Album týdne Normana Lebrechta: Transatlantic

Pro svou dnešní recenzi si Norman Lebrecht vybral album Transatlantic houslisty Calluma Smarta a klavíristy Richarda Uttleyho, na kterém se tito hudebníci snaží najít společnou řeč mezi díly britských a amerických skladatelů.
CD: Callum Smart, Richard Uttley: Transatlantic (zdroj amazon.com)

Winston Churchill kdysi prohlásil, že Spojené státy a Spojené království rozděluje společný jazyk. Platí to i pro jejich hudební tvorbu. V pozdně romantickém repertoáru obou zemí jsou odlišné přízvuky tak výrazné, že by posluchač nikdy zaměnil Elgara za Barbera, natožpak Brittena za Bernsteina.

Velká část toho, čím tato koronavirová nahrávka houslisty Calluma Smarta a klavíristy Richarda Uttleyho přitahuje, je jejich upřímná snaha najít společnou řeč.

Houslová sonáta Edwarda Elgara vznikla během posledního léta První světové války, kdy její autor naprosto ignoroval vše, co se ve světě dělo. Když ho začalo komponování nudit, šel se projít do lesa nebo dolů k řece na ryby. Nikde v tomto díle nenajdete ani náznak nekončícího masakru, který se odehrával ve Francii. Sonáta měla premiéru v Elgarově salónku v londýnském Hampsteadu, což bylo jakési gesto normálnosti, zcela popírající válečnou realitu.

Romance od Amy Beach z roku 1893 je jako ze světa románů Edith Whartonové – samé gesto, podstata žádná. Premiéru měla na chicagském obchodním veletrhu a je postavená na půvabné melodii, které vůbec nepatří do hluku a krve chicagského průmyslu.  

Podobně i Romance z roku 1899 od londýnského skladatele napůl afrického původu Samuela Coleridge-Taylora jako by ignorovala problémy skladatelova krátkého života – jeho chudobu a předsudky, které v tehdejší společnosti vyvolávalo jeho rasově smíšené manželství.

Smart a Uttley se rozhodli interpretovat tato díla bez přílišné intervence a nechat tak posluchače udělat si vlastní dojmy a závěry, což se jim podařilo skvěle. Výsledkem je jedna z nejatmosferičtějších nahrávek tohoto roku.  

Na albu jsou do kontrastu postavení dva současní skladatelé, mladá Britka Kate Whitley a známý Kaliforňan John Adams. Whitley ve svých třech krátkých skladbách rozehrává s posluchači postmoderní hry, škádlí nás letmými pohledy, které k ničemu nevedou.  Adams, ve své skladbě Road Movies, je prostě Adams: samý rytmus, trocha blues a vtíravý dojem kolem jedoucího vlaku.

Ukázka:

Transatlantic
Edward Elgar – Violin sonata in E minor, Op. 82
Amy Beach – Romance
Kate Whitley – Three pieces for violin and piano
Samuel Coleridge-Taylor – Romance, Op.39
John Adams – Road Movies

Callum Smart – housle, Richard Uttley – klavír
Label: Orchid Classics
Datum vydání: 20. listopadu 2020

Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments