Adam Zvonař: Dětem by se měla dát šance

Vzpomínám si, že jsi jednou řekl, že se necítíš být pedagogem baletu? Co se změnilo a kdy tvoje pedagogická činnost začala?
Když v roce 2017 Taneční aktuality pořádaly sbírku na nový web, požádaly mne, zda by jako jednu z odměn mohli dát mou lekci. Souhlasil jsem. A když jsem jí pak nakonec učil, úplně mě to chytlo. Rovnou jsem se rozhodl dávat hodiny každý měsíc.

Učíš již sedm let. A pět let pořádáš „Letní Lekce Baletu“. Jak tato myšlenka na letní školu vznikla?
V době covidu jsem začal učit mnohem víc. Pro mnoho lidí byl covid frustrující období, pro mě jedno z nejpozitivnějších. Byl jsem první, který vytvořil online lekce baletu. Překvapivě jsem se tam seznámil s vícero lidmi, než bych se seznámil přes rok. Běžně jsem byl totiž hodně zavřený ve zkušebně. Když covid skončil, rozhodli jsme se otevřít takzvaný „týden naživo“. Chtěli jsme se potkat s lidmi, se kterými jsme se do té doby viděli pouze online. A nakonec z toho takové „potkání“ vzniká každoročně.

Popsal bys nám, jak Letní Lekce Baletu probíhají?
Jde vždy o první týden v srpnu. Tři pedagogové mají na starost dvacet účastníků od sedmi let věku. Letos byli v týmu Ivanka Illyenko, Tereza Chábová, Dominika Černá a Celine Pianelli.

Tři hodiny denně od deseti do jedné se setkáváme a trénujeme. V odpoledních hodinách máme bonusový program. Do letní školy neprobíhá žádné výběrové řízení. Přihlásit se může každý. Jsem maximálně šťastný, když vidím, kam je možné studenty za týden posunout. Škola probíhá jen šest dní, ale s celým týmem ji začínáme připravovat už v prosinci. Pak vidím, že ta příprava opravdu stojí za to.

Takových letních baletních škol existuje víc. Čím je ta vaše specifická?
Myslím, že jsme jediní, kteří na závěr udělají závěrečný koncert v divadle, kde prezentujeme, co se děti za letní školu naučily. Ukazujeme trénink u tyče, ale i na volnosti, který je mnohem těžší. Letos byla tématem Spící krasavice a děti na závěr předvedly společný tanec. Celý koncert se odehrával v divadle Na Fidlovačce. Moc mě potěšilo, že pozvání přijala nová ředitelka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Pamela Morávková, která byla právě zvolená do funkce. Závěrečný koncert jsem věnoval mé první baletní učitelce, paní Bohumile Mejcharové.

Mohl bys na ní zavzpomínat několika větami? Co ti předala?
Vždycky nás postavila do první pozice a koukala, jaké máme dispozice. Ačkoli viděla, že to třeba není úplně dokonalé, vždycky nám dala šanci. To mi určitě vtiskla. Myslím, že dětem by se měla dát šance. Trénovala s námi pohádky a měli jsme možnost i vystupovat. Spolupracovali jsme s baletní školou z Weidenu, a tak jsme měli možnost vidět, jak to dělají jiní. Co zakořeníš v dítěti, se pak objeví. Přesně to se totiž snažím předávat ve svém učení také.

Jak bys pilíře svého lektorování specifikoval?
Myslím, že celkově mají studenti velmi málo příležitostí vystupovat. Proto se i v baletní škole snažíme motivovat, dávat dětem sebedůvěru a ukazovat jim, že mají možnost se zlepšit. Nechci, aby se drželi zpátky, naopak jim ukazuji, že mají zkoušet a zkoušet. Propojení se zahraničím je také důležité. Tanečník by měl vystupovat už v době studií. V podstatě může být tanečník hotový v patnácti, v šestnácti letech. Ze zahraničí je obrovská konkurence, která české tanečníky válcuje, když nezačnou včas.

Kdybys měl mladým tanečníkům něco vzkázat, co by to bylo.
Aby se nebáli. Aby vycházeli ze své komfortní zóny. Jenom tak se mohou pořád zlepšovat.

Adame ty máš však lekce i mimo léto. Jak se k tobě mohou studenti tance přihlásit?
Každé úterý učím balet pro dospělé v Anenském areálu. Jednou měsíčně v sobotu vyučuji také lekce pro děti. Přihlásit se mohou na mých webových stránkách.

Kde tě můžeme vidět na divadle?
Rád bych pozval na baletní Gala v Grand Hotelu Pupp, které budeme mít 26. října v Karlových Varech s Nikolou Márovou. Přijďte se také podívat na Romea a Julii. S Baletem Národního divadla v první polovině sezony také připravujeme dvě premiéry – Slunečník, Měsíčník a Větrník a Šeherezádu. Již 25. září se na festivalu Zlatá Praha bude promítat film Mluvit tancem, ve kterém mě také zachytíte. 

Jsi otec dvou a půl leté holčičky Arlety, kterou máte s baletkou Radkou Zvonařovou. Co se u tebe změnilo, když ses stal otcem?
Mnohem víc si uvědomuji, kolik energie a času jsem baletu věnoval za celý svůj život. Tak, aby bylo všechno ideální, musíš se odevzdat celý. Teď mi život ukazuje zrcadlo. Najednou je tu ještě něco jiného, do čeho chceš investovat svůj čas, a je to moc hezké. Dává mi to v něčem velký nadhled. Přitom nelituji, že jsem mohl dát baletu co nejvíc. Teď ale cítím, že je má role i někde jinde.

Na závěr bych se tě zeptala, jestli se ve svém životě řídíš nějakým mottem.
Miluji motto Nechť jsou všechny bytosti šťastny. Jako studenti jsme se tomu smáli, když jsme ten nápis viděli v metru, až později mi došlo, jakou hloubku to má. A pak si ještě vzpomínám na mou paní profesorku francouzštiny, která vždycky říkala: Co zaseješ, to sklidíš. A to je také veliká pravda.

Adam Zvonař je tanečník s elegancí a vynikající, ladnou technikou danseura noble, kterou zúročuje v hlavních rolích klasického repertoáru jak v náročných sólových variacích, tak coby precizní partner v pas de deux. Přirozený herecký projev mu pomáhá na jevišti utvořit uvěřitelné postavy se stejnou inteligencí jako interpretovat choreografie napříč pohybovými spektry. Prvním sólistou souboru je od roku 2018, profesní zkušenosti získal rovněž během svého zahraničního angažmá v Bayerische Staatsballett v Mnichově. (Přečtěte si více zde…)