András Schiff spojil roli sólisty a dirigenta s maximální pečlivostí, elektrizoval gestikou

Česká filharmonie tentokrát nastoupila v redukovaném počtu hráčů a vytvořila tak komorní orchestr. Pro potřeby prováděných partitur se v něm objevili jen tři kontrabasisté, po dvou hráčích na dřevěné nástroje, žesťové nástroje byly obsazeny ve stejném počtu, přičemž pozouny ani tuba nehrály vůbec, z bicích zasedl pouze jeden hráč, který ovládal tympány. Koncertní mistryní tohoto sdružení byla Irena Jakubcová.

Komorní orchestr České filharmonie byl původně ideou Jiřího Bělohlávka a její realizací se stal od roku 2018. Zmíněný dirigent, jehož skonu všichni stále velmi želíme, viděl v komorní hře orchestrálních hráčů velkého romantického tělesa akt „hygieny“, protože se zde tříbí přesnost intonace a rytmu, též probíhá jiný typ seberealizace hudebníka. Současně si byl zcela jistě také vědom toho, že vstup orchestrálního hráče do menšího obsazení je setkání s novým akustickým světem a především s odlišnými skladbami.

Nové zvukové podmínky, brilance, rytmická a intonační přesnost předních hráčů České filharmonie, detailistické skladby klasicismu a raného romantismu podané s noblesním výrazem Andráse Schiffa, specialisty na interpretaci skladeb daných období – to byly atributy, z nichž se generovalo nadšené přijetí publika zcela zaplněné Dvořákovy síně.

András Schiff přicházel před orchestr volným krokem jako duchovní, s dlaněmi spojenými jako kněz hlásající pravé sdělení skladeb na programu. Je obtížné určit, které dílo se stalo vrcholem večera. V úvodu orchestr provedl předehru Ludwiga van Beethovena Coriolanus ke hře Heinricha Josepha von Collina. Ouvertura však žije více koncertním životem. Je dobře, že nebyla zapomenuta společně s divadelní hrou, k níž zazněla beztak pouze jednou.

Beethovenova hudba je zde plná drobnokresby hybných figur i pročištění z mollových pasáží do durových vznešených melodií. Opět s neopakovatelným, až fatálním beethovenským dopadem zní dlouhý akcentovaný zmenšený septakord, ambivalentní ve svých dalších pokračováních. V podání Andráse Schiffa a Komorního orchestru České filharmonie nebylo sebemenších pochyb, že probíhá kompozice vrcholného Beethovena, hudba z hlubin lidské duše.

Zde považuji za nutné uvést malou odbočku: Výkon komorního orchestru se poslouchá jinak než kreace velkého symfonického orchestru. U menšího tělesa se často velmi ostražitě sleduje jednota souhry celého tělesa i jednotlivých nástrojových skupin. I v této náročné kategorii však interpretující orchestr obstál se ctí. Přiznám se, že jsem si při poslechu poněkud vyčítal, že jsem příliš upjatý a místo Beethovenovy hudby marně „honím“ nedokonalosti ve společných vertikálách.

U následující skladby jsem však s tímto bláznovstvím přestal. Byla provedena Symfonie č. 6 C dur Franze Schuberta (tzv. Malá C dur). K této skladbě a jejímu provedení jsou adekvátní jen slova obdivu. Patří mezi díla, která vznikla v autorových dvaceti letech, a tedy patří do období přímé návaznosti na klasické formové kadluby. Jde o skladbu unikátní v tom smyslu, jak mnoho nového výrazu zde Schubert vynalezl.

V první větě Adagio. Allegro je s pozoruhodnou důkladností dodržováno antitetické (vzájemně se doplňující) střídání dechových nástrojů a smyčců, v druhé větě Andante, plné líbezné nálady, zní starobylý tanec, třetí je scherzem blízkým scherzům Beethovenovým či dokonce Brahmsovým, protože těká od nejsilnějších k nejslabším dynamickým stupňům, navíc umisťuje akcenty na nečekaných místech, tedy ne v zákrytu s pravidelným třídobým metrickým uspořádáním.

Celá symfonie pak končí v pokojném tempu Allegro moderato, tanečně, téměř v duchu tanců klasického divertimenta. Všechny kompoziční aspekty skladby interpretace účelně zhodnotila. Dirigent András Schiff vyžadoval od hráčů velmi intenzivní ponor do realizované hudby, dokazovala to jeho gestika, napojená na podstatu sdělované matérie. Interpretací Schubertovy Šesté symfonie Dvořákovu síň doslova omámil. V případě takového provedení jsou zpochybněny názory o přímě návaznosti raného romantismu na klasicismus, objevující se v knihách. Poetika provedené Schubertovy symfonie spěla totiž více ke klasicko-romantické syntéze středních romantiků.

V druhé polovině večera zasedl András Schiff ke klavíru a provedl společně s Komorním orchestrem České filharmonie Koncert pro klavír a orchestr Es dur č. 9 „Jeunehomme“ od Wolfganga Amadea Mozarta. Od sólového nástroje (vlastního, speciálně dovezeného) také těleso dirigoval. Mozartův opus je posledním autorovým klavírním koncertem vzniknuvším v rodném Salzburku. Je dílem virtuózně zaměřeným, neboť byl napsán pro zdatnou klavíristku Victoire Jenamy, dceru skladatelova přítele.

Dílo charakterizuje nejen bohatě zdobený a brilancí naplněný sólový part, ale též volná věta v moll. Mollové věty Mozartových skladeb jsou v jeho tvorbě méně časté a jejich výraz je vždy mimořádně hluboký. Tak tomu bylo i v tomto případě, obzvlášť když zde dominuje hlavní tónina c moll, která evokovala další pozoruhodné klavírní skladby, např. Fantazii c moll, Rondo c moll atd.

Charakter interpretace skladby odrážel stav, kdy András Schiff svojí hrou i dirigentskou gestikou všechny hudebníky doslova elektrizoval. V tomto provedení znělo vše podstatné. Bylo vlastně zcela irelevantní, že drobné nepodstatné detaily v sólovém partu poněkud zanikají. András Schiff byl však jinak perfektní – jako klavírista i jako dirigent. Je obdivuhodné, že si pro své pražské vystoupení vybral tak choulostivý koncert, s takovým množstvím filigránské zdobnosti a pasážové techniky. Všechny nástrahy mu pomohl překonat jeho vlastní klavír Bösendorfer, nádherný nástroj s ušlechtilou barvou a mechanikou připravenou pro jemné úhozové odstíny. Krásný instrument byl také prostředníkem pro interpretaci velkorysého přídavku, jímž bylo Schubertovo Impromptus č. 3 Ges dur, jedinečné skladby s odvážným modulačním plánem.

Obecenstvo se jen těžko loučilo s Komorním orchestrem České filharmonie a jejím uměleckým vedoucím Andrásem Schiffem. Proběhlý koncert bude určitě patřit mezi ozdoby letošní sezóny.

Český spolek pro komorní hudbu • András Schiff
 17. února 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Program:
Ludwig van Beethoven: Coriolanus, předehra, op. 62 (8′)
Franz Schubert: Symfonie č. 6 C dur, D 589 (27′)

— Přestávka —

Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír a orchestr č. 9 Es dur „Jeunehomme“, K 271 (32′)

Účinkující:
Komorní orchestr České filharmonie
András Schiff – klavír, umělecký vedoucí