Album týdne Normana Lebrechta: Šostakovič opisoval!

Ve své pravidelné recenzi se britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht zaměřil na novou nahrávku, která pomáhá poodkrýt letitou záhadu podobnosti úvodu Šostakovičovy Šesté symfonie s Mahlerovou nedokončenou Desátou.
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (zdroj Česká filharmonie)
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (zdroj Česká filharmonie)

Toto album přináší odpověď na záhadu, která přetrvávala osm desetiletí. Každý, kdo se trošku zajímá o hudbu Gustava Mahlera si jistě všiml, že úvod Šostakovičovy Šesté symfonie je totožný s Mahlerovou nedokončenou Desátou symfonií. Jak se to stalo? Mimo Vídeň, kde v roce 1924 vyšla ukázka faksimile v omezeném nákladu několika set výtisků, byla Mahlerova Desátá neznámá. Šostakovič nikdy neopustil Sovětský svaz. Jak mohl znát kopii Mahlerova rukopisu?

O+

Vše, nebo jen část, může být nyní odhaleno. Francouzský klavírista Nicolas Stavy nahrál jednu třetinu Šostakovičovy aranže Adagia z Mahlerovy Desáté pro čtyřruční klavír. Ruští odborníci ji datují do konce 20. let 20. století, ale nedokážou říci, kde Šostakovič originální faksimile viděl, protože v ruských archivech se žádná kopie nenachází. Můžeme se jen domnívat, že patřila polyhistorovi a Šostakovičově příteli Ivanu Ivanoviči Sollertinskému, ale potvrzené to nemáme.

Nyní můžeme s jistotou říci, že Šostakovič pořídil transkripci Mahlerova tématu, které se pravděpodobně vynořilo z jeho podvědomí o deset let později, v roce 1938, když pod Stalinovým terorem komponoval Šestou symfonii. Tato rešerše je dvojnásob fascinující, a to jak pro důkaz její existence, tak pro odhalení náhodných atonalit, které ruský skladatel do Mahlerovy partitury vložil.

Jsou zde i další odhalení. Jedním z nich je nedokončená sonáta pro housle a klavír z roku 1945, která do očí bijícím způsobem nereflektuje stalinský triumfalismus na konci války. Šostakovič ji musel schovat do šuplíku pro budoucí použití, protože, jak upozorňuje Elizabeth Wilsonová v poznámce na obalu, se objevuje v rané skice k Desáté symfonii z roku 1953.

Neméně překvapivé jsou čtyři klavírní skladby z let 1917 až 1919, z nichž jedna nese název Pohřební pochod na památku obětí revoluce a další prostě Toska (Nostalgie). To byly za raně bolševického násilí zakázané pocity a skladatel udělal dobře, že je potlačil. Ukazují však, že Šostakovič si byl vždy vědom lidského dopadu historických událostí, které ho obklopovaly. Oplakával krev, kterou Lenin prolil, a hudba, kterou složil, dává jasně najevo, co si myslel.

Nejrozsáhlejší skladbou je dosud nezaznamenaná úprava 14. symfonie pro dva sólisty, klavír a bicí nástroje – ačkoli se jedná o zajímavou exhumaci, nedosahuje kalibru tří nevyřešených záhad.

Dmitrij Šostakovič – Works Unveiled

Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 14 g moll, op. 135 (verze pro hlasy, klavír a bicí nástroje; De profundis, Malagueña, Loreley, Le suicidé, Les attentives I, Les attentives II, À la Santé, Réponse des Cosaques Zaporogues au Sultan de Constantinople, O, Del’vig, Del’vig!, Der Tod des Dichters, Schlußstück)
Dmitrij Šostakovič: Houslová sonáta (nedokončená)
Dmitrij Šostakovič: Smuteční pochod na památku obětí revoluce pro sólový klavír
Dmitrij Šostakovič: Toska
Dmitrij Šostakovič: Píseň o lesích
Dmitrij Šostakovič: Bagatella pro sólový klavír
Gustav Mahler/Dmitrij Šostakovič: Fragment z 10. symfonie Gustava Mahlera pro čtyřruční klavír

Ekaterina Bakanova – soprán
Florent Jodelet – bicí
Sueye Park – housle
Alexandros Stavrakakis – bas
Nicolas Stavy – klavír
Cédric Tiberghien – klavír

Label: BIS
Datum vydání: 6. ledna 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

O+

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře