Stejně jako Mahler se Sibelius držel toho, co uměl. Nenapsal žádnou operu a téměř žádné komorní skladby, jen symfonie a písně. Jeho koncentrace prostředků a výrazu je stejně intenzivní ve dvouminutové písni jako ve čtyřicetiminutové symfonii.
Na rozdíl od Mahlera Sibelius šetří orchestrací a někdy vše nechává jen na sólovému klarinetu a spodních smyčcích. Používá švédské texty, jen výjimečně se vrací k svému rodnému jazyku – Finštině (kterou neovládal plynně). Je škoda, že Sibeliovy písně uslyšíte za Baltským mořem jen zřídka, protože nám o něm prozrazují více, než každé další zahájení sezony ve Finsku. Celkem napsal Sibelius 109 písní – vyzývám vás, abyste vyjmenovali alespoň tři z nich.
Norský rozhlasový orchestr dodal krabici plnou ledu obsahující 18 nahrávek s vynikající mezzosopranistkou Marianne Beate Kjellandovou jako sólistkou. Témata jsou Arktida, krutá příroda a zima. Tu a tam se návštěvník zastaví u lůžka nemocného dítěte – stejně jako on se bojíte, že dítě zemře (Sibelius přišel o svou nejmladší dceru v únoru 1900).
Dva hlavní písňové cykly, opusy 17 a 36, spadají do přelomu století, do doby jeho prvních dvou symfonií, houslového koncertu a smutkem vyvolané závislosti na alkoholu a tabáku. Písně jsou však průzračné jako sklenice ledové vody (oblíbená Sibeliova metafora) a tyto příklady jsou příkladné a povznášející (nebo: příběhy jsou obdivuhodné a povzbudivé). Netuším, kde se paní Kjellandová schovávala, ale přál bych si, aby se objevovala častěji – její hlas je nádherný nástroj. Pokud jde o Norský rozhlasový orchestr – pod vedením českého dirigenta Petra Popelky se jejich bohaté textury vyrovnají Filharmonii Oslo. Pokud bych měl vybrat jednu skladbu, která se mnou půjde do sprchy – Svarta rosor, opus 36/1.
Ukázka:
Marianne Beate Kjelland – mezzo-soprano
Norwegian Radio Orchestra
Petr Popelka – dirigent
Label: LAWO
Datum vydání: 7. října 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
