Album týdne Normana Lebrechta: Ralph Vaughan Williams – Symfonie č. 7 a 9

Ve své pravidelné recenzi Norman Lebrecht hodnotí nahrávky dvou symfonií Ralpha Vaughana Williamse, které k příležitosti 150. výročí narození tohoto anglického pořídil orchestr Hallé z Manchesteru pod taktovkou Marka Eldera.
Mark Elder a Hallé Orchestra (foto Russell Hart)
Mark Elder a Hallé Orchestra (foto Russell Hart)

Podle odborníků na víno neexistují žádné logické důvody, proč jsou některé odrůdy známé po celém světě, zatímco jiné zůstávají lokálními specialitami. Se skladateli je to podobné. Carl Nielsen se nikdy moc neuchytí mimo Pobaltí, Bohuslav Martinů mimo Česko a Ralph Vaughan Williams mimo Anglii. Jeho letošní 150. výročí narození se oslavuje v jeho rodné zemi, a prakticky nikde jinde. Proč je tomu tak? Žádný logický důvod neexistuje.

Vaughan Williams byl, objektivně vzato, neuvěřitelně úspěšným skladatelem symfonické hudby. Ačkoliv se jeho tvorba povrchně podobá Ravelově či Sibeliově, jeho hlas je nezpochybnitelně unikátní, a jeho naléhavost je, pokud se jí necháte strhnout, neodolatelná. Jeho třetí a pátá symfonie jsou meditace o válce a míru z pera muže, jenž spatřil brutalitu první světové války na vlastní oči, ale nenechal se jí připravit o své ideály. Byl to pacifista, který bojoval proti zlu, ateista, který komponoval liturgické skladby, a humanista, který považoval soucit za svou nejdůležitější vlastnost. Řekl bych, že je v Británii naším nejvíce obdivovaným skladatelem, možná kromě Elgara.

Podle kritiků bylo jednou z jeho slabin, že to občas přeháněl s délkami skladeb. To se trochu týká obou pozdních děl na recenzovaném albu. Symfonie č. 7 má svůj původ v soundtracku, který Williams složil pro film Scott of the Antarctic v roce 1948. Obsahuje úžasně atmosférické části inspirované arktickou tundrou a skvělé sborové party, ale jako samostatné dílo mě nikdy příliš nenadchla, a tato verze od Hallé Orchestra pod taktovkou Marka Eldera můj názor nezměnila, přestože je skvěle zahraná.

Ale ta devátá symfonie. Je jednou z Williamsových posledních děl, z roku 1957, a je extrémně invenční a poutavá. V částech inspirovaných anglickou lidovou hudbou a modlitbami nás VW vyzývá k zamyšlení nad krásou a pomíjivostí života. Dechové nástroje Hallé nezněly takhle sebejistě od dob, kdy orchestr vedl John Barbirolli, a závěrečné andante je perfektním zakončením pro letní dny. Jakmile si symfonii jednou poslechnete, budete chtít toto CD navždy mít poblíž vašeho přehrávače.

Ukázka:

Sonatas for Solo Violin
R. Vaughan Williams: Symfonie č. 7 “Sinfonia antartica”
R. Vaughan Williams: Norfolk Rhapsody č. 1
R. Vaughan Williams: Symfonie č. 9
R. Vaughan Williams: The Lark Ascending

Mark Elder – dirigent
Hallé Orchestra
Hallé Choir

Label: Hallé
Datum vydání: 3. června 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/***** (Symfonie č. 7), ****/***** (Symfonie č. 9)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments