Mezi blížící se top události tohoto měsíce patří nade vše pochybnosti i Pocta Richardu Wagnerovi na pražskojarním programu, pro níž se festivalovému managementu podařilo zajistit přední německou sopranistku Angelu Denoke. 
Jednapadesátiletá charismatická umělkyně je v povědomí mnohého z našich operních fanoušků zapsána především jako výtečná interpretka janáčkovských rolí. Vedle wagnerovského repertoáru, se kterým se na předních evropských i zámořských operních scénách prosazuje čím dál častěji, je ovšem uznávána i díky svým výkonům v operách Richarda Strausse, Petra Iljiče Čajkovského, Ericha Wolfganga Korngolda či Albana Berga. Je nám potěšením, že Angela Denoke poskytla Opeře Plus exkluzivní rozhovor.
Rozmanitost vašeho repertoáru mě vždy fascinovala, ale časem už jsem si od vás na překvapení tohoto druhu zvykl. I tak mě, přiznávám, přece jen zaujala informace, kterou jsem se před nedávnem kdesi o vás dočetl, a totiž že mezi vašimi prvními rolemi byla i Fiordiligi v Cosi fan tutte či Donna Anna z Giovanniho. Jak se vám tehdy zpívaly? Troufla byste si třeba právě na Fiordiligi ještě dnes? Tušila jste už tehdy, že jednou budete zpívat Wagnera?
Nemyslím si, že bych dnes chtěla zpívat Fiordiligi, ale nevidím žádný rozpor mezi zpíváním těchto rolí v mládí a pozdějším zpěvem Wagnera. Věřím, že koloraturní zpěv je hlasově důležitý pro všechny zpěváky, i když nejsou vyloženě „koloraturními“. Udržuje zdravý hlas a většina zpěváků jej používá k rozezpívání. Dokonce i wagnerovská role, kterou zpívám v současné době zde v Římě – Adriano v Rienzim, obsahuje pár koloratur. Dnes už se zapomíná, že jedním z autorů, které Wagner obdivoval, byl Bellini! Vždycky jsem chtěla zpívat Wagnera, ale čekala jsem tak dlouho, až jsem byla přesvědčená, že nastal pravý čas.
Když už jsme u Wagnera: považujete se sama za wagnerovskou interpretku? Jak blízko k němu máte?
Nejsem si jistá, co je to dnes wagnerovský zpěvák. Sama se ale za wagnerovskou zpěvačku považuji. Podobně jako u všech velkých skladatelů, i u Wagnera obdivuji to propojení textu a hudby, ale zvláště oceňuji jeho pozornost k vedení vokální linky, kterou k tomu využíval.
Váš wagnerovský repertoár je už poměrně široký: co z něj se vám nejlépe zpívá?
Vždycky jsem milovala především Sieglindu, ale také Kundry.
Do Prahy se mimo jiné chystáte i se závěrečnou scénou Isoldy. Myslím, že na jevišti jste ji nikdy celou zatím nezpívala. Přijde to jednou?
To je něco, co bych jednoho dne moc ráda zpívala, ale opět čekám na ty správné okolnosti.
Spousta vašich kolegů tvrdí, že od Wagnera zpět, třeba k romantickému repertoáru, cesta už není. Co o tom soudíte vy? Mám totiž pocit, že ve vašem případě to až tak neplatí…
Ne, s tím nesouhlasím. Kirsten Flagstad zpívala Glucka, Birgit Nilsson hodně italských rolí. A wagnerovské zpěvačky zpívají Normu.
Ve vašem případě se nelze nezastavit u Janáčka: kdy jste se vůbec s ním poprvé setkala? Tušila jste už tehdy, že se stane jedním z „vašich“ skladatelů?
Moje první setkání s Janáčkem byla Jenůfa v Ulmu. Je to role a opera, kterou pořád miluji a zpívám. Za pár roků se posunu ke Kostelničce.
Jaké jsou ty hlavní důvody, proč se k Janáčkovi tak často vracíte? Je to v současné době už tím, že jste jako janáčkovská interpretka vyhlášena, nebo příležitosti k dalším setkáním s Janáčkem aktivně vyhledáváte?
Tím hlavním důvodem je to, že Janáčkovu hudbu miluji, zejména jeho ženské postavy. Jak už jsem zmínila, budu zpívat Kostelničku. Všechny jeho ženské role jsou tak úžasné postavy a já zpívám Emiliu Marty i Káťu Kabanovou, které obě patří mezi mé nejoblíbenější.
Hodně zahraničních zpěváků říká, že jedna z nejtěžších věcí na Janáčkovi je čeština. Jak hodně se vy tomu při přípravě janáčkovských rolí věnujete? Máte k tomu rodilého mluvčího k ruce?
Samozřejmě je pro zpěváka, který nehovoří daným jazykem, obtížné se roli naučit. Ale já jsem dítě štěstěny, protože mám velice dobré rodilé Čechy, kteří mi pomáhají. Text je pro Janáčka hodně důležitý a pro mě bylo vždycky důležité jej říkat správně.
Myslím, že jednou z vašich velkých předností je, že umíte velmi dobře navázat kontakt s publikem. Jaká je Angela Denoke v soukromém životě? Extrovert? Nebo spíš uzavřená? Prozraďte nám, prosím, něco o sobě…
Myslím, že je pro mě obtížné říci jaká jsem… To vědí nejlépe lidé z mého blízkého okolí. Ale doufám, že mě vnímají jako upřímnou a přímou.
Děkuji za rozhovor!
Pražské jaro 2013
Pocta Richardu Wagnerovi – Angela Denoke
Angela Denoke (soprán)
Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK
Dirigent: Graeme Jenkins
Kühnův smíšený sbor
Sbormistr: Marek Vorlíček
25. května 2013 Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Richard Wagner:
– Mistři pěvci norimberští – předehra k opeře a úvodní chrámový sbor
– Lohengrin – Einsam in trüben Tagen (monolog Elsy z 1. dějství)
– Lohengrin – předehra k 3. dějství a svatební sbor
– Valkýra – předehra k 1. dějství
– Valkýra – Du bist der Lenz (monolog Sieglindy z 1. dějství)
– Rienzi – předehra k opeře
– Rienzi – Gerechter Gott (árie Adriana z 3. dějství)
= přestávka =
– Tannhäuser – Dich teure Halle (vstupní árie Alžběty z 2. dějství)
– Tannhäuser – Beglückt darf nun dich (sbor poutníků a vstup Wolframa z 3. dějství)
– Tannhäuser – Allmächt´ge Jungfrau! (modlitba Alžběty z 3. dějství)
– Tristan a Isolda – předehra k opeře
– Tristan a Isolda – Mild und leise wie er lächelt (Isoldina smrt z lásky z 3. dějství)
Překlad Zdena Plachá
Foto Pražské jaro – Johan Persson
