Album týdne Normana Lebrechta: Nechala se Anne-Sophie Mutter převálcovat Čechy?

Toužil jsem po dávce Brahmse a skončil jsem u nové nahrávky jeho Dvojkoncertu pro housle a violoncello. Napsal jej v roce 1887. Byla to jeho poslední orchestrální partitura, deset let před smrtí. Koncert byl smiřovacím darem jeho celoživotnímu příteli Josephu Joachimovi. Smíření se týkalo hořkého Joachimova rozvodu s jeho ženou Amélií, při němž upadl Brahms v podezření, že podporuje Amélii. Joachim ji nepravdivě obvinil z nevěry s nakladatelem.

Když se Robert Hausmann, člen Joachimova smyčcového kvarteta, zajímal o to, zda by mu Brahms mohl napsat violoncellový koncert, vytvořil skladatel dílo s vyrovnaným podílem violoncella a houslí, aby dokázal, že staré individuality spolu mohou stále dobře vycházet. Joachima nové dílo obměkčilo a všichni byli šťastní až do smrti – až na Amélii, která po 21 letech manželství a šesti dětech čelila veřejné potupě. Na pódium se vrátila, když premiérovala Brahmsovy a Mahlerovy písně.

Koncert se nestal okamžitou senzací, Brahmsovi fanoušci jej odmítali jako vykonstruovaný a jeho přítelkyně Clara Schumann dílo označila za frigidní. Tato opovrhování se zdají těžko pochopitelná při poslechu bohatě tkané textury prostřední věty, absolutního vrcholu Brahmsova centrálního vyhřívání, stejně jako při něžně vystavěném dialogu mezi oběma sólisty.

Jedná se o novou nahrávku Anne-Sophie Mutter a jejího uměleckého chráněnce, španělského violoncellisty Pabla Ferrándeze, s Českou filharmonií, kterou řídil Manfred Honeck. Vše je detailně propracované, přesto zní Anne-Sophie podivně neangažovaně. Nikdy nebyla hudebně nenápadná nebo ostýchavá, její zvuk je ale poněkud v ústraní a její výraz zdrženlivý, jako by se nechala převálcovat cellistou a odvázanými Čechy. To se nad tím producent nahrávky nepozastavil, nebo si Sony nedovolila hostující hvězdě cokoli namítnout? Ať tak či onak, výkon zní nevyrovnaně.

Nahrávka si nezadá s Heifetzem a Pjatigorským (1961), Milsteinem a Pjatigorským (1951), Oistrachem a Rostropovičem (1970) nebo Gidonem Kremerem a Mischou Maiským z roku 1984.
Doplňkem tohoto alba je málo známé trio Clary Schumannové, příjemné, ale nevýrazné.

Album na Spotify:

Brahms: Double Concerto & Clara Schumann: Piano Trio

Johannes Brahms: Dvojkoncert pro housle a violoncello a-moll, op. 102
Clara Schumannová: Klavírní trio d-moll, op. 17

Anne-Sophie Mutter – housle
Pablo Ferrández – violoncello
Lambert Orkis – klavír
Česká filharmonie
Manfred Honeck – dirigent

Label: Sony Classical
Datum vydání: 4. listopadu 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: **/*****

Anne-Sophie Mutter u příležitosti pražského koncertu v lednu 2022 natočila rozhovor s dirigentem Janem Bubákem v rámci našeho cyklu Rozhovory PLUS: