Album týdne Normana Lebrechta: Čajkovskij jako oběť kulturních konfliktů

Norman Lebrecht si pro svou pravidelnou recenzi tentokrát vybral nové album vycházející pod labelem ICA Classics, které obsahuje archivní nahrávky děl Čajkovského a Prokofjeva.
Arvīds Jansons (zdroj Find a grave)
Arvīds Jansons (zdroj Find a grave)

Co se stalo s Čajkovským? Dříve byly Pátá a Šestá symfonie, houslové a klavírní koncerty u posluchačů i dirigentů tak oblíbené, že koncertní domy byly nuceny dokonce omezovat četnost jejich uvádění během sezony. A škála interpretací byla nekonečná – od Karajana přes Mutiho a Gergieva až po Soltiho.

A teď? ничего…

Je možné, že Čajkovskij upadl do naší všeobecné nemilosti s ruským expanzionismem, ale neexistuje žádný zřejmý důvod, který by vysvětloval téměř vymizení jeho posledních dvou symfonií – a jejich slabá provedení, když už se je nakonec přeci jen někdo neochotně odhodlá uvést. Myslím, že jedním z největších poražených v kulturních bitvách jednadvacátého století je Čajkovskij.

Dost bylo stížností. Můžete si poslechnout tuto nahrávku Páté symfonie a uvidíte, o co přicházíme. Jde o živé provedení v podání Státního orchestru SSSR v Royal Albert Hall z roku 1971 pod vedením druhého dirigenta Leningradské filharmonie Arvīdse Jansonse, se kterým se sovětské úřady kvůli jeho etnickému původu příliš nechlubily. Měl dvě velká mínus – byl příslušníkem pobaltské menšiny a manželku židovku, jeho syn Mariss se později dobře uplatnil jako světový dirigent.

Arvīds Jansons přistupuje k Čajkovského Páté symfonii mnohem laskavěji než jeho tehdejší šéf Jevgenij Mravinskij. Tam, kde Mravinskij zachází s národními melodiemi drsně, je Jansons je tónuje do širokého kulturního plátna plného zvláštností a regionálních rozdílů. Drsný, ale nemilitaristický závěr kontrastuje s nejkrásnější valčíkovou větou, jakou jsem kdy slyšel.

A je toho víc. Úvod Šípkové Růženky by vzkřísil mrtvolu a Francesca da Rimini vyzařuje děsivou nadšenost. Jako bonus je tu Prokofjevova První symfonie. Ačkoliv není zvuk studiové kvality, hudební výkon je nedostižný – v dnešní době vlastně nedosažitelný. Takto jsme byli Čajkovským uchváceni v dobách, kdy jej prováděli s odvahou a přesvědčivostí.

V listopadu 1984 zemřel při dirigování v Manchesteru sedmdesátiletý Arvīds Jansons na infarkt. Poplatky za repatriaci těla vyúčtovali ruské úřady jeho rodině. Tak to chodí.

Tchaikovsky: Symphony No. 5; The Sleeping Beauty (excerpts); Prokofiev: Symphony No. 1 “Classical” 

Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66: Úvod. Šeříková víla
Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66, I. dějství: Pas d’action. Rose Adagio
Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66, I. dějství: Panorama. Andantino 
Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66, I. dějství: Valčík
Petr Iljič Čajkovskij: Francesca da Rimini, Op. 32
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 “Klasická”: I. Allegro
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 “Klasická”: II. Intermezzo. Larghetto 
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 “Klasická”: III. Gavotta. Non troppo allegro 
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 “Klasická”: IV. Finale. Molto vivace 

Leningradská filharmonie
Státní symfonický orchestr SSSR
Arvīds Jansons

Label: ICA Classics
Datum vydání: 8. března 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments