Scénář z koláže z deníků, básní, dopisů, zápisků do památníčků a článků z časopisů vydávaných v terezínském ghettu vytvořila pro Dismanův rozhlasový dětský soubor Jana Franková, ujala se i režie. Básně a další texty zhudebnil Jakub Sejkora.
Představení inspirovalo několik knih a básnických sbírek. Deníkové záznamy obsahují knihy spisovatelky a básnířky Dagmar Hilarové Nemám žádné jméno a výtvarnice Chavy Pressburger Deník mého bratra. Jde o deník Petra Ginze, staršího bratra autorky, který zahynul ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Básně, prózy a kresby terezínských dětí obsahuje kniha Marie Rút Křížkové, Kurta Jiřího Kotouče a Zdeňka Ornesta Je mojí vlastí hradba ghett? Námětem se pro scenáristku Frankovou stala také básnická sbírka Hanuše Hachenburga Hned vedle bílá barva mráčků.
Dismanův rozhlasový dětský soubor neodehraje představení „…a bolelo nebe“ jen jednou. Druhé vystoupení se uskuteční v terezínském Muzeu ghetta od 18:30 hodin v den 80. výročí osvobození Osvětimi z roku 1945, tedy 27. ledna.
Soubor, který založil pedagog a rozhlasový tvůrce Miloslav Disman, působí pod Československým, nyní Českým rozhlasem od roku 1935. V 90. letech 20. století nacvičili Dismanovci terezínskou dětskou operu Hanse Krásy Brundibár, s níž sklízeli úspěchy po celém světě.
Terezín, v němž nacisté zřídili věznici gestapa a židovské ghetto, se stal symbolem perzekucí a genocidy, i když nešlo o vyhlazovací tábor.
