Píše dnes vůbec ještě někdo symfonie? Není to tak dávno, co bývala premiéra nové symfonie vrcholem koncertní sezony. S příchodem nového milénia však tato tradice vymizela – orchestry přestaly věřit v sílu absolutní hudby a skladatelé dali přednost různým efektním manýrám. Sami jsme dopustili, že jeden z nosných pilířů naší kultury byl ponechán úpadku a zatracení.
Pokud lidem jméno John McCabe ještě vůbec něco říká, pak je to nejspíš zásluhou jeho nahrávek kompletního klavírního díla Josepha Haydna – skladatele, který dal světu čtyřvětou symfonii – pro label Decca. McCabe vyrostl v Merseyside v rodině s irskými a německo-finskými předky, nacházel své největší vzory v Carlu Nielsenovi a Karlu Amadeu Hartmannovi. Až do své smrti v roce 2015 byl jako orchestrální skladatel uváděn pravidelně, dnes už však z koncertních sálů téměř vymizel.
Je nesmírně osvěžující znovu slyšet jeho Druhou a Třetí symfonii. Obě od prvních tónů dávají najevo kompoziční jistotu – jednou skrze osamělý hlas flétny, podruhé prostřednictvím tématu rozehraného celým orchestrem. McCabe ví, kam chce posluchače dovést, a interpreti tuto cestu absolvují se zjevnou chutí. Ta hudba vypráví příběh a stále se v ní děje dost na to, aby si udržela vaši plnou pozornost. Maně mi to připomíná další pozapomenuté symfoniky: Alana Rawsthorna, Edmunda Rubbru, Malcolma Arnolda či Petera Maxwella Daviese. Všichni jsou to bílí muži, nikdo z nich nesplňuje současná kritéria diverzity. Na jejich návrat do koncertních síní bych si příliš nesázel.
Skotský symfonický orchestr BBC pod vedením Kennetha Woodse plně vystihuje výrazové bohatství McCabeových kultivovaných, téměř malířsky pojatých partitur, plných záhybů a odboček, které vybízejí k opakovanému poslechu. Raphael Wallfisch působí v jemně kolorovaném violoncellovém koncertu poněkud introvertně, jeho střídmost však přesně odpovídá skladatelově nenápadné a plynule se rozvíjející řeči. Je to zkrátka úžasná hudba a odmítám věřit, že by upadla v zapomnění. Román už svůj velký comeback po dlouho proklamované smrti zažívá. Moderní symfonie by si podobné znovuzrození zasloužila také.
John McCabe: Symphonies 2 & 3 and Cello Concerto
John McCabe: Symfonie č. 2 (I. Vivo, II. Andante, III. Allegrissimo, IV. Lento, V. Vivo)
John McCabe: Koncert pro violoncello a orchestr „Songline“ (I. Allegro vivace, II. Adagio, III. Allegro)
John McCabe: Symfonie č. 3 „Hommages“ (I. Flessible, II. Adagio (Fantasia), III. Moderato – Fugue-Variations)
BBC Scottish Symphony Orchestra
Raphael Wallfisch – violoncello
Kenneth Woods – dirigent
Label: Signum
Datum vydání: 24. července 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ****
