Ad honorem Mozart po sedmé

  1. 1
  2. 2

Že se může Praha, jako málokteré z evropských měst pyšnit Wolfgangem Amadeem Mozartem je evidentní. A skladatelova slova „Moji Pražané mi rozumějí“ toto město zavazují. Figarova svatba, Don Giovanni, La clemenza di Tito na straně jedné a Josefina Dušková a Bertramka na straně druhé nejsou jen pouhou historií. Proto jakýchkoli kvalitních hudebních projektů připomínajících tohoto hudebního velikána není nikdy dost.

V roce 2006, kdy si celý hudební svět připomínal sto padesáté výročí Mozartova narození, přišlo vedení Originálního hudebního divadla Praha s myšlenkou založit hudební festival s pěveckou soutěží pro mladé mozartovské umělce. Určitě to pro pořádající agenturu nebylo jednoduché, ale po roce se již konal první ročník. Pochopitelně byla u takového projektu sponzorská podpora. Festival Ad honorem Mozart (Certamen iuvenum opera Mozartiana canentium sollemne) zahájil v autentických prostorách, kde jistě dlí duch slavného skladatele. Smíchovská Bertramka a Stavovské divadlo byla povolaná místa, která festivalové koncerty a kursy hostila. První tři roky si užívali účastníci mistrovských kursů a soutěže  krásného prostředí Bertramky, později v důsledku peripetií okolo tohoto sídla vystřídala a poskytla festivalu střechu nad hlavou Konzervatoř a Ladičská škola Jana Deyla. Ta se nachází ve starobylém Strakovském paláci na Maltézském náměstí na Malé Straně. Tamější, krásnými barevnými freskami vyzdobený barokní sál v druhém patře je vskutku ideální pro provozování Mozartovy hudby. Konec konců i během roku se v něm pořádají časté hudební produkce různých žánrů. Koncerty finalistů s vyhlášením vítězů soutěže se ale naštěstí stále konají ve Stavovském divadle.Dále se také pořádají koncerty i v jiných prostorech, jako byl letošní varhanní koncert laureátů Mezinárodní pěvecké soutěže v Loretě, kde na varhany doprovázel náš renomovaný varhaník a cembalista docent Jaroslav Tůma. K účinkování na hudebních produkcích festivalu jsou zváni i další renomovaní profesionální umělci.

V rámci festivalu probíhají také mistrovské kurzy za účasti uznávaných lektorů a umělců ze zahraničí. Nejvýznamnějším byl asi slavný finský baryton Tom Krause, který působil na největších světových scénách. Není bez zajímavosti, že právě tento umělec v roce 1978 ztvárnil právě v Praze roli Dona Giovanniho ve stejnojmenném Mozartově díle. Dalším z profesorů byl mozartovský a oratorní pěvec Konrad Jarnot z Anglie, z našich umělců bych jmenoval kupříkladu sopranistku Zdenu Kloubovou.

Obě soutěžní kola v sále Strakovského paláce byla volně přístupná. Pěvecké klání probíhá ve dvou věkových kategoriích, z nichž jedna je do devatenácti let a další od devatenácti do třiceti pěti roků.

Závěrečné finále se pak uskutečnilo – jako vždy – ve Stavovském divadle, a to 19. srpna před prakticky zaplněným hledištěm. Zde je nutno podotknout, že vstupné padesát korun (senioři zdarma) je neskonale nízké a v dnešní době, kdy na prvním místě bývá slovo zisk, zároveň neobvyklé.

Do finále se dostalo osm účastníků, z toho dva muži. Každý zpíval vždy jednu píseň a jednu árii. Při písních doprovázel mladé umělce na kladívkový klavír Jaroslav Tůma (bylo až s podivem, jak krásně se nástroj nesl prostorným hledištěm divadla), árie zněly s doprovodem Sukova komorního orchestru pod taktovkou Jana Chalupeckého (toto těleso hraje na finálových koncertech již řadu let).

Soutěžní výkony hodnotila porota v níž zasedali profesor Jiří Kotouč, PhDr Ivan Ruml z Českého rozhlasu, operní pěvci Zdena Kloubová a Pavel Horáček a také dirigent Jan Chalupecký. Po vyhlášení vítězů zpestřil program jako host loňský laureát Matěj Chadima, další avizovaný pěvec Aleš Briscein bohužel v důsledku indispozice nevystoupil (ten byl ale jako host ke slyšení již v minulých ročnících, podobně jako například i Eva Urbanová, Roman Janál či Vratislav Kříž).

Nebudu u všech účinkujících uvádět, které písně a operní árie zpívali, je ale třeba podotknout, že standard byl docela vysoký a někteří soutěžící vskutku překvapili na svůj mladý věk velmi kvalitním výkonem. Během přestávky rozhodovala porota o oceněních a také diváci měli možnost vhozením lístků do připravených boxů volit svého favorita. Zvlášť hodnotili i novináři. V druhé půli večera pak porota oznámila pořadí cen. Na prvním místě se ocitl vynikající bas ze Slovenska Tomáš Šecl, Jeho rejstříková árie Leporella předčila očekávání, byl skutečně výjimečný a hodný umělce pro velké operní scény. Druhé místo pak obsadila Yukiko Šrejma Kinjo, Japonka žijící a zpívající v České republice. A jako třetí se umístila subtilní, roztomilá blondýnka z Velké Británie Christina Johnston Myachin, s brilantně podanou přetěžkou árií Královny noci z Kouzelné flétny. A cenu diváků oprávněně získala obdivuhodná pětadvacetiletá Ester Pavlů. Osobně bych ji viděl zařazenu mezi vítězi volenými porotou, protože její sugestivní podání Sexta z opery La clemenza di Tito bylo příkladné. Ceny novinářů se pak dostalo Michalu Křístkovi za jeho hraběte Almavivu z Figarovy svatby, v kategorii za nejlepší interpretaci písně (a to Unglückliche Liebe) byla honorována Lucie Hilscherová, a konečně zvláštní cena za interpretaci Mozarta byla udělena nevidomé Pavle Čichoňové. Na závěr si všichni účinkující zazpívali legendární duet Zerliny a Giovanniho, Mozartovou hudbou opojené obecenstvo po dlouhém aplausu jen nerado odcházelo domů.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments