Když John Cage přijel v létě 1988 do Moskvy, nešlo ani tak o sblížení protikladů, jako o potvrzení proroctví o kulturní dekonstrukci, kterou tento americký bořitel tradičních hodnot dlouho předpovídal. Cage tvořil hudbu tím, že ji rozbíjel, působil zaseknutí desky, říkal interpretům, aby to riskli, a místo zvuku vytvářel ticho. Sovětský svaz byl v posledním roce svého rozpadu ideálním místem pro hlásání takových bláznivých doktrín.
Cage se setkal s mladým klavíristou Alexejem Ljubimovem, který se okamžitě stal jeho apoštolem. „Pili jsme vodku a jedli pampelišky,“ vzpomíná Ljubimov. Nadchla ho skladba Four Walls pro klavír se vstupy hlasu, vytvořená pro balet Merce Cunninghama.
Hudba se vyvíjí jako v transu nepostřehnutelnými stupni do transcendence. Hlas, který se na začátku druhého aktu vzdáleně ozve, sotva naruší statický pocit neurčité pohody, který Cage rozvíjel.
Tato nahrávka skladby Four Walls pochází z nočního festivalového provedení a vynikající Ljubimov ji hraje s pohlcující oddaností. Po chvíli posluchač ztratí pojem o čase a je za tuto ztrátu vděčný. Pomyslné zdi jsou charakterizovány svou nepřítomností. Je to hudba bez prostorových omezení, zcela svobodná zóna, podivuhodná a více než trochu šílená.
John Cage: Four Walls
Alexej Ljubimov – piano
Marianne Pousseur – soprán
Label: Fuga Libera
Datum vydání: 1. července 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****
Klavírista Alexej Ljubimov se dostal do mezinárodního povědomí letos v dubnu, kdy jeho moskevský koncert se skladbami ukrajinského skladatele Valentyna Sylvestrova a Franze Schuberta přerušila ruská policie s falešnou záminkou hledání bomby [poznámka redakce].
