Bezděk Jiří

Jiří Bezděk (*26. února 1961) je český skladatel, pedagog, hráč na akordeon, teoretik a publicista.

Studium
Na Lidové škole umění Bedřicha Smetany v Plzni se do roku 1979 učil hře na akordeon. Dále absolvoval v letech 1975–1981 plzeňskou konzervatoř u profesorů Jaroslava Vlacha, Evžena Zommera a Jaromíra Bažanta. Již jako student získal na mezinárodních akordeonových soutěžích nespočet ocenění a jeho komorní skladby byly prováděny na koncertech v rámci Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.

V letech 1983–1988 studoval skladbu na HAMU pod vedením Václava Riedlbaucha. Paralelně se věnoval i oboru hudební teorie, který zakončil diplomovou prací s komplexní analýzou Čtvrtého klavírního koncertu Bohuslava Martinů. Své vzdělání si v pozdějším věku rozšířil doktorandským studiem u Ilji Hurníka na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Jeho disertační práce se věnovala harmonizaci melodie s výsledkem homofonie s rysy tonality. Doktorát úspěšně obhájil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2000.

Kariéra
V letech 1983–1984 učil na Lidové škole umění Kralovice. Od roku 1984 je profesorem na plzeňské konzervatoři. Jako pedagog na katedře hudební kultury Západočeské univerzity v Plzni působí od roku 1990, o devatenáct let později se stal vedoucím katedry. Zaměřuje se primárně na klavírní improvizaci, dějiny hudby 20. století, teorii interpretace a analýzu skladeb. Po obhajobě své habilitační práce v roce 2006 byl jmenován docentem pro obor hudební teorie a pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Na Musikwerkstatt Regen v Bavorsku působil jako hudební pedagog po dobu patnácti let.

Jako popularizátor hudby vede velké množství přednášek v různých koutech České republiky. V roce 2002 proběhla na mnichovské Ludwig-Maximilians Universität přednáška o jeho tvorbě v rámci semináře o nejnovějších kompozičních metodách. Další přednáška, tentokrát o české poválečné hudbě a Bezděkově tvorbě, se uskutečnila v roce 2003 na Columbijské univerzitě v New Yorku, na jejíž objednávku zkomponoval skladbu Metamorfózy. Téhož roku zrealizoval v rámci Česko-německého fondu budoucnosti projekt Nové klavírní skladby českých a německých skladatelů. Jako lektor působil na festivalu Dny soudobé hudby. Je také předsedou Západočeského hudebního centra, členem Asociace hudebních umělců a vědců a od roku 2009 místopředsedou skladatelského sdružení Přítomnost v Praze.

Dílo
Zkomponoval cca sedmdesát skladeb a vydal šest CD. Napsal pár orchestrálních skladeb, například Tři věty pro orchestr, Koncert pro klavír a orchestr, I. symfonii, II. symfonii a Sinfonii pro smyčce. Více se však zaměřuje na komorní skladby, z nichž uveďme například klavírní sonáty, Diptych horský, Momentky pro akordeon, Variace pro housle a klavír, Tři kubistická zátiší pro flétnu violoncello a cembalo, Čtyři anekdoty pro housle a klavír, Tři prosby pro varhany, Variace pro klavír, Záběry přelomu, Tři kresby R. A. Moodymu pro cembalo, Atmosféry pro cembalo, Chvíle rodiny, Suita 2002 pro cembalo, One in two, Opsáno ze stříbřitého jasu, De mortuis nihilnis bene, Zvuky neuróz a urozených duší, Polykač nožů… Hojně se také zabývá melodramy.

V roce 1987 získal čestné uznání za I. klavírní sonátu na soutěži Generace v Ostravě. V roce 1990 získal 3. cenu za skladbu Záběry přelomu pro dva klavíry, čestné uznání za Koncert pro klavír a orchestr v rámci soutěže ministerstva kultury České republiky a čestné uznání za Tři kubistická zátiší pro flétnu, violoncello a cembalo na soutěži západočeských skladatelů.

V roce 2001 byly provedeny jeho skladby na mezinárodním projektu Vokální hudba českých a německých soudobých skladatelů, který se uskutečnil v Německu. O rok později byly realizovány jeho skladby v rámci projektu Nové klavírní skladby českých a německých soudobých skladatelů. V roce 2006 provedl své skladby na slavnostním koncertě k otevření nového koncertního sálu v Haus zur Wildnis u Zwieselu. Významnou částí jeho profesního života byla také rekonstrukce opery Bloud Josefa Bohuslava Foerstera, při které se podílel na instrumentaci ztracených částí partitury. Jeho skladby byly uvedeny například na Dnech soudobé hudby, Mladém pódiu, Smetanovských dnech, Hudební přítomnosti, Tribuně komorní písně a Pražských premiérách 2004. Zkomponoval mimo jiné i hudbu k dokumentárním filmům o kulturních památkách. Jeho díla se hrála i v zahraničí, například v Německu, Holandsku, Rakousku, Bulharsku, Dánsku a na Islandu.

Jeho několikadílnou publikaci pod názvem Česká škola hry na keyboard využívá mnoho pedagogů základních uměleckých škol, stejně tak jako publikaci Soudobá hudba před tabulí. Dále se ve svých knihách odborně zaměřuje mimo jiné na výuku dějin hudby druhé poloviny 20. století a na výuku harmonizace melodie.