Armel Opera Festival 2015: Hitchcock v opeře? (Ani náhodou!)

  1. 1
  2. 2

aneb Jak se opera setkává / míjí s videoartem 

Plzeňské divadlo uvedlo v rámci Armel Opera Festival 2015 jediné představení opery belgické skladatelky Annelies Van Parys (narozena 1975) Private View.Informační materiály i první ohlasy hovořily o díle inspirované filmovou tvorbou „mistra napětí“, režiséra Alfreda Hitchcocka, především jeho legendárním filmem Rear Window (zpravidla česky překládáno jako Okno do dvora, 1954). Ale o jakémkoliv napětí v souvislosti s tímto hudebně-dramatickým opusem opravdu nelze hovořit.

Dílo dnes čtyřicetileté skladatelky, rezidenční umělkyně souboru Muziektheater Transparent, v současné době se zaměřuje intenzivně právě nyní na operní scénu. S hudebně-dramatickými díly má skladatelka určité zkušenosti. V roce 2011 redukovala partituru Debussyho opery Pelleas a Melisanda v zakázce pro výše zmíněný antverpský soubor pro komorní orchestr. Uvádění oper v redukované verzi je poněkud sporná praxe, a to především u díla tak závažného, nicméně její úprava byla přijata místní kritikou pozitivně. Z let 2010–2013 pochází její skladba Een 0resteia, jako doplněk slavné modernistické Orestei Iannise Xenakise. V díle, jež může být alternativně uváděno jak v koncertních sálech, tak na jevišti, se soustředila na osud Klytaimnestry. Text využívá především Aischylovu tragédii, ale i dílo Paula Claudela.

V případě Private View, otrocky přeloženo jako Soukromý pohled, ale spojení nese v angličtině více významů, například také „vernisáž“, „pouze pro zvané“ nebo také zpráva, kterou vám podá soukromý detektiv při sledování určité osoby. Dílo je sice označeno jako opera, divadelnost i tvar celého díla je věcí diskuze. Zcela chybí děj a zápletka, předepsaná herecká akce, určené prostředí děje i dramatické postavy. Jednoaktové dílo v délce cca sedmdesáti minut nemá výraznou strukturu, v podstatě může začít a skončit kdekoliv. Amorfnost tvaru libreta (v anglickém jazyce) i zhudebnění je podtržena častým využitím surreálných jazykových spojení, absurdních citací nebo umělé spojování segmentů filmových dialogů. Úroveň libreta udiví, když zjistíte, že jeho autorkou je renomovaná anglická básnířka Jen Hadfield (narozena 1978), dosud nejmladší nositelka významné ceny T. S. Elliota za poezii v roce 2008. Literátka je výrazně činná i ve výtvarném umění, což patrně hrálo roli v koncepci celého díla.

Dílo je spíše rozsáhlou kantátou převážně na abstraktní náměty pro pět sólistů (soprán, mezzosoprán, tenor, baryton, bas), orchestr a videoprojekci. O čem se tedy hraje? Skladatelka uváděla v rozhovorech, že opera pracuje se dvěma základními tématy: sociální izolace a voyeurismus. V díle samém jsou pro běžného diváka tato témata málo zřetelná. Uváděná inspirace Hitchcockovým geniálním filmem, jehož základem je pozorování fotografa se zlomenou nohou životů sousedů v bytech ve vnitrobloku a (oprávněným) podezřením na vraždu sousedky jejím manželem, je jen okrajová a spíše pocitová. Ostatně tlumočit „Hitchův“ styl a poetiku jeho napínavých příběhů, které tento neustálý technický experimentátor představuje, v jiném uměleckém oboru jako opera je více než nesnadné. Jeho filmový jazyk, který si často až „sadisticky“ pohrává s divákem pomocí změn rytmu a tempa, zrychlenými nebo naopak zpomalenými záběry a především uměním střihu, je hudebně obtížně tlumočitelné. Tato filmová řeč se prostě vzpírá převodu do dalších médií.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Parys: Private View (Armel Opera Festival 5.7.2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zbynek Brabec

Zcela souhlasím s hodnocením představení panem recenzentem Chaloupkou. Jako zanícený zastánce soudobé opery ovšem oponuji tvrzení, že jen opery Brittenovy, Glassovy a Adamsovy si z tvorby 20. století získaly jakousi větší životnost. Mohl bych teď zde uvádět řadu dalších oper 20. století, které v civilizovaných operních zemích patří ke kmenovému repertoáru: Šostakovičova Lady Macbeth mcenského újezdu, Poulencovy Dialogy karmelitek, Rihmův Jakob Lenz a mnoho dalších. V nedávno zde uveřejněném článku jsem se snažil o výčet současných oper na velkých světových operních scénách v uplynulé a nastávající divadelní sezoně. Z něho vyplývá, že soudobá opera na současných jevištích žije! Že se… Číst vice »

fidelio

Souhlasím s recenzentem, jednalo se totálně nezralé dílo, které se soudobou operou nemá nic společného : výsledkem bylo nudné nezajímavé představení, o jehož “nulovou” propagaci se ještě navíc ” postaralo” hostující Divadlo J.K.Tyla v Plzni. Hrát ale soudobou operu určitě stojí za to – v Česku bohužel jí moc často nevidíme, ale vyprodané domyv zahraničí hrající soudobé kusy svědčí o rostoucí oblibě u náročného a vnímavého zahraničního publika.

burdal1

Dobrý den,
dejte prosím tip na něco dobrého soudobého. Rád si něco poslechnu.

Milan V.

Z toho, co znám, se mi líbí např. Thomas Adés – The Tempest a Powder Her Face, dále André Previn – A Streetcar Named Desire a Brief Encounter, Jake Heggie – Dead Man Walking, Poul Ruders – The Handmaid’s Tale. Jak již vyplývá z názvů, jedná se o operní adaptace známých literárních či filmových předloh (Bouře, Tramvaj do stanice Touha, Pouto nejsilnější, Příběh služebnice, Mrtvý muž přichází).