Jednou z nástrah koronavirové doby je zapomnětlivost. Je těžké vzpomenout si na vzrušení, které člověku přinese živý poslech jeho oblíbené skladby, a nahrávky většinou nedokážou podobě silné pocity vyvolat. Toto album je výjimkou.
Dmitrij Šostakovič napsal svůj první klavírní koncert pro sebe a druhý pro svého syna Maxima. Jejich obtížnost je relativní; žádný ze Šostakovičů nikdy nebyl klavírní virtuos. Oba koncerty se vyznačují bohatou orchestrální texturou – ten první by se místy dal skoro považovat za koncert pro trubku. Klavírní trio č. 2 bylo napsané za války a je nářkem nad utrpením, které evropským židům způsobili Hitler a Stalin.
Hudebníci jsou z Janáčkovy filharmonie Ostrava, orchestru z města kde zemřel jejich jmenovec Leoš Janáček, skladatel známý svým obdivem k ruské literatuře a hudbě. Mají k ruské hudbě citelně jiný vztah než většina západních orchestrů, což jejich CD zajímavě odděluje od ostatních nahrávek Šostakovičova díla. Moravští hudebníci, především sólová trubka, hrají trochu drsně, což hudbě dodává hrozivou atmosféru, aniž by se však ztrácela pojitost zvuku orchestru. Moc rád bych si tento soubor poslechl naživo.
Makedonský sólista Simon Trpčeski hraje s nádechem melancholie a jeho pianissima berou dech. Dirigentem je rumunská vycházející hvězda Cristian Măcelaru. Tato nahrávka je ztělesněním jisté starší stránky Evropy – hluboko zakořeněné kultury, která čelí akutní hrozbě kvůli masové migraci a kulturní homogenizaci v rámci Evropské unie. Klavírní trio umístěné mezi dva koncerty je jednoduše úchvatné, zvuková kvalita nahrávky skvělá. Neváhejte.
Ukázka:
Dmitrij Šostakovič: Klavírní koncerty č. 1 a 2, Klavírní trio č. 2
Simon Trpčeski – klavír
Cristian Măcelaru – dirigent
Janáčkova filharmonie Ostrava
Label: Linn Records
Datum vydání: Květen 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
