Album týdne Normana Lebrechta: Zvuk Výmarské republiky v novém kabátě

Zvuk Berlína Výmarské republiky definuje Kurt Weill. Více než hudba kteréhokoliv jiného skladatele dokázala jeho tvorba pro inscenace Bertolta Brechta vykouzlit roztěkaný, bezohledný, nadějný, rezignovaný a přitom vynalézavý kolotoč společnosti v nekonečné krizi. Weill, syn židovského kantora z provinčního Dessau, rozluštil hudební kódy hlavního města a zvěčnil je v písních pro svou ženu Lotte Lenyu. Vznikly také dvě symfonie, ale o těch se nemluví, že?

První z nich v roce 1921 odmítl Weilův učitel Ferruccio Busoni – zdála se mu příliš expresionistická, zejména ve finále. V lednu 1933 započal Weill psát svou Druhou symfonii, kterou dokončil již jako exulant v Paříži. Začíná úvodním motivem Mahlerovy Druhé a pokračuje temnými uličkami a slepými zákoutími hindemithovského odcizení. Ani jedna ze symfonií – ať už nahraná nebo živě provedená – neměla úspěch. Nejpůsobivější nahrávky, které si vybavuji, vytvořili izraelský dirigent Gary Bertini a znalec Busoniho děl Antony Beaumon. Není již čas na přehodnocení?

Konzerthausorchester Berlin pod vedením Joany Mallwitz vnáší do symfonií neomylně lokálně vlastenecký nádech, s barevností, která osciluje mezi noblesou a drsností, aniž by přitom sebeméně naznačila ironický odstup. Mallwitzová v První symfonii odhaluje náznaky kabaretu, které jsem dosud nezaznamenal, a ve Druhé množství autoparafrází. Jedná se o téměř naprosto přesvědčivá provedení. Myslím, že kdybych je slyšel v koncertním sále, byl bych zcela okouzlen.

Mallwitzová nás dále provede Sedmi smrtelnými hříchy, koncertní suitou, kterou Weill zkomponoval v Paříži na texty Brechta (s nímž se znovu nepohodl) a která byla určena pro Lenyu (která jej opustila). Toto je bez výhrad strhující a energické představení pěti zpěváků s berlínským přízvukem, kteří mají co říct. Je to tak autentické, jak to jen jde – prvotřídní Weill. Opravdu se mi to líbí.

Album na Spotify:

The Kurt Weill Album

Kurt Weill: Symphony No. 1 in one movement ‘Berliner Symphony’ (Grave. Breit und wuchtig, Allegro vivace. Wild, heftig, Andante religioso, Larghetto. Ruhig, ohne Leidenschaft)
Kurt Weill: Sedm smrtelných hříchů (Prolog, I. Faulheit, II. Stolz, III. Zorn, IV. Völlerei, V. Unzucht, VI. Habsucht, VII. Neid, Epilog)
Kurt Weill: Symphony No. 2 ‘Symphonic Fantasy’ (I. Sostenuto – Allegro molto, II. Largo, III. Allegro vivace)

Katharine Mehrling
Konzerthausorchester Berlin
Joana Mallwitz – dirigent

Label: Deutsche Grammophon
Datum vydání: 2. srpna 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ****