Album týdne Normana Lebrechta: Weillův omyl, který změnil pravidla muzikálu

Kurta Weilla, přes všechny jeho úspěchy na poli klasické hudby, lákalo spíše komponování vokálních skladeb a hudby pro divadlo, s nimiž slavil u německé veřejnosti na konci dvacátých a na počátku třicátých let úspěch. Po emigraci do Spojených států v roce 1935 se rozhodl zcela odříznout od svého německého života – přestal se stýkat s Němci a zničil svá předchozí díla. I když mnozí hodnotí jeho americké období jako méně kvalitní oproti období německému, jeho díla z této doby mají zásadní význam pro hudbu 20. století a představují důležité mezníky v historii americké hudby. Britský publicista a hudební kritik Norman Lebrecht se tento týden věnuje počinu Opera North Leeds, která se pod vedením dirigenta Jamese Holmese rozhodla natočit Weillvův šílený muzikál Love Life.

Norman Lebrecht
3 minut čtení
Kurt Weill: Love Life (zdroj Capriccio)

Mou pozornost upoutal neúspěšný broadwayský muzikál Kurta Weilla. Když se dočítám, že jej Weill označil za „těhotný možnostmi pro nerealistické divadlo“, vypínám svůj telefon a poslouchám.

Weill s libretistou Alanem Jayem Lernerem přišli s nápadem zachytit vývoj amerického manželství a pracovního života od roku 1791 do roku 1948 – záměr příliš ambiciózní i na poměry Broadwaye. Představení bylo staženo po pouhých sedmi měsících a na dalších sedm desetiletí upadlo v zapomnění, než se dočkalo nového uvedení v Německu v roce 2017 a počátkem letošního roku bylo oživeno v koncertním provedení v Leedsu.

Love Life to neměla jednoduché už od začátku. Už v prvním dějství zazněl trhák s příznačným názvem Economics, oponu otevíral anglický madrigal a k tomu nechyběl „rozvodový balet“ výsměšný i bolestně pravdivý obraz amerického snu. Sedmačtyřicet různorodých prvků dohromady tvořilo chaos, který odolával každému pokusu o oživení hry. Zoufalý pokus angažovat jako režiséra Eliu Kazana, zaneprázdněného dvěma dalšími projekty, situaci jen zhoršil. O osmnáct měsíců později Weill zemřel a Lerner se přesunul k My Fair Lady.

Opera North sáhla při znovuuvedení po orchestru mozartovského typu a k partituře přistoupila jako k pokračování Street Scene, jednoho z Weillových částečných úspěchů. I přes občasnou nevyrovnanost diriguje James Holmes s jistotou a některé z árií jsou skutečně dojemné. Is It Him or Is It Me? patří k tomu nejlepšímu, co Weill napsal – jako I’m a Stranger Here Myself, jen o odstín sžíravější. Stephanie Corleyová a Quirin de Lang do svých hlavních partů dávají všechno, i když jejich postavy postrádají hloubku. Je to jako pokus udlělat z kruhu čtverec.

Přes to všechno je Love Life dílem zásadním. Stephen Sondheim o něm mluvil jako o „užitečném“ pro svůj umělecký vývoj – což byl těžký eufemismus. Ve skutečnosti šlo o dílo, na němž Sondheim stavěl. Bez Love Life by nebylo Company, Merrily We Roll Along ani Pacific Overtures. Tady začíná nová kapitola. Za tohle si Opera North zaslouží cenu Tony.

Album na Spotify:

Ukázka na YouTube:

Kurt Weill: Love Life

Kurt Weill: Love Life, Pt. 1 (Opening, Who Is Samuel Cooper?, Here I’ll Stay, Progress, I Remember It Well, Green Up Time, I Remember It Well – opakování, Economics, Mother’s Getting Nervous, My Kind of Night – Women’s Club Blues, Love Song, I’m Your Man, You Understand Me So)
Kurt Weill: Love Life, Pt. 2 (Entr’acte, Ho, Billy O!, Susan’s Dream, I Remember It Well – opakování, Is It Him or Is It Me?, The Divorce Ballet, This Is the Life, The Minstrel Show, Mr. Right – Finale, Bows, The Locker Room)

Orchestra of Opera North
James Holmes – dirigent

Label: Capriccio
Datum vydání: 3. října 2025

Hodnocení Normana Lebrechta: ***

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře