Angela Gheorghiu a večer plný polibků

Světová hvězda rumunského původu Angela Gheorghiu přijela do Prahy s mladým brazilským tenoristou Atallou Ayanem, aby zde 30. října ve Smetanově síni provedli typický galavečer složený ze slavných árií. Překvapením bylo angažmá zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, kterou řídil Tiberiu Soare, zručný dirigent Bukurešťské národní opery.

Od počátku bylo znát, kdo je v pěvecké dvojici vůdčí guru – byla to Gheorghiu, která určovala, kam se má Ayan postavit, kdy se mají po pódiu procházet či tančit a kdy se k sobě zamilovaně vinout. Teprve sedmadvacetiletý talentovaný tenorista se jí snažil vyhovět, i když v té zamilované póze působil poněkud prkenně. Pro samá vřelá objetí a simulované „téměř polibky“ bylo těžké se soustředit na skutečný hudební výkon pěvecké dvojice – ten pohříchu zas tak vášnivý ve výrazu nebyl.Po předehře z Verdiho prvotiny Oberto zazpívala na úvod Angela Gheorghiu známou árii Ombra mai fu z Händelovy opery Xerxes. Otázkou je, proč ji vůbec zařadila, byl to jediný barokní kousek v programu jinak složeném výhradně ze skladeb devatenáctého století. Snad ve snaze vzít to takzvaně „od Bacha po Vlacha“, jak se to dříve dělávalo. Následoval duet Violetty a Alfreda z Verdiho Traviaty (Parigi, o cara). V duu jim to ladilo, i když Ayan zpíval možná až příliš usilovně, hodně nahlas a stále naplno. Árie Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky se rumunské sopranistce povedla, její temně zabarvený plný soprán se mazlil v pomalém tempu s každým tónem, zaskvěl se nádherou výšek. Očividně ji potěšil bouřlivý ohlas publika, vůbec první toho večera. Pak se předvedl v samostatné árii Rudolfa z Pucciniho Bohémy také Ayan (Che gelida manina), který vládne světlým a ve všech polohách znělým hlasem, ve výškách obdařeným velmi přitažlivou barvou a průrazností. Po jednom z koncertů v Central Parku, kde Ayan před třemi lety vystoupil s Met, přirovnala kritika v New York Times jeho hlas k mladému Plácidu Domingovi. Ayan nemá problém s výškami ani s technikou, jediné, co mu zatím chybí, je větší charisma a promyšlenější výraz, který by jeho interpretaci dal větší emocionální náboj.

Po tanečně laděném Ballabile, což byla další orchestrální vsuvka ze III. aktu Verdiho Otella, zazpívala dvojice náročný duet z Gounodovy opery Romeo a Julie (Va! Je t´ai pardonné), bohatý na výšky a dynamické vrcholy hlasů s orchestrem. Mimochodem na adresu orchestru lze říct jediné – i když se asi dost snažili, vstupy filharmonie měly spolehlivě umrtvující účinek na náladu v sále, hrála těžkopádně, bez jiskry, jakoby „na jistotu“, aby se nic nepokazilo (čestnou výjimkou byla zdařilá Farandola z Bizetovy Arlézanky). A to prostě v tomhle repertoáru nefunguje. Předehra z málo známé Verdiho opery Johanka z Arku, která měla navodit atmosféru na začátku druhé poloviny koncertu, byla pomalá a nudná až k usnutí. Moc se pak nehodilo, když po ní do sálu rozjařeně nastoupil Atalla Ayan s PET láhví sody, že jde zpívat Elixír lásky (bože, už je to fakt klišé). V duu Nemorina a Adiny (Caro elisir) z této Donizettiho opery pěvci předvedli zdařilé koloratury ve svižných tempech a paní Gheorghiu také svou druhou toaletu večera. Antickou průsvitně bílou řízu z první poloviny koncertu nyní vyměnila za pískově světlé šaty svůdně kopírující její křivky a to ještě nebyl konec: na poslední dvě árie se znovu stihla převléknout do mefistofelsky zbarvené toalety z černočervených blýskavých flitrů. Ayan zazpíval skvěle a přesvědčivě Faustovu árii Salut! Demeure chaste et pure (Gounod), dále spolu uvedli O soave fanciulla opět z Bohémy. Asi největší dojem na mě ale udělala dvě sólová čísla Gheorghiu: Catalaniho Wally (Ebben? Ne andró lontana), velmi dramaticky zazpívaná, a niterná modlitba Ave Maria z Otella, tak vroucí, soustředěná a tichá, jako skutečný dialog s něčím nadpozemským. V těchto dvou skladbách Gheorghiu ukázala opravdovou velikost hvězdy.

Ze šesti přídavků (Ave Maria byla již jedním z nich a rumunská sopranistka ji věnovala své krajance v sále, pěvkyni Andě-Louise Bogze) zazněly ještě O mio babbino caro z Pucciniho opery Gianni Schichi, No puede ser ze Sorozábalovy zarzuely La tabernera del puerto, Tostiho duet Non ti scordar di me, bez orchestru a capella zazpívala Gheorghiu Keresztelyho píseň Copacul a tečku za večerem udělala Granada.

Hodnocení autorky recenze: 70 % 

Angela Gheorghiu (soprán)
Atalla Ayan (tenor)
Dirigent: Tiberu Soare
Filharmonie Bohuslava Martinů
30. října 2013 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
– Giuseppe Verdi: Oberto, conte di San Bonifacio – předehra
– Georg Friedrich Händel: Frondi tenere… Ombra mai fu – Xerxes, 1. jednání (Surse)
– Giuseppe Verdi: Parigi, o cara – La traviata, 3. jednání (Violetta, Alfredo)
– Antonín Dvořák: Měsíčku na nebi hlubokém – Rusalka, 1. jednání (Rusalka)
– Giacomo Puccini – Che gelida manina – Bohéma, 1. jednání (Rodolfo)
– Giuseppe Verdi – Ballabile – Otello, 3. jednání 
– Charles Gounod – Va! Je t‘ al pardonné – Romeo a Julie, 4. jednání (Juliette & Roméo)
= přestávka =
– Giuseppe Verdi: Johanka z Arku – předehra
– Gaetano Donizetti:  Caro elisir – Nápoj lásky, 1. jednání (Nemorino, Adina)
– Charles Gounod: Salut! Demeure chaste et pure – Faust, 3. jednání (Faust)
– Alfredo Catalani: Ebben? Ne andró lontana – La Wally, 1. jednání (Wally)
– Georges Bizet: Farandole – Arlézanka, orchestrální suita č. 2
– Giacomo Puccini: O soave fanciulla – Bohéma, 1. jednání (Rodolfo, Mimì)

přídavky:
Guiseppe Verdi: Otello – Ave Maria
Giacomo Puccini: Gianni Schichi – O mio Babbino caro
Pablo Sorozábal: La tabernera del puerto – No puede
Francesco Paolo Tosti: Non ti scordar di me – duet
Zsolt Keresztela: Copacul
Agustín Lara: Granada

Foto Petr Dyrc