Album týdne Normana Lebrechta: Hudební putování, které začíná nejistotou, končí sympatií a cestou nabízí více překvapení než víkend v Paříži

V hudbě někdy největší překvapení najdete přesně tam, kde by je nikdo nehledal. Ne každé album musí být chirurgicky bezchybné, aby stálo za poslech. Občas bohatě stačí, když má odvahu být osobité a nechá své nápady mluvit bez zbytečné okázalosti. Právě takovým se v dnešní recenzi zabývá britský publicista a hudební kritik Norman Lebrecht. Orquestu Sinfónica de Castilla y León a Pabla Gonzáleze provokuje ukrajinská klavíristka Anna Fedorova.

Norman Lebrecht
3 minut čtení
Liberté (zdroj Channel Classics)

Kdysi dávno, když ještě měly gramodesky dvě strany a letenky vypadaly jako tlusté papírové brožurky, se Griegův klavírní koncert na nových nahrávkách spojoval obvykle se Schumannem a Ravelův G dur s jeho Koncertem pro levou ruku. Tato dvojčata spolu spořádaně sedávala na LP jako Sedlák a Komedianti v La Scale – příjemná připomínka, že svět ještě úplně nezbláznil.

V dnešní éře digitálních alb, která mají kapacity jako supermarket před Vánoci, by dva koncerty působily jako chudá porce. Proto ukrajinská pianistka Anna Fedorova spárovala Ravelův koncert s Gershwinovou Rhapsody in Blue a mezeru mezi nimi obratně vyšperkovala sbírkou překvapení pod zvláštně svobodomyslným názvem. Její výběr zahrnuje tři miniatury od pařížské skladatelky Germaine Tailleferre, partitu Myroslava Skoryka, mírovou modlitbu Američana Andrewa Blickenderfera a – k mému upřímnému úžasu klavírní parafráze francouzských písní od Barbary a jejího někdejšího milence Georgese Moustakiho. Právě jeho Ma liberté dalo nahrávce jméno.

Při prvním poslechu Ravelova koncertu jsem si nebyl úplně jistý, co si o tom myslet. Orquesta Sinfónica de Castilla y León s Pablem Gonzálezem totiž ne vždy pluje na stejné vlně jako sólistka, která zpomalí tempo téměř k nehybnosti – zjevně proto, aby orchestr vyprovokovala. V Gershwinovi se po menší potyčce nakonec shodnou alespoň na společném tepu. Na druhý poslech mi tyto střety vůbec nevadily. Jsou to spíše průzkumné interpretace než suverénní výklady.

Fedorova si jede po svém – což je fér, když její tvář zdobí přebal. Zato prostor mezi koncerty je řízen mnohem disciplinovaněji. Meditace Germaine Tailleferre jsou trefně vyváženy Gershwinovými introvertními Three Preludes. A improvizace na Barbary a Moustakiho potěší každého fanouška francouzského šansonu poloviny století. Není to dokonalá deska, ale já si ji rozhodně pustím ještě mockrát. Někdo u vás doma si ji určitě zamiluje.

Album na Spotify:

Album na YouTube:

Liberté

Maurice Ravel: Klavírní koncert G dur (I. Allegramente, II. Adagio assai, III. Presto
Germaine Tailleferre: Pas Trop Vite
Germaine Tailleferre: Valse Lente
Germaine Tailleferre: Impromptu
Andrew Blickenderfer: Time Peace
Myroslav Skoryk: Partita No. 5: No. 2, Valse
Anna Fedorova: Improvizace na téma Barbary „Pierre“
Georges Moustaki: Ma Liberté (Arr. for Piano by Borys Fedorov)
George Gershwin: Preludes (No. 1, Allegro ben ritmato e deciso, No. 2, Andante con moto e poco rubato, No. 3, Allegro ben ritmato e deciso)
George Gershwin: Rhapsody in Blue

Anna Fedorova – klavír
Orquesta Sinfónica de Castilla y León
Pablo González – dirigent

Label: Channel Classics
Datum vydání: 14. listopadu 2025

Hodnocení Normana Lebrechta: *****

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře