Na nahrávce koncertu z Mnichova se ukazuje, jak moc nám Mariss Jansons chybí. Jansons, který zemřel v listopadu 2019 ve věku 76 let, nebyl nijak proslulý zbožností ani interpretací sborových děl, ale jeho provedení tohoto triptychu je tak mistrovské, že si lze jen stěží představit jejich podání s větší soudržností a upřímností.
Berlínská mše Arvo Pärta, zkomponovaná v roce 1990 ke sjednocení Berlína, je pětidílným zpracováním římskokatolické bohoslužby v idiomu, který respektuje tradiční sonoritu a zároveň nás jemně posouvá k minimalistickému modernismu, jenž je skladatelovou obchodní značkou. Sborová část má autenticitu, za kterou by se nemusel stydět ani Gregorio Allegri.
Francis Poulenc napsal Stabat Mater v roce 1950, když truchlil za svého přítele. Je přiznaně zbožná, a přitom smyslná a lyrická, téměř rozporuplná v lidských pohnutkách. Pořád si říkám: tohle by dokázal jen Poulenc. V jistých rozpoznatelných ohledech působí oratorium jako skicák pro jeho operu Dialogy karmelitek, která ho zaměstnávala po zbytek desetiletí.
Igor Stravinskij byl zbožný v ruském smyslu – byl posedlý spíše rituálem než etikou, smyslem a morálkou. Žalmová symfonie je vrcholem jeho neoklasicistních třicátých let, komponovaná „v náladě náboženské a hudební bujnosti“. Nástrojové složení skladby zahrnující harfu, dva klavíry a tympány, je pro většinu dirigentů téměř nemožné vyvážit. Ne však pro Jansonse, jehož interpretace je vášnivá a přesná a zároveň lehká a průzračná (vzletný soprán Genie Kühmeierové). Je to vlastně vynikající dirigentské umění v hudbě, u které nelze takový závazek zdůvodnit. Jansons byl jedním z velikánů. Bavorský rozhlas má naštěstí ve svém archivu další jeho nahrávky.
Arvo Pärt: Berliner Messe
Francis Poulenc: Stabat Mater, FP 148
Igor Stravinsky: Symphony of Psalms
Genia Kuhmeier – soprán
Chor & Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks
Mariss Jansons – dirigent
Label: BR Klassik
Datum vydání: 6. května 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
