Album týdne Normana Lebrechta: Sibelius – 7 symfonií a Tapiola

Ve své pravidelné recenzi Norman Lebrecht tentokrát hodnotí sadu čtyř CD obsahujících všechny symfonie Jeana Sibelia v podání hudebníků Oslo Philharmonic pod taktovkou jejich šestadvacetiletého šéfdirigenta Klause Mäkeläho.
Klaus Mäkelä (foto Orchestre de Paris)
Klaus Mäkelä (foto Orchestre de Paris)

Hudební průmysl nevěnuje vydání cyklu děl Jeana Sibelia takovou pozornost, jako když jde třeba o Beethovena či Mahlera. Nevím, proč tomu tak je. Možná se Sibelius tak dobře neprodává, nebo jsou Finové trochu stydliví. Také je možné, že předchozí pokusy pod vedením Colina Davise, Neeme Järviho či Herberta Bloomstedta prostě nikoho příliš nenadchly.

Tuto novou nahrávku (diriguje mladý Fin Klaus Mäkelä) vydavatelství Decca doprovodilo silnou reklamní kampaní. O tom, že má Mäkelä před sebou slibnou kariéru, není pochyb. V pouhých 26 letech je šéfdirigentem Oslo Philharmonic a Orchestre de Paris, a mluví se o tom, že by brzy stejnou funkci mohl zastávat i v Chicagu či New Yorku. A jaký je jeho Sibelius?

Zajímavý.

Pátá symfonie zní v jeho podání svěže, jako od mladého Simona Rattlea, a většinu posluchačů překvapí svou dynamikou a přirozeným rytmem. Místy tato interpretace naprosto září. Symfonie č. 2 zní v porovnání banálně, možná až příliš povědomě.

Velkou enigmou je Symfonie č. 7, kterou od smrti Thomase Beechama jen hrstka dirigentů dokázala pozvednout ze stínu ostatních šesti. Mäkelä v ní vyzdvihl noční temnotu a náznaky nebezpečí, které číhají za hradbami města. Přesto je jeho verze veselejší, než tomu bylo u Beechama či Blomstedta – mladý Fin od Sibelia očekává víc, než skladatel očekával sám od sebe. Tak či tak je to pozoruhodná interpretace, i když ne zcela přesvědčivá. Tuším, že za dvacet let bude Mäkelä sedmou symfonii provádět úplně jinak, ale nebude se za svůj mladistvý pokus stydět.

Pár slov o orchestru. Oslo Philharmonic na světovou úroveň vyzdvihl Mariss Jansons v 90. letech, pak jejich kvalita o pár stupňů poklesla díky André Previnovi, Vasily Petrenko je následně vrátil na výsluní, a s Mäkeläm v čele zní orchestr jasněji než kdy dříve. Občas až příliš jasně, ale jejich soudržnost a čirost by mohla zahanbit řadu předních světových těles.  

Toto album, navzdory pár nedospělým epizodám, obsahuje skvěle zahranou sadu skladeb, a jistě vám přiroste k srdci.

Ukázka:

Klaus Mäkelä: Sibelius
J. Sibelius: Symfonie č. 1, Op. 39
J. Sibelius: Symfonie č. 2, Op. 43

J. Sibelius: Symfonie č. 3, Op. 52
J. Sibelius: Symfonie č. 4, Op. 63
J. Sibelius: Symfonie č. 5, Op. 82
J. Sibelius: Symfonie č. 6, Op. 104
J. Sibelius: Symfonie č. 7, Op. 105
J. Sibelius: Tapiola, Op. 112

Oslo Philharmonic
Klaus Mäkelä – dirigent

Label: Decca
Datum vydání: 25. března 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments