Pražské Národní divadlo bylo poprvé zkušebně otevřeno před sto třiceti pěti lety, 11. června 1881, na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Divadlo, budované mimo jiné i z celonárodní sbírky, je symbolem vlasteneckého cítění a jeho význam přesahuje divadelní sféru. Kromě premiéry opery Libuše, kterou Bedřich Smetana zkomponoval pro tuto příležitost, se v novorenesanční budově od Josefa Zítka odehrálo ještě dalších jedenáct představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce.
Během posledních prací na stavbě vznikl v srpnu 1881 požár, který zničil kupoli, hlediště i jeviště divadla. Obnovou a dostavbou byl pověřen Zítkův žák Josef Schulz. Ten spojil budovu Národního divadla s Prozatímním divadlem a takzvaným Schulzovým domem. Po druhé celonárodní sbírce se mohlo české divadlo pyšnit na svou dobu moderní stavbou, mimo jiné s elektrickým osvětlením. Slavnostní představení Libuše divadlo otevřelo 18. listopadu 1883.
