Třetím koncertem v novém roce se Česká filharmonie obrátila k zajímavé dramaturgii – do programu byly vybrány dvě první symfonie zcela odlišných autorů, které spojuje pouze přibližné místo narození – Vysočina. Zatímco Mahler stál svým dílem ve zrodu hudební moderny přelomu devatenáctého a dvacátého století, Martinů již zažil proudy hudební avantgardy počátku minulého století. I když hudební jazyk obou skladatelů je zcela odlišný, přece je přístupem v obecné rovině společným, na hranici klasického a zcela moderního, přístupem zcela nevšedním, hledajícím. Obsahově jsou obě díla společně závažná, kontemplativní a filozofická.
Klasicky čtyřvětá Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů zazněla v první části programu. V symfonii skladatel užil svůj oblíbený klavír, a i když dílo nese typické znaky tvorby Bohuslava Martinů, obsahuje osobitě pojaté Scherzo, je zcela výjimečné z hlediska instrumentace i obsahové náplně. Skladba je založena na velkých gradačních plochách, které zahrnují obměňující se motivy, a hudba symfonie je vnímána v jakémsi stálém pohybu a jako nepřetržitý hudební tok. Provedení České filharmonie bylo zcela precizní se zdůrazněním dynamických ploch a gradací. Nástrojové skupiny hrály zcela jednotně a přesně.
I když výborně zvládnutá První symfonie Bohuslava Martinů zaujala, nepochybným vrcholem večera byla velmi známá Mahlerova První symfonie D dur, která nese označení Titán (patrně podle románu Jeana Paula). Pódium Rudolfina ovládla zcela jiná estetika a obsahová stránka hudby, která oscilovala mezi satirou, tragikou a kontemplací.
Podání České filharmonie pod vedením Jiřího Bělohlávka bylo detailně propracované z hlediska jak dynamiky, tak hráčské techniky a celkové koncepce díla. Kromě kontrabasového úvodu ve třetí větě, který mohl být zahrán s větším sebevědomím, byly sólové i skupinové výkony hráčů ostatních skupin výborné. Za vynikající provedení Mahlerovy symfonie odměnilo publikum dirigenta Jiřího Bělohlávka a členy orchestru tzv. standing ovation.
Poznámka na závěr: Orchestr je sice prvotřídní v provádění symfonií Antonína Dvořáka (které již mají hráči pod kůží) a českého romantického repertoáru, avšak oblast moderní hudby dvacátého století či symfonické tvorby jiných autorů nepatří ve světovém kontextu mezi nedostižné trumfy České filharmonie. To je ovšem zcela přirozená a správná profilace orchestru.
Hodnocení autorky glosy: 90 %
Česká filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
13., 14. a 15. ledna 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(psáno z koncertu 13. 1. 2016)
program:
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 1 H289
Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur „Titán“
