Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Liberecká Rusalka – bílá krása, studená
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
data-width="" data-height="" data-small-header="false" data-adapt-container-width="true" data-hide-cover="false" data-show-facepile="true">
Opera PLUS
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Čtenářský blog

Liberecká Rusalka – bílá krása, studená

Tibor Hájek
Publikováno 20/04/2015
sdílejte:
2 minut čtení
sdílejte:

„Nemám, nemám vášně té“ zpívá Rusalka. Paradoxně je v neděli 19. dubna 2015 v podání Věry Poláchové jedinou vášnivou (a „živou“) postavou na jevišti libereckého Šaldova divadla. Ostatní postavy jsou spíše „bílá krása, studená“. Nakolik je vinna režie či stáří inscenace mi zůstane utajeno, premiéru (25. října 2013) jsem neviděl.

Rusalka Věry Poláchové (jediná z hlavních postav, jíž je liberecké jeviště domovem), je herecky bezchybná. Pěvecky jde o výlet krásného lyrického sopránu do vod mladodramatických.Hluboké a střední polohy nejsou často slyšet (částečně to jde na vrub i dirigentu Františku Babickému, který zpěvačce nepomáhá). Jiří Přibyl zpívá Vodníka krásným, ve všech polohách znělým basem a při dobré vůli lze akceptovat hereckou „sošnost“. Tu u Prince Tomáše Černého střídá topornost a jednotvárnost (slušně napsáno) herecká i pěvecká. Kateřina Jalovcová Ježibabu zazpívala bez problémů.Režisér v programu akcentuje vztahy mezi postavami, ty se ale vzájemně míjejí, nehrají spolu (až na výše zmiňovanou Rusalku). Představení pak chybí jiskra. Je studené. A místy bržděné až příliš pomalými dirigentovými tempy, která občas ukazují na menší problémy v souhře členů jednotlivých nástrojových skupin jinak solidně hrajícího orchestru.

Dle programu má jít o inscenaci tradiční, což režie Martina Otavy dodržuje. Přesto však nabízí řadu míst k zamyšlení, k otázkám. Například – proč Vodník v prvním dějství předstírá, že nemůže vystoupit z jezera za lesními žínkami, když v dějství třetím se s nimi prochází po břehu? Proč Princ Rusalce v závěru prvního dějství vyznává lásku přes jezero? A mnoho dalších nesouladů a nedotažeností.

Škoda, veliká škoda. Možná i „běda“. Šlo totiž o nedělní odpolední představení a děti, které chce režisér inscenací přilákat k opeře a které výše uvedené otázky podkládaly, si zaslouží rozhodně víc (alespoň Ježibabu čarující na jevišti, ne amplifikovaný zpěv ze zákulisí, který stejně překrývá orchestr).

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto Petr Zbranek

Sdílet článek
Facebook email zkopíruj odkaz vytisknout
sdílejte:
Předchozí článek Variace na čtyři způsoby
Další článek José Cura bude rezidenčním sólistou FOKu
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up