Album týdne Normana Lebrechta: Když mistři přepisují mistra. Co všechno snese Schubert?

Schuberta, ač byl obdivuhodně plodný a napsal více než 1500 děl, oceňovala za jeho života jen malá hrstka obdivovatelů. Teprve po jeho smrti zájem o jeho díla výrazně vzrostl... Několik dodatečných orchestrací jeho nejvýraznějších děl najdeme i na novém CD nakladatelství Chandos, které si pro tento týden vybral ke své pravidelné recenzi britský publicista Norman Lebrecht.
Edward Gardner (zdroj Askonas Holt)
Edward Gardner (zdroj Askonas Holt)

Někteří skladatelé se snažili Schuberta vylepšit. Mahler přepracoval kvartet Smrt a dívku pro smyčcový orchestr, Joseph Joachim rozšířil jeho čtyřruční klavírní sonátu do orchestrální podoby, Liszt proměnil Fantazii poutník v cosi, co připomíná klavírní koncert. I Anton Webern, jindy věrný atonalitě, se nechal zlákat. Všechny tyto úpravy vznikly s nejlepším úmyslem a originálu nijak neublížily, přesto se nelze ubránit otázce, jaký byl jejich přínos. Schubert, podobně jako dobrý jablečný štrúdl, žádné další ingredience nepotřebuje.

Toto album přináší čtyři dokonalé písně v méně známých, avšak mistrovských orchestrálních úpravách slavných skladatelů. Benjamin Britten obohatil Pstruha o dva klarinety a smyčce. Max Reger citlivě zakomponoval lesní roh a dechové nástroje do Večerních červánků. Brahmsova úprava nádherného Tajemství se nese v bohatém souzvuku smyčců a lesního rohu. A Berlioz ve své orchestrální verzi Krále duchů využívá veškeré možnosti orchestrace k podtržení dramatického výrazu této zběsilé skladby.

Mary Bevan propůjčuje těmto úpravám svůj zářivý soprán, přičemž s obdivuhodnou jistotou balancuje mezi dramatickou razancí Berlioze a romantickou zasněností Regera. Brittenova úprava z roku 1942 si zachovává chladný odstup a nesnaží se o prvoplánovou líbivost. Nejněžnější ze všech skladeb je však Romance pro hlas a komorní soubor, kterou Schubert napsal jako mezihru do Rosamundy – dílo dokonalé samo o sobě.

Doprovod zajišťuje Edward Gardner spolu s prvotřídním City of Birmingham Symphony Orchestra. Po působivém provedení písní však orchestr v závěrečných skladbách výrazně ztrácí na přesvědčivosti, zejména v rutinním podání Schubertovy Velké symfonie C dur. Interpretace se pohybuje někde mezi monumentálním pojetím Beechama a živelnými tempy Gardinera, avšak postrádá osobitost. Schubertova hudba by měla překypovat životem.

Ukázka na Spotify:

Schubert: Symphonies Vol. 4 – Orchestral Songs, 9th symphony

Franz Schubert: Pstruh op. 32, D 550 (1816/17–21, Etwas lebhaf, orchestrace Benjamin Britten)
Franz Schubert: Rosamunda – Romance D 797 No. 3b (1823, Andante con moto)
Franz Schubert: Král duchů, op. 1, D 328 (1815, Presto – Récitatif – Andante, orchestrace Hector Berlioz)
Franz Schubert: Tajemství, op. 14 No. 2, D 719 (1821, Etwas geschwind, zart, orchestrace Johannes Brahms)
Franz Schubert: Večerní červánky, D 799 (1824 /2527, Langsam, feierlich, orchestrace Max Reger)
Franz Schubert: Symfonie č. 9, D 944 ‘Velká’ (?18251828, Andante – Allegro ma non troppo – Più mosso; Andante con moto; Scherzo. Allegro vivace – Trio – Scherzo da capo; [Finale.] Allegro vivace)

City of Birmingham Symphony Orchestra
Mary Bevan – soprán
Edward Gardner – dirigent

Label: Chandos
Datum vydání: 14. března 2025
Hodnocení Normana Lebrechta: ***

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře