Uměleckým vedoucím je právě Tomáš Jamník, jehož iniciativy překračují uměleckou interpretaci a tradiční pedagogickou práci. Vyhledává méně známé skladby, interpretuje současnou tvorbu, vymýšlí nové formáty, např. tzv. domácí koncerty v iniciativě Vážný zájem, kterou spustil v r. 2016. V době „covidové“ se ihned začal zajímat spolu s Václavem Luksem jak pomoci ostatním hudebníkům. V jeho případě je uvěřitelná i jeho proklamace, že „Miluje hrát pro publikum!“ (citováno na jeho webové stránce), protože se na něj usmívá a bylo tomu tak i na koncertě, kde hrál mimořádně obtížný Myslivečkův koncert. Nevyvedla ho ani z míry kymácející se židle, naštěstí před začátkem hry.
Václav Luks je znalec interpretace repertoáru, který byl pro koncert připravený. Když jsme natáčeli dokument s ČT o Roku české hudby, měla jsem příležitost pozorovat ho i z perspektivy hráče. Jeho gesta jsou detailní a výrazově jasná. Je to úžasná zkušenost pro začínající interprety, kteří pak i při menších zkušenostech podají nadstandardní výkon, co se týče modelace výrazu i přesnosti souhry.
Orchestr Akademie komorní hudby není personálně stálý soubor. Členy jsou mladí interpreti, kteří získávají příležitost na základě konkurzu. V tomto koncertu byl pozoruhodný výkon hobojistů Terezy Tourkové (absolventky HAMU), Alberta Grisafiho (Jihočeské divadlo) a fagotisty Adama Plška (mj. stipendista Rahn Kultur Fond), jehož part Bachovy Orchestrální suity č. 1 C dur označují fagotisté za „noční můru“ pro jeho náročnost. U prvních houslí jsou také známá jména (Eliška Kukalová, Marek Pavlica…).
Zmíněná Orchestrální suita č. 1 C dur BWV 1066 Johanna Sebastiana Bacha vznikla patrně v letech 1724–25 v Lipsku a je psána pro tzv. francouzské obsazení: 2 hoboje, fagot, smyčce a basso continuo. Fugovou část Ouvertury (od zhruba 2. minuty) nasadil Václav Luks velmi svižně. Pro mne se v tom ztrácela jistota v rytmu a potřebná majestátnost, typická pro ouverturu. I vzhledem k dozvuku by bylo příznivější klidnější tempo. O to více blahopřát hobojistům a zejména fagotistovi, že part zvládli. Další části už probíhaly pro mne skvěle jak v tempu, tak frázování, dynamice i plasticitě hlasů. Courante byl zpěvný, výrazově a harmonicky zaujal skočný Forlane a svižné Bourrée se sólovou prokreslenou polyfonní partií dřev.
Na Myslivečkově Koncertu C dur pro violoncello, zkomponovaném v letech 1768–70, je patrné, že se jedná o transkripci houslového koncertu, který si zřejmě autor napsal pro sebe jako zručného houslistu. Změny v sólovém hlase jsou minimální, proto part violoncella obsahuje velmi brilantní rychlé pasáže i ve vysokých polohách. Koncert se málo hraje, právě proto, že je nejen obtížný, ale rychlé pasáže ve vysokých polohách nejsou ani dost zvučné. Na druhou stranu nástroj vynikl v Grave a Tempo di minuetto nádhernými zpěvnými melodiemi podbarvenými orchestrem a sólovými kadencemi. Tomáš Jamník zahrál virtuózní pasáže s nadhledem, ale vychutnat si mohli posluchači zejména ony zpěvné partie a kadence velmi kultivovaného zvuku a dynamického rozpětí. V pianissimech pak i orchestr dokázal jen jemně podbarvit. Výborná byla také souhra sólisty s prvními houslemi. Pro velký úspěch Tomáš Jamník přidal úpravu katalánské Ptačí písně, kterou hrával Pablo Casals.
Následné Adagio a fugu d moll F 65 od syna J. S. Bacha Wilhelma Friedemanna Bacha pojal Václav Luks o něco „barokněji“, než bývá zvykem. V dostupných nahrávkách ji slyšíme většinou více posunutou směrem k rokokovějšímu půvabu, už kvůli užití fléten a době vzniku. Skladba pochází nejspíše z let 1740–45. Pokud skutečně byla autorem koncipována jako součást liturgie namísto graduale nebo offertoria, tak zvolené pomalejší tempo může odpovídat těmto konotacím. Pak působí více vážně, až tragicky. Ona zatěžkanost vynikla především ve fuze, která vyzněla svou prokomponovaností až monumentálně.
Po přestávce soubor připravil ranou Mozartovu Symfonii č. 29 A dur K 201 z r. 1774. Osmnáctiletý Mozart v první větě zvolil postup, který se prosazuje později, totiž postupně se rozvíjející a gradující nenápadné téma (v prvních houslích) s kontrapunktickým provedením. Celkový výraz je velmi radostný. Druhá věta v D dur má pastorální charakter navazující na rokokové nálady. Přivítala bych o něco rychlejší tempo vzhledem k jednoduchému, až naivnímu charakteru této věty. Menuetto přineslo potřebné, dynamicky odstíněné oživení a závěrečné Allegro con spirito bylo svižné, ale rytmicky pevné. V Symfonii jsem zachytila jen drobné, ale nepodstatné intonační nejistoty v hornách.
Koncert měl u publika celkově mimořádný ohlas nejen pro umělecký výkon, ale i atmosféru pohody a zaujetí, které vyzařovalo z účinkujících.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Komorní řada
23. dubna 2024, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha
Program:
Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita č. 1 C Dur BWV 1066
Johann Sebastian Bach: Ouverture, Courante, Gavotte I, II, Forlane, Menuett I, II, Bourrée I, II, Passepied I, II
Josef Mysliveček: Koncert pro violoncello a orchestr C dur (Allegro moderato, Grave, tempo di minuetto)
Wilhelm Friedemann Bach: Adagio a fuga d moll F 65
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 29 A dur, K 201 (Allegro moderato, Andante Menuetto – trio – Menuetto, Allegro noc spirito)
Účinkující:
Tomáš Jamník – violoncello
Orchestr Akademie komorní hudby
Václav Luks – dirigent
