Anna Bolena z Met – velký triumf Anny Netrebko

Lepší start nové sezony přenosů Live in HD si newyorská Metropolitní opera snad ani nemohla přát. Donizettiho drama Anna Bolena nabídla ve skutečně špičkovém hudebním i scénickém provedení, na které se hned tak nezapomíná.

Je ohromná škoda, že z Donizettiho rozsáhlého díla je najmě u nás známý jen zlomek – Nápoj lásky, Don Pasquale, Lucia di Lammermoor; desítky dalších partitur zůstávají nejspíš už navždy ukryty v temnotě archivů. Anna Bolena měla svou premiéru v prosinci 1830 v milánském Teatro Carcano a byla prvním velkým Donizettiho triumfem, kterým se tehdy třiatřicetiletému rodákovi z Bergama podařilo zabodovat na operním trhu, v té době ovládaném o pět let starším Rossinim. Svůj nemalý podíl na tomto úspěchu měla vedle zdařilého libreta Felice Romaniho, volně čerpajícího ze známých historických událostí, především představitelka titulní role, tehdejší hvězda Giuditta Pasta; přímo pro ni byl extrémně náročný part napsán.

Je hodně těžké, ne-li nemožné, novodobé představitelky Donizettiho Anny srovnávat, ať už to byla Maria Callas, která se na jaře roku 1957 v milánské La Scale ve Viscontiho opulentní inscenaci o znovuvzkříšení titulu nemalou měrou zasloužila, či Joan Sutherland, Leyla Gencer, Montserrat Caballé, Renata Scotto, Mariella Devia nebo Edita Gruberová.

Anna Netrebko, která před několika málo týdny oslavila svoje čtyřicátiny, se však vedle svých předchůdkyň v této roli rozhodně nemá za co stydět a může jim směle konkurovat. Její hlas si stále uchovává úchvatný témbr, obdivuhodnou vyrovnanost rejstříků, skvělou práci s dechem, díky náležitému rozvržení sil nezněl ani v samotném závěru tři a půl hodinového představení unaveně. Oproti nedávnému vídeňskému nastudování Netrebko navíc evidentně získala na jistotě a part o poznání precizněji vybrousila i po výrazové stránce. A v neposlední řadě je třeba ocenit i její nepřehlédnutelný cit pro strhující, věru obtížné ansámbly, ve kterých se vůbec nesnaží být za hvězdu, ale kolegiálně dokáže „táhnout za jeden provaz“.

Ten, kdo měl možnost slyšet – ať už s Netrebko ve Vídni nebo s Gruberovou Barceloně – Elínu Garanču jako Jane Seymourovou, musí jen litovat, že jí mateřské povinnosti zabránily zapojit se i do inscenace v Met. Dvaatřicetiletá ruská mezzosopranistka Jekatěrina Gubanova, která Garanču nahradila, se jejímu skvostnému výkonu dokázala přiblížit je zdáli. Nejlíp jí vyšla velká scéna s Annou ve druhém dějství, kde vnitřní rozervanost Jane dokázala tlumočit s velkou přesvědčivostí; na řadě míst ovšem nešlo přeslechnout přílišnou zúženost nejvyšších tónů. Také rodačka z Utahu Tamara Mumford v kalhotkové roli Smeatona rozhodně nezklamala, občas ale přece jen vadilo nadměrné vibrato.

Druhou hvězdou večera se tak vedle Anny Netrebko stal její krajan, pětatřicetiletý basista Ildar Abdrazakov. Skutečně famózní výkon, pěvecky, výrazově, perfektní výslovností, nepřehlédnutelným charismatem (je třeba hra jeho očí!). Po úvodní drobné intonační nejistotě též zazářil teprve devětadvacetiletý americký tenorista Stephen Costello, jehož výtečná technika ve spojení s tmavší barvou hlasu je jeho velkou devízou. Tradičně výtečný byl orchestr Met v čele Marcem Armiliatem.

Skotský režisér David McVicar správně vsadil především na hudbu, které společně s výtvarníkem scény Robertem Jonesem nechal volný prostor. Když už to vypadalo, že si (úspěšně) vystačí s několika posuvnými stěnami většinou obnaženého zdiva a precizně propracovanými historizujícími kostýmy (Jenny Tiramani), samotný závěr působivě vygradoval vysunutím sklepení s vězněnou Annou. Otázka je, jak inscenace působila v rozměrném hledišti Metropolitní opery, ale na filmovém plátně v detailních záběrech se zdůrazněním gest a mimiky protagonistů (a také titulky) byl výsledný dojem strhující.

Velmi dobré se tentokrát – alespoň v pražském Village Cinemas – zdálo být nazvučení, které jen místy rušil vždy na okamžik vystupující jakýsi drobný šum. Zatímco jindy byl sál u pražského Anděla při přenosech z Met poloprázdný, tentokrát bylo i tady takřka plno. A i tady se po závěrečné oponě tleskalo. Že Anna Netrebko snad uvažuje o konci své kariéry a chystá se otevřít restauraci? Byla by to škoda. Nehledě na to, že by určitě ještě víc přibrala.

Gaetano Donizetti:
Anna Bolena
Dirigent: Marco Armiliato
Režie: David McVicar
Scéna: Robert Jones
Kostýmy: Jenny Tiramani
Světla: Paule Constable
Choreografie: Andrew George
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 26.září 2011 The Metropolitan Opera New York
Met – Live in HD 15.10.2011

Anna Bolena – Anna Netrebko
Giovanna – Ekaterina Gubanova
Enrico – Ildar Abdrazakov
Riccardo – Stephen Costello
Mark Smeaton – Tamara Mumford
Lord Rochefort – Keith Miller
Sir Hervey – Eduardo Valdes

www.metopera.org