Album týdne Normana Lebrechta: Piazzolla – Cien Años

Norman Lebrecht, 19.09.2021 12:24

Norman Lebrecht tento týden hodnotí album „Piazzolla: Cien Años“, které vyšlo k oslavě 100. výročí skladatelova narození a obsahuje Piazzollův koncert pro bandoneon a orchestr společně se čtyřmi světovými premiérami tangové hudby.

Ástor Piazzolla (foto Pupeto Mastropasqua)

Mezi četné oběti koronavirového lockdownu bohužel patří i dlouho připravované oslavy 100. výročí narození Ástora Piazzolly (1921-1992), argentinského skladatele, jehož hudba perfektně vystihuje existenční melancholii moderní doby. Piazzolla bývá silně spojován s Buenos Aires a na jeho vliv ve světě se často zapomíná, ale byl skutečně světově významným umělcem.

Jako malý vyrůstal se svými italskými rodiči v jižním Manhattanu, kde si zamiloval jazz, cikánskou hudbu a židovské divadlo. Hudebně se zprvu vzdělával u Rachmaninovova žáka maďarského původu, posléze se vrátil do rodného Buenos Aires, kde studoval u Alberto Ginastery a Raúla Spivaka, a nakonec odcestoval do Paříže, kde mu Nadia Boulanger vštípila obdiv k Stravinskému, Bartókovi a Monteverdimu. Tato směsice vlivů vedla k Piazzolově nespoutané vášni pro tango, kterou vyjádřil skrze sípavé zvuky pro žánr typického nástroje – bandoneonu. Piazzola strávil celý zbytek života komponováním tanga v Buenos Aires, s výjimkou sedmi let dobrovolného exilu v Itálii během období argentinské armádní diktatury (1976-1983). Jeho hudba je na poslech ihned identifikovatelná (o kolika skladatelích tohle můžete upřímně říct?) a její převládající nálada je nejistá a zároveň vzrušující šedá. V podání Rostropoviče a Kremera zněl jako kouřem zahalený Šostakovič.

Na tomto album naleznete dvacetiminutový koncert pro bandoneon a orchestr z Piazzollova exilového období a čtyři světové premiéry vybrané z hory rukopisů, které za sebou skladatel zanechal. Gisèle Ben-Dor diriguje bostonský komorní orchestr Pro Arte, sólistou je bandoneonista Juanjo Mosalini. Společně vezmou posluchače na prohlídku Piazzollovy hudební kariéry – se zaměřením na jeho proměnlivý vztah k Buenos Aires a postupnou elevaci tanga z pouhé taneční hudby na umění hodné muzejních ploch.

Je to působivá hodinová pocta, nahraná jen pár týdnů před začátkem covidové pandemie. Můj doktor mi doporučil toto album konzumovat jen po malých dávkách, maximálně dvacet minut v kuse. Mezi vedlejší účinky patří silný pesimismus a náhlá touha po lahvi temně rudého vína.