Aktuálně ze Studia ALTA – inscenace věnovaná smíchu, umělkyně z Německa i Martin Talaga

„Diváci vstoupí do existenciálního, ne vždy racionálního zobrazení lidského stavu, jež kolísá mezi divokým a absurdním, zábavným a vážným. Umělkyně zve na meditativní a osvobozující cestu prostřednictvím podmanivých sil smíchu. Dílo nerozlišuje jen smích a humor, ale také odděluje formu a zvuk smíchu od záměru a sociálního kontextu, které smích má v každodenním životě.“

The Laughing Game používá práci s tělem stejně tak jako práci s hlasem k vyprávění o smíchu jako tělesném stavu, míchaje zvuk a jiskřivý pocit. Osciluje tak mezi tancem, instalací a koncertem. Dílo je prožíváno v těsné blízkosti, aby se aktivovala fyzická empatie publika, které je zváno ke sdílení prostoru představení s performerkou pohybující se mezi diváky. Umělkyně a diváci tak splynou, a dojde ke zviditelnění každého jednotlivce, vzájemnému pozorování a možnosti zažít pocit, že každý je součástí představení. Dílo se tak ocitá na hraně interaktivity, kdy se diváci mění v účastníky pouhou svou přítomností, aniž by byli žádáni udělat cokoliv konkrétního. Jsou zváni, aby přispěli do představení svými bezprostředními a nefiltrovanými reakcemi. Představení trvá 30 minut.

V neděli proběhne v ALTě s choreografkou workshop: Antoinette Helbingová se v rámci workshopu podělí o poznatky ze své praxe zaměřené na práci se smíchem. Účastníci si mohou rozšířit své vnímání toho, co je smích nebo co by mohl být, a vrhnout se na tělesnou cestu prostřednictvím řady fyzických cvičení. Smích je forma prelingvální komunikace, a proto je hluboce zakořeněn v lidské bytosti – bez ohledu na kulturní nebo sociální zázemí. Po celý život nepřetržitě tvoříme a přetváříme náš individuální smích – a v průběhu času v podstatě akumulujeme sbírku smíchových choreografií – aniž bychom si toho byli nutně vědomi. Náš malý autoportrét smíchu.

Antoinette zkoumá smích jako spojovací fyzickou praxi již 5 let. V rámci této praxe se spustí smích „bez důvodu“, aby se „smání“ dostalo do centra veškeré pozornosti a aby sociální a psychologické aspekty smíchu byly ponechány stranou. Pod vedením Antoinette se účastníci dostanou do stavu čistého a opravdového smíchu. Cvičení a metody, které umělkyně používá ke spuštění smíchu, vychází z Feldenkraisovy metody i z jógy smíchu.

Aby se člověk fyzicky a mentálně připravil, Antoinette představí jednoduchý fyzický trénink a soubor dechových cvičení. Po nácviku smíchu provede účastníky restorativními praktikami týkajícími se jak těla, tak i hlasu.

Následně zve Studio ALTA na pohybový double bill v úterý 6. června: Visual Vibrations & Headless Mule: Jedna vstupenka, dva silné zážitky. Dvakrát performance, dvě současná témata a naprosto osobité podání. Performerky Kassandra Wedel & Rosalie Wanka z Mnichova přiváží svou gestickou báseň, Martin Talaga svůj pohled na starou brazilskou legendu a slut-shaming.

První část programu od 20:00 – Kassandra Wedel & Rosalie Wanka: Visual Vibrations [Mnichov]

Site-specific Duo o délce 20min. #signlanguage #hiphop #poetry #techno #insitu #outdoor Představení je koncipováno jako gestická báseň, odkazující na opakující se aktuální témata (např. koronavirus, fake news, konspirační teorie…), šamanský rituál a trávení v pohybu slov, kterými jsme denně bombardováni médii. Rosalie Wanka a Kassandra Wedel (neslyšící) kombinují ve svém vystoupení hip hop, slam poetry a německý znakový jazyk, vše zvýrazněné beatem skupiny Uncertain Proportions.

Visual Vibrationa byla vybrána pro festival FREISCHIMMEN meets RODEO v říjnu 2022. Porota se vyjádřila: „Poetická gesta jsou v současnosti žádaná více než kdy jindy. Kassandra Wedel a Rosalie Wanka reagují na přetížení médií performativní básní: Visual Vibrations. S ohledem na množství módních slov, kterými jsme denně bombardováni, nabízí obě umělkyně inspirativní a krásnou odpověď, v níž se znakový jazyk a současný tanec virtuózním způsobem prolínají. […] Kassandra Wedel a Rosalie Wanka rozvíjejí jazyk přizpůsobený znakové multiplikaci naší doby: poetický, vtipný a povznášející“. Více informací ZDE. Rosalie Wanka se ve své umělecké praxi se věnuje tématům jako interkulturalita, ženská otázka/feminismus a vnitrolidská komunikace v interdisciplinárních přístupech. Kassandra Wedel je neslyšící performerka a autorka, využívá různé formy uměleckého vyjádření, jako je drama, performance, hip hop, Vogue a současný tanec, znakový jazyk, znaková poezie a svůj vlastní hlas.

