Berlin! Berlin! Berlin! Kabarett und Exil
Berlín má hudební otisk, jakým se nemůže pochlubit žádná jiná metropole, snad s výjimkou Paříže. Zatímco si při zmínce o Paříži vybavíme chraplavý zvuk akordeonu a Edith Piaf, hudební identitu Berlína určuje svět Weilla a Brechta a celé bohatství písní, které z něj vzešlo. Album Berlin Anne Sofie von Otter fascinuje především tím, že prochází hudebními tématy období před nacismem, během něj i po jeho pádu.
Tato dramaturgická linie je intelektuálně i emocionálně znepokojivá. Samotná hudba se totiž bez ohledu na okolnosti příliš nemění a totéž platí pro některé skladatele. To podstatné se skrývá mezi takty. Píseň na rozloučenou Vorbei zní za melancholického doprovodu pily jako elegie oplakávající konec svobody v Berlíně a odchod jeho kulturních elit. Po ní následuje Eislerova píseň O sebevraždě, napsaná již v hollywoodském exilu. Vrcholným paradoxem je nacistický film Lied der Wüste z roku 1939, do jehož partitury autor zakomponoval typickou židovskou svatební píseň se vším všudy – včetně klezmerovských houslí.
Anne Sofie von Otter, dnes jednaasedmdesátiletá, vstřebávala značnou část této kultury prostřednictvím svého otce, švédského diplomata působícího v Berlíně za Hitlerovy éry. Svým přednesem má sice blíž k Marlene Dietrich než k Ute Lemper, ale v těchto devatenácti skladbách je skryto tolik fascinujících objevů, že otázky interpretačního stylu ustupují do pozadí. Téměř každá skladba vám doslova rozšíří obzory.
Ukázka na Spotify:
Walter Jurmann, Bronislaw Kaper: Mein Gorilla hat ‘ne Villa im Zoo
Nico Dostal: Heut’ Abend lad’ ich mir die Liebe ein
Friedrich Holländer: Illusions
Michael Jary: Der Onkel Jonathan
Günter Neumann: Ach, wie schön, man singt immer tiefer
Friedrich Holländer: Keiner weiß, wie ich bin, nur Du
Rolf Marbot: Vorbei
Hanns Eisler: Hollywoodský zpěvník (O sebevraždě)
Kurt Weill: Berlínské requiem (III. Epitaf / Marterl)
Lothar Brühne: Kann denn Liebe Sünde sein
Peter Kreuder: Musik! Musik! Musik!
Szabolcs Fényes: Merci, mon ami, es war wunderschön
Hanns Eisler: Hollywoodský zpěvník (Malému rádiu / An den kleinen Radioapparat)
Hanns Eisler: Das Vielleicht-Lied
Franz S. Brunier: Vzpomínka na Marii A.
Friedrich Holländer: Marion-Tango
Michael Jary: Oui, Madame
Lothar Brühne: Der Wind hat mir ein Lied erzählt
Mischa Spoliansky: Leben ohne Liebe kannst Du nicht
Anne Sofie von Otter – mezzosoprán
Salon Orchestra of the Komische Oper Berlin
Adam Benzwi – dirigent
Label: BIS
Datum vydání: 3. července 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ****
Love Maps
Pro kontrast jsem sáhl po nahrávkách současné berlínské jazzové pianistky a zpěvačky Clary Haberkamp. Už první úhoz okamžitě přitáhne pozornost – v tomto ohledu patří do stejné kategorie jako Martha Argerich. Její hra nezapře klasické vzdělání, ale současně se odmítá nechat jeho pravidly svazovat.
O Claře Haberkamp sice nevím nic bližšího, ale její album Love Maps dokáže věrně zprostředkovat onu atmosféru nočního Berlína, kterou nepoznamenal ani nacistický teror, ani rozdělení města zdí. Nenechte si ujít její tříminutové variace na Beethovenovu Valdštejnskou sonátu. Tento komorně pojatý recitál trvá sotva půl hodiny a přesto ve mně zanechal touhu slyšet mnohem víc. Za pozornost rozhodně stojí i její vydavatelství TXYart, jehož eklektický záběr je až překvapivě široký. Berlín zkrátka zůstává Berlínem.
Album na Spotify:
Clara Haberkamp: Love Maps
Clara Haberkamp: Butoh and Ballet
Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita č. 3 D dur, BWV 1068 (Air)
Stephen Bishop: Never Letting Go
Earl Bud Powell: Tempus Fugit
Clara Haberkamp: A Kiss Between The Brows
Richard Rodgers: My Funny Valentine / In einem kühlen Grunde
Clara Haberkamp: Diamond Ribbon
Ludwig van Beethoven: Valdštejnská sonáta (improvizace)
Dimitri Tiomkin: Divoký je vítr (ústřední melodie)
Clara Haberkamp – klavír
Label: TXYart
Datum vydání: 5. června 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ****
