Adam Viktora provede s Ensemble Inégal Dvořákovu “Lužanskou” mši na dobové nástroje

Mše D Dur op. 86 “Lužanská“ je jednou z nejvýznamnějších liturgických kompozic českých hudebních dějin. Vznikla na objednávku architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky pro příležitost vysvěcení kaple na zámku v Lužanech v roce 1887.

Celkem existují čtyři verze této Dvořákovy mše. První pro zpěváky jen s doprovodem varhan, řekněme verze lužanská. V této podobě a za Dvořákova řízení zaznělo dílo poprvé při neveřejném liturgickém obřadu v lužanské zámecké kapli roku 1887. Zde ji v autentickém prostoru a s použitím původních varhan nahrál v roce 2001 soubor Ensemble Inégal. Další podoba díla je pro sóla a sbor s doprovodem harmonia (nebo dvou harmonií), violoncella a kontrabasů – jedná se o plzeňskou verzi z roku 1888, jejíž podobu zrekonstruoval umělecký vedoucí Ensemble Inégal, Adam Viktora, další je pražská verze “pro smíšený sbor s průvodem varhan, violoncell a kontrabassův“ tedy v podobě, v jaké ji Dvořák připravil k provedení v pražském Rudolfinu roku 1889 a také k nerealizovanému vydání tiskem u anglického nakladatelství Novello a nakonec i její orchestrální varianta, která vznikla na žádost tohoto vydavatele.

První veřejné provedení Dvořákovy mše v Plzni roku 1888 je dokladem pozoruhodné vynalézavosti jeho protagonistů. Vzhledem k tomu, že plzeňští církevní představitelé uvedení díla v některém z plzeňských chrámů nepovolili a mše nakonec zazněla v Městském divadle, byl varhanní part upraven pro dvě harmonia, violoncello a dva kontrabasy. Jednalo se vlastně o jakési romantické basso continuo, tedy způsob doprovodu neodmyslitelně spjatý s barokní hudbou. Barokní způsob interpretace liturgické hudby s použitím bassa continua se totiž v Čechách v běžné praxi udržel až do 2. poloviny 19. století. Dvořák však použil ve svém pojetí harmonium, tedy nově vynalezený moderní nástroj, typický element romantické zvukové představivosti, který se záhy dočkal značné obliby. Na Svatováclavském hudebním festivalu bude mše hrána na historické koncertní harmonium značky Schiedmayer z konce 19. století.

Těmito slovy Antonín Dvořák oznámil dokončení kompozice Mše D Dur objednateli, Ing. Hlávkovi: „… Mám tu čest Vám oznámiti, že jsem práci šťastně dokončil a že se z ní upřímně raduji. Myslím, že to bude dílo, které svému účelu plně vyhoví. Mohlo by se jmenovat: víra, naděje a láska k Bohu nejvyššímu a poděkování za tak veliký dar, že mně bylo popřáno dílo to ke chvále Nejvyššího a ke cti umění našeho šťastně dokončiti. Nedivte se, že jsem tak nábožný, ale umělec, který to není, nic takového nedokáže. Což nemáme příklady na Beethovenovi, Bachovi, Raffaelovi a mnoha jiných? Konečně děkuji i Vám, že jste mi dal podnět dílo v takové formě napsat, jinak bych byl asi sotva na to kdy pomýšlel; neb až dosud jsem psal díla podobného druhu jen ve velkých rozměrech a s prostředky velkými…“