Druhá část programu od 21:00 – Martin Talaga: Headless Mule

The Headless Mule (portugalsky Mula-Sem-Cabeça) je mýtická postava v brazilském folklóru, která zobrazuje ducha ženy, která byla Bohem prokleta za své hříchy. Legenda říká, že pokud žena svede kněze, promění se každý čtvrtek o půlnoci v mulu (kříženec osla a klisny) s plameny ohně místo hlavy a zahubí vše, co jí přijde do cesty. Na brazilském venkově je víra v tuto legendu tak silná, že někteří lidé nevycházejí ve čtvrteční noci ven. Časem se interpretace tohoto mýtu rozvinula a v současnosti zobrazuje hříchy jako smilstvo, nekrofagie nebo svatokrádež. Ve variacích mýtu žena bezhlavou mulu porodí.

Dnes bychom to nazvali Slut-shamingem. Slut-shaming je forma šikany – prostřednictvím ponižování lidí, zejména žen a dívek, které jsou vnímány jako porušení očekávání chování a vzhledu v souvislosti se sexualitou. Často se používá iv souvislosti s homosexuální menšinou, která mohou čelit nesouhlasu se sexuálním chováním považovaným za promiskuitní Příklady slut-shamingu mohou mít mnoho podob, zahrnují kritizování nebo trestání za: porušení pravidel oblékání, oblékání vnímána sexuálně provokativním způsobem; vyžádání přístupu k antikoncepci; předmanželský, mimomanželský, homosexualní, příležitostný nebo promiskuitní sex; nebo provozování prostituce.

Co je na příběhu podstatné je ale to, že zatímco žena je přeměněna v bestii, nikde není zmínka o nějakém trestu pro muže, který s ní daný hřích spáchal. Se Slut-shamingem se zřídka setkávají heterosexuální muži a tedy, slut-shaming je ukázkovým příkladem dvojího metru.Zatímco ženy za projevy sexuality odsuzuje, muže za stejné chování chválí. Zatímco „kluci budou kluci“, dívky budou cundry. Přestože veřejná diskuse o problematice slut-shamingu začala nedávno, ponižování žen pro jejich sexualitu není žádnou novinkou.

Martin Talaga je tanečník, choreograf a performer v oblasti současného tance a fyzického divadla, zajímá se ale také o experimentální a vizuální díla a lidové tance. Během svých studií a profesionální kariéry měl možnost spolupracovat s různými choreografy, divadelními režiséry a soubory. Jako choreograf je autorem několika úspěšných inscenací –SYNovial (ve spolupráci s Markem Zelinkou), BOI (ve spolupráci s Matějem Matějkou), FAUNUS, Total Eclipse of the Heart, SARX a SOMA, za kterou získal ocenění Objev roku a Taneční inscenace roku na festivalu Česká taneční platforma 2018. Také je zakladatelem Pinkbus platform, za kterou získali ocenění Produkční počin roku festivalu next wave/příští vlna 2021 a také nominaci na cenách DNA 2022 za mimořádný přínos, rozvoj a počin na poli nového divadla.

Tomáš Procházka absolvoval divadelní režii a dramaturgii na VŠMU v ročníku Ľubomíra Vajdičky a Jána Štrbáka. V prosinci 2015 měla úspěšnou premiéru jeho autorská performance KAFKA.DREAMING (nominace DOSky 2016 v kategorii Objev sezóny), kterou vytvořil ve spolupráci s Petrem Tilajčíkem. Jeho premiérou na bratislavské scéně bylo právě na scéně divadla Aréna a autorská adaptace Bergmanovy Persony v divadle Aréna s Petrou Vajdovou v hlavní roli. V divadle Aréna jeho působení úspěšně pokračovalo premiérou činoherní inscenace operního libretta Pucciniho Toscy (květen 2018). V SND debutoval v sezóně 2017/18 s autorskou performancí ARTAUDIA.AUTOPSY. Mezi jeho nejvýraznější počiny patří rozpracovaná dramaturgická trilogie Stratená generace. Jeho debutem na české divadelní scéně byla v sezóně 2020/21 inscenace Ibsenova dramatu Heda Gablerová, pro Horácké divadlo v Jihlavě.

(Redakčně zpracováno z textů na webových stránkách Studia ALTA)