Artaserse Leonarda Vinciho: pět kontratenorů v operní události roku

  1. 1
  2. 2

Už samotný fakt, že se na hudebním projektu podílí hned pět příslušníků tak vzácného živočišného druhu, jakým jsou kontratenoristé, je hodný pozornosti. A jako by to samo o sobě nestačilo, ještě se s jich přispěním po více než dvou stech osmdesáti letech světu znovu představila proslulá opera, o níž se toho až dosud hodně napsalo, ale v podstatě jí ještě nikdo neslyšel.Jedná se o Artaserse neboli Artaxerxe od neapolského skladatele Leonarda Vinciho (1690, podle jiných pramenů 1696 – 1730). Na začátku je třeba poznamenat, že se slavným malířem a vynálezcem tento skladatel nebyl nikterak spřízněn; „Leonardo“ je navíc jen o něco světovější pozdější podoba jména, které znělo původně „Lonardo“. Vinci vystudoval kompozici na proslulé konzervatoři Poveri di Gesu Cristo a záhy se pustil do skládání buffo oper s librety v neapolském dialektu. Ambice talentovaného autora ovšem sahaly dál a proto se rozhodl dobýt operní divadla v Benátkách, Parmě a Římě díly ve stylu opera seria. Těch vychrlil v posledních osmi letech života dvacet čtyři, přičemž zmíněný Artaxerxes byl pro něj dílem přízračně osudovým: Vinci totiž jeho triumfální premiéru, která se konala 4. února 1730 v římském Teatro delle Dame, přežil jen o necelé čtyři měsíce. Podle legendy se na jeho předčasném skonu podíleli poměrně zásadním způsobem prudký jed a žárlivý manžel jedné z jeho milenek…Artaxerxes se tedy stal jeho – patrně neplánovaným – uměleckým testamentem. Jenže jakým! „Artaserse je nejšťastnější ze všech mých dětí“, prohlasil jeho libretista, jímž nebyl nikdo menší, než legendární Pietro Trapassi, zvaný Metastasio (1698 – 1782). Nejen on sám spatřoval právě v tomto textu doslova revoluci v dějinách opery. Ta tam byla náhle dosavadní zkostnatělá praxe „recitativ-árie“; Metastasio ji nahradil dramaticky údernymi texty pro árie a recitativům přidal na sdělnosti a expresivitě, přičemž celé libreto získalo větší tah a kompaktnost. Leonardo Vinci byl prvním, komu se dostalo cti převratnou předlohu zhudebnit. Krátce po jeho smrti po ní sáhl opět s úspěchem Johann Adolf Hasse a poté celá řada dalších autorů, z nichž bychom měli jmenovat alespoň Christopha Willibalda Glucka a Josefa Myslivečka.Vinciho verze se ovšem ze světa ještě nadlouho neztratila. Deset let po její premiéře napsal francouzký učenec Charles de Brosses, že „Vinci je italský Lully: pravdivý, prostý, přirozený, nepřekonatelný v práci s lidským hlasem… Jeho Artasese je nejen jeho nejlepší prací na Metastasiovo nejlepší libreto, ale je to i nejlepší italská opera vůbec.“ Možností provozovat a slyšet tak skvělé a oceňovane dilo ovšem začalo v průběhu osmnactého století ubývat, a vlastně není divu. Autorovo smrtící hlasové rozvržení opery pro pět kastrátů a jednoho tenoristu (odpovídající dobové praxi inscenovaní oper v římských divadlech, ve kterých nesměly vystupovat ženy) už zkrátka nenacházelo odpovídající interprety.

Leč časy se mění a o díla psaná pro nejslavnější kastráty své doby se dnes hlásí kontratenoristé. Bylo jen otázkou času, kdy dojde i na znovuvzkříšení opusu magnum Leonarda Vinciho, a nyní se tak opravdu stalo. S myšlenkou na audionahrávku přišel prominentní chorvatsko-rakouský kontratenorista Max Emanuel Cencic; od počátku se bránil obsazení i ženských rolí zpěvačkami, takže v letošním roce spatřil světlo světa komplet opery na třech CD v produkci vydavatelství Virgin Classics v plně autentickém provedení.Dojem z poslechu je opravdu fascinující: pro současníka je to hudba stylově blízká operním kompozicím Antonia Vivaldiho, v tomto případě však zvukově syrovější a zemitější. Tento efekt se mimo jiné opírá o početně silně obsazené dechy; zajímavou barvu dodávají orchestru i loutna a kytara. Vinci doslova hýří melodiemi a árie i recitavy žene dopředu závratným tempem. Kromě toho je pro operu charakteristický jakýsi taneční rytmus, který v zásadě neopouští ani lyričtější pasáže – posluchač je tak neustále udržován v příjemném napětí a po celou dobu trvání více než tříhodinové opery se nedostavuje pocit únavy či triviálnosti.

Jedná se tedy opravdu o nahrávku výjimečného a pro dějiny opery nesmírně důležitého díla. Ve stejném obsazení jako na CD se počátkem listopadu uskutečnila i novodobá scénická prémiera v režii Silviu Purcareta v opeře ve francouzském Nancy, načež vyrazili její protagonisté s Artaxerxem na koncertní turné. Na cestě po Švýcarsku, Německu a Rakousku se „Team Artaserse“ zastavil 20. listopadu 2012 ve vídeňském Theater an der Wien.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Vinci: Artaserse (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
peva

bol to naozaj silny zazitok, som rad ze som sa odhodlal skocit do viedne aj v tyzdni

Marian

Aj ja som bol v ten večer vo Viedni a Artaserse bol nezabududnuteľný zážitok. Veľmi ťažko sa vyberá najlepší kontratenor z piatich účinkujúcich. Chodím do Theater an der Wien pravidelne, ale to, čo sa strhlo na záver a potom pri autogramiáde bolo nevšedné aj na Viedeň. Takú tlačenicu si pamätám iba pred Vianocami na banány a mandarinky. Stratnúť takých výnimočných umelcov a hlavne profesionálov nie je možné každý deň. a čo bolo obzvlášť príjemné, akí boli milí a priateľskí. Dokonca som sa od Maxa Emanuela Cenciča dozvedel, že má slovenské korene. Jeho babička pochádzala z Trenčína. Toto sa mi vôbec… Číst vice »