Bach se roztančil, světová premiéra Bach Dansant slavila jeho jubileum v pohybu

Čtvero ročních dob podle Bacha

Johann Sebastian Bach čtyři ouvertury BWV 1066–1069 zkomponoval během svého kapelnického působení u anhaltského vévody Leopolda von Köthen, než se stal kantorem chrámu sv. Tomáše v Lipsku. Název „ouvertura“ odkazuje na úvodní větu tanečních suit, která je složena z majestátní pomalé části, následujícího rozsáhlejšího rychlého fugata a je uzavřena opět volným tempem, většinou rekapitulací počáteční hudby. Tento termín se v Německu v období baroka používal pro suity ve francouzském stylu, jimž taková ouvertura předcházela. Každá z Bachových suit má svoji ouverturu, po ní následuje řada tanců, v níž Bach nedodržuje žádné pevně stanovené pořadí. Zajímavé je, že zde najdeme jen jednu courante a gigue (s její pro Bacha typickou chromatikou), v jiných suitách obvyklé, allemande pak vůbec ne. Místo nich skladatel zařadil tance jako forlane, réjouissance, polonéza či badinerie. Úvodní části suit – Ouverture – mají výrazné koncertantní prvky, tance mají formu prostší.

Suity se nedochovaly v originálech, vesměs jen v přepisech kopistů z Bachovy doby v Lipsku, k některým ovšem doplnil metrum a další údaje Bachův syn Carl Philipp Emanuel Bach. Přestože v katalogu Bachových děl jsou tyto suity uvedeny za sebou, zachovaly se nezávisle na sobě a předpokládá se, že Bach je nepojal jako soubor, kterým jsou například Braniborské koncerty. Základním obsazením orchestru, či spíše ansámblu, jsou-li smyčce hrány jednotlivci jako v souboru Musica Florea, je smyčcový kvintet s generálbasovým cembalem, rozšířený v Suitě č. 1 C dur o dva hoboje a fagot, v č. 2 h moll o koncertantní příčnou flétnu, v č. 3 D dur o tři trubky, tympány a dva hoboje; v č. 4 D dur o tři trubky, tympány, tři hoboje a fagot. Suity jsou skladbami hýřícími melodickým bohatstvím a invencí, jsou plné kontrastních ploch a i laik dobře zná minimálně dvě části z nich – pomalý líbezný Air ze Suity č. 3 D dur a temperamentní tanec Badinerie (Bach sám jej označuje jako Battinerie) ze Suity č. 2 h moll, který se stal pro svou atraktivitu oblíbeným kusem všech flétnistů.

Choreografka, režisérka a taneční historička Helena Kazárová v produkci Bach Dansant suity koncipovala jako jednotlivé obrazy nazvané podle ročních dob, v čemž se odráží oblíbený barokní důraz na neměnnost a jistotu cyklu čtyř ročních období. Bach Dansant začíná netradičně – podzimem. A ani řazení suit není chronologické. První obraz Oslava sklizně (Podzim) se tančí na Suitu č. 3 D dur, BWV 1068, druhý obraz Maškarní bál (Zima) na Suitu č. 2 h moll, BWV 1067, třetí obraz Čas lásky (Jaro) na Suitu č. 1 C dur, BWV 1066 a produkci uzavírá čtvrtý obraz Oslava radosti (Léto) na Suitu č. 4 D dur, BWV 1069. Helena Kazárová vytvořila choreografie k obrazu č. 1 a 3 – Podzim a Jaro, Veronika Rehbergerová k č. 2 a 4 – Zima a Léto. Tančí se v inspirativním prostoru unikátní převozné dřevěné divadelní scény Florea Theatrum, taneční produkce získala díky ní jedinečný výtvarný rámec, v němž choreografie doslova zazářila. Vzdušné kostýmy Márii Fulkové do tohoto konceptu výborně zapadly, daly vyniknout tanci i tanečníkům. A ti tančili skvěle! Soubor ve složení Veronika Rehbergerová, Barbora Šímová, Barbora Treichelová, Blanka Wernerová, Ladislav Beneš, Lukáš Blažek, Vojtěch Jansa a Miroslav Stehlík byli přesní jak v provedení jednotlivých pohybů, tak v duetech a ansámblech.

Pojetí s respektem, a přesto nově

Obě choreografky vytvořily velmi působivou podívanou. Soudobou choreografii inspirovanou barokem postavily pro osm tanečníků – čtyři tanečnice a čtyři tanečníky. Při autorském přístupu se jejich práce vyznačovala respektem k Bachovi, odráželo se v ní pochopení hudby a jejích zákonitostí. Vlastní ouvertury jednotlivých suit, které mají hudební strukturu odlišnou od přímočařejších tanců, zazněly jako ryze instrumentální části, tanečníci přišli na scénu skutečně až s prvním tancem. Hana Kazárová a Veronika Rehbergerová svými choreografiemi výtečně vystihly charakter a specifika tanců. Nápaditě byly odlišené jak jednotlivé suity podle názvů, jež jim choreografky daly, tak samotné tance.

