Album týdne Normana Lebrechta: Prokofjev, Copland, Poulenc – 1942

V roce 1942, zatímco miliony umíraly na válečných polích a v německých vyhlazovacích táborech, napsali tři skladatelé ve třech různých zemích sonáty pro housle a klavír. Tyto skladby nejsou nějak napojeny na události doby ani sebe navzájem. Všechny tři jsou však výsledkem eskapismu skvělých skladatelů, kteří se rozhodli své dílo nesvázat s nejhorším obdobím lidské historie.
CD: 1942: Prokofiev – Copland – Poulenc (zdroj Delphian Records)
CD: 1942: Prokofiev – Copland – Poulenc (zdroj Delphian Records)

Sonáta Aarona Coplanda je projevem sebeklamu. Využívá lidově-znějící melodie sesbírané z hollywoodských filmových placů – jsou to záblesky Ameriky, jež nikdy neexistovala. Brzy poté, co sonátu dokončil, se dozvěděl o smrti svého blízkého přítele, pilota Harryho Dunhama, kterého sestřelili nad Tichým oceánem – byl to “ten nejrozkošnější, nejhezčí chlapec,” alespoň podle skladatele Davida Diamonda, se kterým Copland konzultoval houslovou techniku a který se stal prvním interpretem tohoto díla. Kritik Virgil Thomson sonátu označil za “neodolatelně dojemnou”. Krutá doba, v níž byla vytvořena, se v ní neodráží vůbec.

V okupované Francii Francis Poulenc popustil uzdu potlačovaného vzteku v sonátě, ve které chtěl spojit sonority dvou nástrojů. Premiéru si zahrál sám 21. června 1943 s houslistkou Ginette Neveu. Hráli v Paříži, v sále plném Němců. Když Ginette v roce 1949 zemřela v letecké havárii, připsal finále Presto tragico.

Sergej Prokofjev svou sonátu z roku 1942 původně zkomponoval pro flétnu and klavír, ale David Oistrakh ho přesvědčil, že dílo bude znít lépe v úpravě pro housle. Měl pravdu. Z toulavých kontur této skladby byste nikdy nepoznali, že Rusko se v té době hroutilo pod nátlakem panzerů a budoucnost se zdála být temná. Když Oistrakh a Lev Oborin v červnu roku 1944 hráli premiéru sonáty, spojenecké síly už se vyloďovaly v Normandii.

Ve špatných časech od skladatelů očekáváme jakési věštby. Zde však máme tři skladatele, kteří raději unikli do svých partitur. Bylo tedy na interpretech Benjaminu Bakerovi a Danielu Lebhardtovi aby našli a vyjádřili hrůzu a zděšení bublající pod povrchem těchto skladeb, což se jim také povedlo. Oba jsou výteční nezávislí umělci s geniální technikou, jeden z Nového Zélandu, druhý z Maďarska. Jejich koncert v Edinburghu, který tato nahrávka zachycuje, proběhnul v létě 2020, uprostřed koronavirové pandemie. Jiná doba, jiná krize. Toto album je skvělým odrazem současnosti.  

Ukázka:

1942: Prokofiev – Copland – Poulenc
Aaron Copland: Sonáta pro housle a klavír
Francis Poulenc: Sonáta pro housle a klavír, FP 119
Sergej Prokofjev: Houslová sonáta č. 2 D dur, Op. 94a

Benjamin Baker – housle
Daniel Lebhardt – klavír
Label:
Delphian Records
Datum vydání: 23. dubna 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments