Album týdne Normana Lebrechta: Když mistři přepisují mistra. Co všechno snese Schubert?

Někteří skladatelé se snažili Schuberta vylepšit. Mahler přepracoval kvartet Smrt a dívku pro smyčcový orchestr, Joseph Joachim rozšířil jeho čtyřruční klavírní sonátu do orchestrální podoby, Liszt proměnil Fantazii poutník v cosi, co připomíná klavírní koncert. I Anton Webern, jindy věrný atonalitě, se nechal zlákat. Všechny tyto úpravy vznikly s nejlepším úmyslem a originálu nijak neublížily, přesto se nelze ubránit otázce, jaký byl jejich přínos. Schubert, podobně jako dobrý jablečný štrúdl, žádné další ingredience nepotřebuje.
Toto album přináší čtyři dokonalé písně v méně známých, avšak mistrovských orchestrálních úpravách slavných skladatelů. Benjamin Britten obohatil Pstruha o dva klarinety a smyčce. Max Reger citlivě zakomponoval lesní roh a dechové nástroje do Večerních červánků. Brahmsova úprava nádherného Tajemství se nese v bohatém souzvuku smyčců a lesního rohu. A Berlioz ve své orchestrální verzi Krále duchů využívá veškeré možnosti orchestrace k podtržení dramatického výrazu této zběsilé skladby.
Mary Bevan propůjčuje těmto úpravám svůj zářivý soprán, přičemž s obdivuhodnou jistotou balancuje mezi dramatickou razancí Berlioze a romantickou zasněností Regera. Brittenova úprava z roku 1942 si zachovává chladný odstup a nesnaží se o prvoplánovou líbivost. Nejněžnější ze všech skladeb je však Romance pro hlas a komorní soubor, kterou Schubert napsal jako mezihru do Rosamundy – dílo dokonalé samo o sobě.
Doprovod zajišťuje Edward Gardner spolu s prvotřídním City of Birmingham Symphony Orchestra. Po působivém provedení písní však orchestr v závěrečných skladbách výrazně ztrácí na přesvědčivosti, zejména v rutinním podání Schubertovy Velké symfonie C dur. Interpretace se pohybuje někde mezi monumentálním pojetím Beechama a živelnými tempy Gardinera, avšak postrádá osobitost. Schubertova hudba by měla překypovat životem.
Ukázka na Spotify:
Schubert: Symphonies Vol. 4 – Orchestral Songs, 9th symphony
Franz Schubert: Pstruh op. 32, D 550 (1816/17–21, Etwas lebhaf, orchestrace Benjamin Britten)
Franz Schubert: Rosamunda – Romance D 797 No. 3b (1823, Andante con moto)
Franz Schubert: Král duchů, op. 1, D 328 (1815, Presto – Récitatif – Andante, orchestrace Hector Berlioz)
Franz Schubert: Tajemství, op. 14 No. 2, D 719 (1821, Etwas geschwind, zart, orchestrace Johannes Brahms)
Franz Schubert: Večerní červánky, D 799 (1824 /25–27, Langsam, feierlich, orchestrace Max Reger)
Franz Schubert: Symfonie č. 9, D 944 ‘Velká’ (?1825–1828, Andante – Allegro ma non troppo – Più mosso; Andante con moto; Scherzo. Allegro vivace – Trio – Scherzo da capo; [Finale.] Allegro vivace)
City of Birmingham Symphony Orchestra
Mary Bevan – soprán
Edward Gardner – dirigent
Label: Chandos
Datum vydání: 14. března 2025
Hodnocení Normana Lebrechta: ***
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]