Švédsko, na rozdíl od všech svých sousedů, nemá žádné skvělé skladatele. Norové mají Griega, Fini Sibelia, Dáni Nielsena, ale Švédi – nikoho. Jeden muž tuto roli mohl naplnit, ale dobová slušná společnost jím opovrhovala do takové míry, že musel strávit celý život ve zničující chudobě a nikdy si nevydělal na vlastní klavír.
Allan Pettersson zemřel ve věku 68 let v roce 1980. Zůstalo nám po něm 17 symfonií, které hudební svět ještě dnes pomalu objevuje. Ačkoliv mu vláda v jeho padesátinách udělila doživotní penzi, vedení Stockholmské filharmonie po konfliktu ohledně amerického turné zakázalo hrát jeho díla, a to „na věčné časy“. Pettersson byl z dělnické třídy a chudý jako kostelní myš. Švédsko si nepřálo, aby jej ve světě reprezentovala hudba takového muže.
O Petterssonově originalitě nelze pochybovat. Maďarský emigrantský dirigent Antal Dorati byl jeho velkým podporovatelem – dokonce vytvořil majestátní orchestrální verzi Barfotasånger („Bosých písní“), které jsou skladatelovým možná nejintimnějším a nejosobnějším dílem. Složil je v letech 1943-45, v době, kdy oficiálně neutrální Švédsko pomáhalo zásobit Hitlerovy ustupující armády. Písně svou pochmurnou náladou připomínají Schubertovým cyklem Winterreise, a dokonce s ním sdílí i text několika veršů.
Pettersson, věčný outsider, se stejně jako Schubert zahleděl do sebe, a výsledkem je bezútěšná morální zima, ve které lze přežít jen skrze zatnuté zuby. Jeho písně, tesklivé a jemné, postupně malují portrét osamoceného muže, který už nedokáže věřit v žádnou vyšší moc, s výjimkou moci hudby.
Barytonista Peter Mattei společně s klavíristou Bengt-Åke Lundinem interpretují nejen písně samotné, ale také ticho mezi nimi – je to úžasná ukázka uměleckého citu. Toto album opravdu stojí za poslech.
Ukázka:
Pettersson – Barfotasånger (Complete Songs)
A. Pettersson: Šest písní pro hlas a klavír (1935)
A. Pettersson: Bosé písně (1943-45)
Peter Mattei – baryton
Bengt-Åke Lundin – klavír
Label: BIS
Datum vydání: Duben 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
