Neznám nikoho, kdo by si vybudoval kariéru na interpretacích děl Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. Tento ruský skladatel byl příliš hrdě svérázný na to, aby uspěl v mainstreamu. Vladimir Horowitz, který pro Skrjabina hrál už jako desetiletý chlapec, byl jedním z mála skladatelových stoupenců a své koncerty v Carnegie Hall často zakončoval jeho Etudou v dis moll.
O to více si mladý ruský klavírní virtuos Andrey Gugnin zaslouží uznání za toto album Skrjabinových mazurek, které jsou dokladem skladatelovy oddanosti Chopinovi. Raný soubor deseti mazurek (Op. 3) není příliš poutavý a spíše se dost opakuje. Podobně je na tom i Op. 25. Ale následující dvojice mazurek (Op. 40) už je čirý Skrjabin, a rychle nás zavede na okraj tonality. Skrjabin si zde zahrává nejen s tonalitou ale také s tempy, neustále narušuje melodickou linku a nutí hráče být neustále ve střehu, aby zvládl náhlé změny a takřka nepochopitelné hudební odbočky.
Gugnin všechny skladatelovy rozmary zvládá s nonšalancí a neobyčejným citem pro pomíjivou krásu. Připomíná nám tak, že ačkoliv Skrjabina dnes na koncertech téměř neslyšíme, jeho odkaz je srdcem ruské klavírní tvorby a jeho vliv dosahuje skrze moskevského učitele Genricha Nejgauze, přes jeho studenty Emila Gilelse a Svjatoslava Richtera, až k dnešnímu osobitě ruskému přístupu k pianu, založenému na absenci nacionalismu a otevřenosti novým zvukům.
Alexander Scriabin: Mazurkas
A. Skrjabin: Deset mazurek, Op. 3
A. Skrjabin: Osm mazurek, Op. 25
A. Skrjabin: Dvě mazurky, Op. 40
A. Skrjabin: Mazurka F dur, WoO16
A. Skrjabin: Mazurka h moll, WoO15
Andrey Gurgin – klavír
Label: Hyperion
Datum vydání: 4. března 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
