Koncertní sál, rozdělený na dvě poloviny (jedna určená pro koncert Konvergence, druhá pro nadcházející klavírní recitál Emanuela Torquatiho), se navzdory své velikosti změnil v intimní komorní prostor, kde nic nerušilo a nepřebývalo. Obrácené pódium poskytovalo docela jiný vjem, než na jaký jsme z Besedního domu zvyklí, a práce se zvukem v prostoru umožňovala vnímat hudbu také necentralizovaně. Jako by hudba nevznikala před námi, ale přicházela zpod povrchu, skrz sen.
K tomuto přirovnání mě inspiroval název úvodní stejnojmenné skladby Skrz sen pro flétnu sólo skladatelky Petry Machkové. Kompozice zazněla téměř potmě jen při sporém osvětlení balkónu, kde byla umístěna interpretka Zuzana Bandúrová. Úvodní jednotónový motiv, linoucí se v šeru novorenesančních sloupů, prostupoval jako prazvuk prostorem, odrážel se v něm a postupně se transformoval v hudební útvar, který jako by si přál na chvíli spočinout v impresionistické melodii, vždy se však rozplynul v dalším hudebním toku. Ačkoliv je skladba přehlídkou množství rozšířených technik, rozhodně nepůsobí samoúčelně, což byla krom kompaktnosti a promyšlenosti díla zásluha Zuzany Bandúrové. Koncentrovaný sebevědomý tón a schopnost povýšit komplikovanou techniku na hudbu svébytného výrazu vytvořily ze skladby napínavý příběh. Dokonalá znalost technik daného nástroje je ostatně vlastní všem členům ansámblu.
Následující kompozice Stínování pro soprán, violu, violoncello a kontrabas vznikla jako společné dílo Tomáše Pálky a Michaely Pálky Plachké. Skladba vyjadřující různé nuance víry ponechává dle slov autorů „otevřený prostor pro vlastní účast i výklad posluchače“. Takto barvitému poselství by možná slušelo i nepatrně více barev v interpretaci, nelze ovšem posoudit, nakolik šlo o skladatelský záměr. Ve Stínování hudebníci vystupují ze svých obvyklých rolí – sopranistka Irena Troupová hraje na bicí nástroje, instrumentalisté Ondřej Štochl, Sebastian Tóth a Ondřej Melecký zpívají a pronášejí šeptaná slova. Tomuto požadavku dostáli interpreti skvěle a provedení bylo velmi atraktivní. Škoda jen místy nezřetelné výslovnosti jinak excelentní zpěvačky, která vládne nádherným přirozeným vibratem a velmi precizní dynamikou.
Do prázdné Místnosti č. 29 zavedla posluchače prostřední skladba večera. Inspirací k jejímu vzniku se skladateli Martinu Markovi stala malá místnost v někdejším sídle Českého hudebního fondu, v níž se skrývalo jen malé umyvadlo a průtokový ohřívač. Tato „devětadvacátá komnata“, jak ji autor nazývá, představuje také místo v člověku, které je zatíženo malichernými spory. Jazyk kompozice je tedy místy ironický, nápadně scherzovitého charakteru, což snad nejlépe vystihuje rytmická hra pizzicat. Je to ale scherzo spíše mrazivé, střídané expresivními plochami, kdy každý hudebník je svého druhu sólistou. Skladba s častými repetivními prvky bez výraznější pointy vyšla interpretačně na výbornou, přesto závěr spíše zanikl v jednolitém zvuku.
Sytým dramatickým zvukem naopak zaujala skladba Marka Kopelenta Věřím… pro soprán, housle, violu, violoncello, kontrabas a klavír na texty veršů psaných anonymními vězni v českých pracovních táborech. Citlivě zahraná a výrazově pečlivě vystavěná památka obětem komunistického režimu vytvořila barevný předěl k závěrečné skladbě Ondřeje Štochla Šeptet. Prostorově koncipovaný septet pro klavírní trio, housle, kytaru, kontrabas a klarinet sólo se zabývá otázkami lidské komunikace a jejími omezeními. Snaží se vytvořit prostor pro upřímná sdělení, aby, jak říká sám autor, „mohla přestat jen šeptat“. Ve Štochlově mimořádně barevné instrumentaci takový prostor skutečně existuje a díky výtečným interpretům je přijímán téměř bez dechu. Pozoruhodný byl výkon klarinetisty Jiřího Mráze, který je schopen jak nejjemnějších dynamických odstínů, tak výrazné expresivity.
Plně koncentrovanému a interpretačně zdařilému koncertu lze vytknout máloco, snad jen nepříliš kontrastní dramaturgii, která nesměřovala k výraznějšímu vrcholu. Přesto šlo o sevřený a fungující celek, který dokázal posluchače přitáhnout k jedinému – soustředěnému a vnímavému poslechu v prostoru, který je k tomu předurčen.
Hodnocení autorky recenze: 80%
Expozice nové hudby 2016
Konvergence
– Zuzana Bandúrová (flétna)
– Jiří Mráz (klarinet)
– Matěj Vlk (housle)
– Irena Štochlová (housle)
– Ondřej Štochl (viola)
– Sebastian Tóth (violoncello/kontrabas)
– Ondřej Melecký (kontrabas)
– Eva Hutyrová (klavír)
– Jan Tuláček (kytara)
Dirigentka: Andrea Hora Krausová
Irena Troupová (soprán)
23. října 2016 Besední dům Brno
program:
Petra Machková: Skrz sen (fantazie pro flétnu sólo)
Tomáš Pálka / Michaela Plachká: Stínování (pro soprán, violu, violoncello a kontrabas)
Martin Marek: Místnost č. 29
Marek Kopelent: Věřím (pro soprán, housle, violu, violoncello, kontrabas a klavír)
Ondřej Štochl: Šeptet (pro klarinet sólo, klavírní trio, housle, kytaru a kontrabas)
