Cleveland Institute of Music
Jak se studuje na hudební univerzitě v USA (4)
Je čtvrtek 3. listopadu brzy ráno a já nasedám na autobus z Clevelandu do New Yorku. Přede mnou je náročná dvanáctihodinová jízda přes státy Ohio, Pensylvánie a New York. Kolem se míhají náklaďáky, americká krajina a venku leje jako z konve. Když to přežiju a autobus nebude mít zpoždění, čeká mě krásná odměna – představení Janáčkovy Jenůfy v Metropolitní opeře, které mělo premiéru před týdnem, symbolicky v den, kdy se slaví založení československého státu.
Člověk vidí Ameriku zase z jiného pohledu, když cestuje autobusem. Otázka je, co je to ta „opravdová“ Amerika? Je to venkov, kde převládá chudoba a nevzdělanost těžce pracujících lidí? Nebo je to sofistikovaná a snobská společnost měšťáků?
Jenůfa
Sice jen tak tak, ale stihnul jsem to! Před vchodem do operní meky na mě čekal Petr Nekoranec s lístkem na představení a cookie z Met (mimochodem vynikající).
Usedli jsme na svá místa a to, co se poté odehrálo, nemá pro mě obdoby – byl to nezapomenutelný zážitek na celý život. Velmi jednoduchá a výmluvná scéna, napodobující moravskou vesničku. Tradiční vkusné české kostýmy. Nic přehnaného – jednoduché, přirozené a lidové. Orchestr hrál krásně a s citem pod vedením Davida Robertsona. Zlatým hřebem večera byla jednoznačně finská Karita Mattila v roli Kostelničky. Naprosto ohromující výkon, krásné tóny, skvělé ztvárnění role a vynikající čeština. Od druhého jednání až do konce jsem měl husí kůži. Tři hodiny utekly jak lusknutím prstu. Byl jsem v tu chvíli pyšný na Čechy snad jako nikdy předtím. Janáček by měl radost!
Jen pro doplnění, geniální tenor a můj blízký přítel Petr Nekoranec nastoupil letos od září do prestižního Lindemann programu při Metropolitní opeře. Svoje nové angažmá komentuje slovy „je to jako intenzivní trénink před olympiádou“.
Manhattan School of Music
Druhý den jsem měl domluvenou konzultaci se slavnou americkou skladatelkou Susan Botti na Manhattan School of Music. Ještě před tím jsem se setkal s mým bývalým spolužákem z Pražské konzervatoře klavíristou Nikitou Stěpaněnkem, který také letos odešel studovat do New Yorku.
Já: Jaké to je studovat klavír v New Yorku na Manhattan School of Music?
Nikita: Je to nová etapa v mým životě, našel jsem si tu nové kamarády, kolegy muzikanty, ale zároveň si víc uvědomuju, v jak obrovské konkurenci se nacházím. Můj běžný den se skládá z cca tří předmětů jako hudební teorie, dějiny, sbor, klavír a čtení z listu. Po zbytek dne cvičím nebo jdu načerpat inspiraci v muzeích či světové známých koncertních sálech.
Nikita: Kámo, dodal bys prosím, že jsem studoval čtyři roky klavír na hudebním gymnáziu u MgA. Hany Dvořákové a pak dva roky na konzervě u Skoumiče?
Já: Jasně, kámo!
Bohemian Spirit
Třešničkou na dortu je člověk, který také letos odešel pracovně do New Yorku – bývalý student skladby a dirigování na Pražské konzervatoři Karel Smékal. Od letošního roku pracuje na pozici Deputy Consul General – Head of Economic Section na českém konzulátě.
(pátek odpoledne)
Já: Ahoj Karle, prosím tě, nemáš náhodou číslo na tu restauraci, abych mohl udělat rezervačku? Nemůžu najít jejich webovky…
Karel: Jsem právě v ní, rezervaci ti klidně udělám.
Jak snadné…
V New Yorku již pár let funguje vynikající tradiční česká restaurace s názvem Bohemian Spirit. Nachází se na E 73rd St a je součástí budovy českého konzulátu a Českého centra. Majitel Vít Stuchl je Čech, který se narodil v New Yorku a který evidentně ví, jak má správná česká hospoda vypadat.
Bylo to krásné, nezapomenutelné a spontánní setkání bývalých spolužáků a kamarádů na bezvadném místě. Vynikající kuchyně, skvělá obsluha a výborná čepovaná Plzeň. Fakt, že půllitr stál 8 dolarů, nebyl překážkou, vzhledem k lásce k domovu. Myslím, že se nám za ten večer podařilo zodpovědně probudit českého ducha!
Druhý den ráno mě Petr Nekoranec, zalévaje své bylinky za oknem, probudil slovy: „Za chvíli už budu moct sklízet pažitku.“ Co víc si přát?
Opět moc děkuji za veškerou vaši podporu a zpětnou vazbu, moc to pro mě znamená. Příští díl bude ze zákulisí českého umělce a obrovské osobnosti, bývalého profesora varhanní hry na Cleveland Institute of Music a ředitele Cleveland Institute of Art, který žije v Clevelandu od roku 1974 – Karla Paukerta. Máte se na co těšit!
