Angela Gheorghiu: Víte to? Teď se ptám já vás a jsem zvědavá…

  1. 1
  2. 2

Angelu Gheorghiu, jednu z nejvýznamnějších sopranistek současnosti, jsme telefonicky zastihli v uvolněné velikonoční náladě na pobřeží Černého moře v jejím rodném Rumunsku, kde právě relaxovala na pláži. Rozhovor se uskutečnil před týdnem, ve čtvrtek 2. května, tedy na pravoslavný Zelený čtvrtek.

Patříte dlouhodobě mezi špičkové světové operní interprety a vaše postavení se i nadále zdá být neotřesitelné. Jaké je tajemství vašeho úspěchu?

Kdybych vám všechno prozradila, už to nebude tajemství…(smích)

Myslím, že pro mou kariéru je důležité, že se držím svých zásad. Je nezbytné přesně vědět, v kterém okamžiku se vydat tím správným směrem. Umím si dobře naplánovat svůj program, věnuji velkou pozornost výběru repertoáru a také jsem se naučila odmítat nabídky, které mně nevyhovují. Je důležité, abych nepřetěžovala svůj hlas způsobem, který pro něj není vhodný. Toho jsem se vždy držela, ať už jsem pracovala na nahrávkách, zpívala v opeře nebo vystupovala na koncertech. Naše profese se neobejde bez častého cestování, dlouhé hodiny strávené v letadle jsou velmi vysilující, což hlasu škodí. Proto když plánuji svůj program, snažím se cestování omezit na nezbytné minimum.

Váš repertoárový záběr je opravdu široký – sahá od rolí lyrických až po dramatické, od partů koloraturních až po Carmen. Ve kterých rolích se cítíte po hlasové stránce nejlépe?

Obecně řečeno, pokud na nějakou roli kývnu, pak jsem si už od samého počátku naprosto jistá, že je pro můj hlas vhodná. Nestává se mi, že bych nejprve s rolí souhlasila a teprve když začnu s jejím studiem, zjistím, že pro mě dobrá není, a závazek zruším. Znám dobře své možnosti. Repertoár si vybírám jen podle toho, jestli ho chci dělat nebo ne, v tomto smyslu mezi dramatickými, lyrickými nebo koloraturními party nerozlišuji. Dokonce nemám ani žádného učitele nebo hlasového poradce. Jsem člověk, který ve svém životě nikdy nikoho o nic nežádá, vždy spoléhám především na svoje schopnosti. Mým nejlepším rádcem je můj vlastní instinkt.

Říkáte, že nemáte hlasového pedagoga, měla jste nějakého v minulosti?

Ne, nikdy od svých osmnácti let. Mia Barbu byla mojí učitelkou v Bukurešti, když mi bylo čtrnáct. O čtyři roky později už jsem byla připravena na role v operách, jako je La traviata, Madama Butterfly, Anna Bolena nebo La rondine. Od té doby skutečně žádného hlasového poradce nemám a připravuji se sama.

Pokud jste tedy neměla hlasového pedagoga, ovlivnily vás nějaké vzory? Třeba vaše slavné krajanky – Ileana Cotrubaş nebo Elena Cernei…

Ani to ne. Už jsem byla sama zpěvačkou, když jsem měla poprvé možnost jejich hlasy slyšet. Pocházím z prosté rodiny, můj otec byl řidič kamionu, nikdy jsme doma neměli ani CD přehrávač, takže v dětství jsem vůbec neměla možnost cédéčka poslouchat. Od čtrnácti let jsem byla v Bukurešti na internátní škole a první CD nahrávky jsem slyšela až někdy ve svých devatenácti letech. Tedy v době, kdy už jsem sama v opeře zpívala.

Měla jsem prostě v počátcích štěstí na dobrou učitelku a od té doby věřím svému instinktu. Opravdu brzy jsem se ve svém životě začala spoléhat sama na sebe.

Zdá se, že vystupujete spíše v tradičněji pojatých operních inscenacích. Je to náhoda nebo záměr?

Se všemi produkcemi, které jsem dosud zpívala, jsem se nejdříve detailně seznámila. Sešla jsem se s režisérem, společně jsme probrali naše představy a teprve potom jsem souhlasila. Měla jsem štěstí, že jsem vždy dostávala nabídky na produkce, s nimiž jsem se mohla ztotožnit. Nikdy bych nepřistoupila na to, aby se ze mě stal nějaký pokusný králík! Podle mě stejně většina moderních produkcí už za měsíc zestárne, klasické provedení se naopak může v divadle udržet dvacet, třicet nebo i čtyřicet let.

Chystáte v blízké budoucnosti nějaké novinky ve vašem repertoáru?

Samozřejmě. Zaobírám se myšlenkami na nové operní role v dílech, jako je Manon Lescaut, Don Carlo, Otello, určitě brzy dojde i na některé z francouzských oper. A také připravuji několik crossoverových projektů. Zároveň prožívám asi nejšťastnější období svého života, protože se podílím na celé řadě studiových nahrávek, což se mnoha mým kolegům dnes už bohužel nepoštěstí. Mám možnost spolupracovat s nejlepšími orchestry a dirigenty na velmi rozmanitém repertoáru. V tom je mi štěstěna nakloněna během celé mojí kariéry.

Spolupracujete na jevišti s různými zpěváky, často velmi mladými. Podle čeho si je ke spolupráci vybíráte?

To je velmi jednoduché. Najdu si jejich videa na YouTube a všechna si je poslechnu. Tam získám základní představu o tom, který hlas je vhodný pro případnou spolupráci na repertoáru, který chci zpívat. Je to pocitová záležitost. Ráda si takto vybírám partnery nejen na koncerty, ale i do operních představení.

Jaký máte vztah k pěveckým soutěžím? Vy sama jste se kdysi zúčastnila Belvedere Singing Competition…

Nejsem jejich velký příznivec. Ani na tu dobu nevzpomínám moc ráda, bylo to krátce po pádu komunismu, oné soutěže se účastnilo několik set zpěváků a mně se tam vlastně ani moc nelíbilo. Byla to rozhodně moje první i poslední soutěž…

Věřím jen na taková klání, kde jsou přítomni ředitelé divadel a hudební manažeři. Tam má smysl jezdit, tam dostanou mladí zpěváci šanci, že budou objeveni pro operní svět. Je to jako předzpívání. Pokud k tomu ještě mladý zpěvák dostane cenu a nějaké peníze do začátku, je to příjemné. Ale jinak není soutěž nic zásadního. Když zazpíváte dobře jednu krásnou operní árii, tak to ještě neznamená, že zvládnete celou operu. Ředitelé opery nebo dirigenti ale mají dostatek zkušeností k tomu, aby takový hlas mezi ostatními rozpoznali.

Nedávno jste začala s mistrovskými kurzy, loni v červenci jste vedla masterclass na Akademii Georga Soltiho v toskánském Castiglione della Pescaia. Jaké jste si odnesla zkušenosti z této práce?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat