Album týdne Normana Lebrechta: Soudruh Bach a soudruh Šostakovič. Sověti nadávali, Západ zíval

U příležitosti dvoustého výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha vyslal Sovětský svaz svého nejuznávanějšího skladatele do Lipska, aby tam zasedl v porotě soutěže nesoucí Bachovo jméno. Dmitrij Šostakovič, který v předchozích dvou letech čelil stalinistickým represím, se ocitl mezi mlýnskými kameny. Režim, jenž jej osočoval z formalismu a omezoval jeho osobní svobodu, jej nyní vyslal jako kulturního vyslance do okupované země, kde se musel potýkat s nepřátelstvím skrytým za přetvářkou.

O+

Ztracený, beze slov, bez směru, obrátil Šostakovič svou pozornost k Taťáně Nikolajevové, ruské klavíristce, kterou porota pod vlivem Moskvy korunovala vítězkou Bachovy soutěže. Něco v jejím způsobu interpretace Bacha Šostakoviče hluboce oslovilo a vnuklo mu nápad. Po vzoru barokního mistra zkomponoval 24 preludií a fug a svěřil je Nikolajevové, aby je uvedla v prosinci 1952 v Leningradě. Sovětští kritici si stěžovali na absenci „socialistického obsahu“. Západní kritika cyklus zcela ignorovala.

O téměř čtyřicet let později přednesla Taťána Nikolajevová celý cyklus v Londýně a nahrála jej pro začínající label Hyperion v kapli v Hampsteadu. Nikolajevová, statná a s nepřístupným výrazem, hrála se zarputilým soustředěním, které posluchačům vyrazilo dech. Od té chvíle stálo každé další provedení poměřováno s jejím – a shledáno nedostatečným.

Je až osvobozující konstatovat, že jsme vstoupili do období, kdy se interpretační svět po Nikolajevové konečně otevřel novým výkladům. Julianna Avdějeva, vítězka Chopinovy soutěže z roku 2010, vnáší do tohoto monumentálního díla lehkost. Její hra není modlitbou ani přednáškou – je rozhovorem. V hudbě objevuje hádanky a nechává na posluchači, aby je rozluštil.

Jen co dozní jedna část – některé netrvají ani minutu, ta nejdelší má přes sedm – otočí list a stojíme před další hádankou. Ve Třetím preludiu zaznívá nenápadný stín Rekviem, zatímco Osmá fuga zase překvapí nečekaným motivem Happy Birthday ve Fis moll, ovšem v pochmurném hávu. Tak si to přeberte.

Přístup Avdějevy, její odmítání definitivnosti, se mi líbí. Nikolajevovou vždy budu uznávat, ale když mám chuť se usmát, sáhnu po tomto provedení.

A doporučuji to i vám.

Album na Spotify:

Album na YouTube:

Shostakovich: Preludes & Fugues Op. 87

Julianna Avdějeva – klavír

Label: Pentatone
Datum vydání: 4. července 2025
Hodnocení Normana Lebrechta: ****