Ač celé představení vytvořily dvě autorky, vznikl ve své pestrosti stylově jednotný celek. Křehký, hravý, proměnlivý. Ansámblová čísla, tvořená různým počtem tanečníků, plynule a logicky přecházela do duetů i sól, před publikem ožívaly prosté mikropříběhy a situace. Že po taneční stránce nebude publikum rozhodně zklamáno, ukázalo již ztvárnění proslulé části Air v prvním obraze – Oslava sklizně (Suita č. 3 D dur), která se jako kantilénová skladba od všech tanců typově liší. Helena Kazárová vystihla tanečním slovníkem i vlastní koncepcí její charakter dokonale a stejně tak přistupovala ke všem ostatním tancům. Publikum oslovily nejen souborové formace, ale svou noblesou a nápaditostí také Bourrée v podání Ladislava Beneše a Lukáše Blažka. Hravě a s humorem pojala Veronika Rehbergerová druhý obraz – Maškarní bál (Suita č. 2 h moll), který vyzněl jako příběh skupiny mladých lidí. Až tajemně zapůsobil duet postavený na Sarabandu v podání Blanky Wernerové a Vojtěcha Jansy.

Celku dominovala vtipná střední část koncipovaná jako vlastní bál – minulost a současnost tu spojovala oblíbená „plesová“ hra, v níž páry tančí kolem stoliček. Počet židlí se při náhodných pauzách vždy o jednu snižuje a kdo se včas neusadí, vypadává ze hry. Vkusná choreografie postavená pro celý soubor vystihla dobře známou Badinerii. Po přestávce následoval třetí obraz Čas lásky (Suita č. 1 C dur) Heleny Kazarové, který působil komorněji než první dva, byť při Passepieds I a II tančil na jevišti celý soubor. Courante byla koncipována jako elegantní duet, krásně jej tančili Veronika Rehbergerová a Vojtěch Jansa. Kouzelně křehká byla sólová variace se slunečníkem v podání Barbory Šímové v tanci Forlane, v níž tanečnice působila jako koketní, oživlá figurka z pohádkové hrací skříňky.

Oslavou celého roku se symbolicky stal poslední čtvrtý obraz – Oslava léta (Suita č. 4 D dur) Veroniky Rehbergerové, v němž svou neokázalou hravostí oslovil diváky duet s květinovou girlandou či tanec se stuhami, který byl skutečným vyjádřením radosti a optimismu. Všichni členové Epochal Dances byli technicky precizní, každý pohyb byl dotažený a přesný, v tanečním projevu působili přirozeně a dokázali navázat kontakt s publikem. Provedení všech suit bylo tancem ve své nejčistší podobě. Hudba doslova ožila v jejich pohybech, odlišnost tanců byla zřejmá na první pohled.

Soubor Epochal Dances byl doprovázen orchestrem Musica Florea, který od violoncella řídil jeho umělecký šéf Marek Štryncl. Ansámbl složený z technicky výborně disponovaných a zkušených hráčů byl v souhře obdivuhodně přesný. Marek Štryncl však chtěl zřejmě barokní suity přizpůsobit rokokovému „galantnímu“ stylu, snad aby podtrhl jejich „tanečnost“, ale odlehčil je a zrychlil natolik, že si průběh Bachových polyfonních témat už nezachoval plnou přehlednost a logika melodických linek se stala nezřetelnou. Výjimku tvořila virtuózně provedená flétnová Badinerie (suverénní Marek Špelina). V nezřídka příliš rychlých tempech bez agogiky měly všechny suity jednolitý ráz, rozdíly mezi závažnějšími ouverturami a charakteristickými tanci byly setřeny. Překvapila však i malá zpěvnost Air, jemuž dominovala basová linie, hraná pizzicato.

Tanečníci i ve zvolených tempech dokázali tance nejen ztvárnit, ale doslova ztělesnit, dát jim duši a tím vzdát poctu Johannu Sebastianu Bachovi a jeho hudebnímu géniu. Unikátní prostor divadelní scény Florea Theatrum s jeho nezaměnitelnou atmosférou vrcholného baroka, efektem hloubkové perspektivy, bočními kulisami a prospekty v pojetí architekta Václava Krajce a s dekoracemi Jiřího Bláhy zaručuje mimořádný estetický dojem. Díky výtečné choreografii, skvělým tanečníkům a působivému výtvarnému rámci byla produkce Bach Dansant kultivovaným a inspirativním uměleckým zážitkem, kterých je dnes pohříchu málo. Při premiéře přinesla zážitek především divadelní a taneční, ale není důvod, aby se v reprízách, které by si tento výjimečný projekt rozhodně zasloužil, neměla stát i zážitkem hudebním. Kvalita a profesionalita hráčů orchestru je pro to tím nejlepším předpokladem.

Bach Dansant
21. července 2025, 21:00 hodin
Dvorana HAMU

Program
Johann Sebastian Bach: Suita č. 3 D dur, BWV 1068
Johann Sebastian Bach: Suita č. 2 h moll, BWV 1067
Johann Sebastian Bach: Suitu č. 1 C dur, BWV 1066
Johann Sebastian Bach: Suita č. 4 D dur, BWV 1069

Inscenační tým
Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Režie: Helena Kazárová
Choreografie: Helena Kazárová a Veronika Rehbergerová
Kostýmy: Mária Fulková

Účinkující
Musica Florea
Epochal Dances