Čtenáři Opery Plus blogují
Opera Tosca od italského hudebního skladatele Giacoma Pucciniho je jedním z nejúspěšnějších a nejvíce interpretovaných děl hudební tvorby. Pro jejího autora znamenala velký umělecký úspěch. Po své premiéře nastoupila vítěznou cestu po operních jevištích všech světových kontinentů a v jejích pěveckých partech účinkovalo mnoho významných operních pěvkyň a pěvců několika generací. Nejaktuálněji byla nová inscenace Tosky uvedena 14. října letošního roku na jevišti Státní opery v Banské Bystrici jako jubilejní dvoustá sedmdesátá premiéra v historii tohoto divadla.
Tvůrčí tým banskobystrické opery v čele s uměleckým ředitelem Šimonem Svitokem se vyznačuje snahou inscenovat rozmanitý hudební repertoár. Jeho atraktivitu zvyšuje doplňováním o operní tituly, které na Slovensku diváci dosud neměli možnost zhlédnout – v minulosti například publikem i odbornou kritikou příznivě přijatá inscenace Donizettiho Marie Stuartovny. Ke spolupráci na Pucciniho Tosce bylo získáno několik výrazných osobností – dirigent Fabio Mastrangelo, režisér Martin Huba, scénograf Jozef Ciller, kostýmní výtvarník Peter Čanecký, sopranistka Jolana Fogašová a tenorista Paolo Lardizzone. Orchestr pod vedením Fabia Mastrangela interpretoval Pucciniho hudbu, s výjimkou několika drobných intonačních nepřesností, mimořádně.
Celkový hudební projev zněl zásluhou Fabia Mastrangela veristicky a při doprovodu pěvců zároveň plasticky. Martin Huba zvolil klasickou režijní koncepci, kterou podpořil hudbu a obohatil ji o silné prvky. Dějová přítomnost herecky reálných postav – postupně mučeného Ježíše Krista a Máří Magdaleny (oba protagonisté stáli v rámech obrazů), a tím paralelně vyprávěný další příběh, či smrt hlavní hrdinky, jejíž život se tentokrát neuzavře skokem z hradeb Andělského hradu, ale ve světelné záři symbolickým vplynutím do věčnosti, patřily mezi obzvlášť sugestivní místa inscenace. Zajímavá byla také postupná proměna jeviště. Nízké, několikastupňové schodiště se pomocí brokátových látek následně proměňuje ze žluté barvy, symboliky církevního prostředí, do červené barvy evokující násilí a posléze do černé barvy smrti. Látkové motivy během představení výrazně ovlivňují atmosféru a děj inscenace. Výkony hlavních představitelů gradovaly ve druhém dějství, plném emočních zvratů, které doprovázelo dramatické dusno, až k okamžiku Scarpiovy smrti.
Jolana Fogašová byla pěvecky i vizuálně skutečná Tosca – dramaticky znějící a ztvárňující lásku, něhu, žárlivost a nenávist, gradující k éterickému pianu v bolestném Vissi d’Arte, odzpívaném vleže. Její výkon byl vynikající. Paolo Lardizzone (Cavaradossi) zpíval výborně, byť v počátečních pasážích bylo v jeho hlase znát lehké vibrato. V árii Recondita armonia z prvního dějství vyjádřil otevřenost života a v árii E lucevan le stelle ze třetího dějství naopak přesvědčivě vyzpíval vřelost stesku po životě a loučení s ním. Herecky ztvárnil Cavaradossiho jako umělce a zároveň člověka ochotného pro ideál svobody obětovat život. Barytonista Šimon Svitok (Scarpia) byl pěvecky velmi jistý a herecky dokázal s grácií věrohodně ztvárnit zákeřného a chlípného policejního úředníka, který se vyžívá v utrpení jiných a zásluhou svého charakteru se postupně stává technologem moci. Při interpretaci árie Scarpii (společně se sborem) ze závěru prvního dějství opery si nebylo možné neuvědomit přesah do současnosti – protagonisté moci jsou v každé době totožní – mění se pouze kulisy a kostýmy. Basisté Ivan Zvarík (Cesare Angelotti) a Marián Lukáč (Kostelník) dokázali na relativně malém prostoru předvést krásné výkony – hlasový projev obou pěvců byl velmi kultivovaný.
Po premiéře Pucciniho Tosky ve Státní opeře v Banské Bystrici je nutné vyslovit velké uznání všem, kteří se na této produkci podíleli – zásluhou jejich úsilí vznikla kvalitní inscenace, kterou stojí za to zhlédnout, neboť vjemy s ní související jsou divákovi poskytnuty rovnoměrně – na vizuálně střízlivě pojaté, ale zároveň efektně vyhlížející scéně má možnost slyšet výborné pěvecké výkony významných umělců, vidět nápaditou a originální režijní koncepci a vychutnat si příběh, který se v mnoha podobách neustále opakuje.
I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
