Bachovo Vánoční oratorium s Collegiem 1704 a Peterem Dijkstrou

Tu pravou vánoční atmosféru navozuje každý národ jiným hudebním způsobem. Zatímco v Británii a Irsku je velmi rozšířená tradice uvádění Händelova Mesiáše, v Česku se již od listopadu rozbíhá přímo plejáda „Rybovek“. Německy mluvící obyvatelstvo si zase neumí předvánoční dobu představit bez Bachova Vánočního oratoria. Přičichnout k této tradici se 11. prosince 2018 poštěstilo i publiku pražského Rudolfina: Collegium 1704 a Nederlands Kamerkoor zde provedli toto dílo pod vedením dirigenta Petera Dijkstry.

Je zajímavé, jak moc je toto Bachovo veledílo spjato s vánoční atmosférou, když většina hudby je převzata z předchozích Bachových kantát (konkrétně BWV 213-215), které sloužily pro jiné než vánoční účely. (Jak hezky shrnuje Gerhard Poppe: „Vánoční oratorium je výsledkem velkorysého uplatnění recyklační metody.“) Není to tedy atmosféra díla samotného, jako spíše tradice jeho uvádění, která vytvořila tuto předvánoční asociaci. A pak je tu samozřejmě také textová stránka.

Weihnachtsoratorium (BWV 248) totiž sestává ze šesti kantát, které byly původně určeny pro bohoslužby při vánočních svátcích až do Tří králů. I vzhledem k tomu, že se v rámci těchto kantát odvypráví téměř souvislý příběh Ježíšova narození a nadcházejících dní, bývá toto dílo často (i přes poněkud velkorysejší časovou dotaci – trvá téměř tři hodiny) uváděno jako celek v rámci jednoho koncertu. Výjimkou však není ani provedení pouhého výběru kantát – tak, jak to v minulosti interpretovalo např. Collegium 1704 se svým dirigentem Václavem Luksem.

Dnes jsme toto dílo vyslechli celé pod vedením dirigenta Nederlands Kamerkoor Petera Dijkstry, a byli tak mimo jiné svědky započetí spolupráce tohoto nizozemského sboru s Collegiem 1704. Přestože místy bylo znát, že jde o první spolupráci s tímto orchestrem (určitá nervozita mající za následek rytmické zmatení se projevovala např. na začátku druhé kantáty), celkový dojem byl velkolepý.

Udržet tah a napětí po téměř tři hodiny trvající tok hudby vyžaduje vysoké nasazení všech členů orchestru, sboru i sólistů. Peter Dijkstra navodil již od počátečních tónů sinfonie první kantáty atmosféru vznešenosti a majestátnosti, ale zároveň lehkosti; v těchto znacích se bez polevení nesly i následující kantáty. Je třeba vyzdvihnout také preciznost nastudování jak orchestrálních, tak sborových partů, přestože se vzhledem k velice rychlým tempům některých částí dostaly až na hranici hratelnosti/zpívatelnosti.

Rychlá tempa dala vzniknout (možná záměrně) také až ďábelsky zběsilým koloraturám některých, zvláště tenorových árií. Jejich nositel, Islanďan Benedikt Kristjánsson, který je pro tento part velice žádaný (téměř celý prosincový kalendář má zaplněn vystupováním v různých koncertních domech Evropy s Bachovým Vánočním oratoriem), tak měl možnost maximálně využít pohyblivosti svého lehkého, ale výrazného hlasu. I ostatní tři islandští, resp. holandští, sólisté mají s Bachovou tvorbou velké zkušenosti a rozhodně měli co nabídnout: sopranistka Hannah Morrison dokázala rozličnými barevnými odstíny svého hlasu odlišit různé v textu se skrývající emoce; stejně tak Thomas Oliemans (bas). Dosti zaujal i vyhledávaný kontratenor Maarten Engeltjes, který se ukázal být se svým znělým hlasem místy velice průrazný (např. recitativ „Ja, ja, mein Herz soll es bewahren“), ale zároveň jemný a něžný (většina jeho árií).

Hodnocení: 95%

J. S. Bach — Weihnachtsoratorium BWV 248
Rudolfinum, Praha, 11. 12. 2018 – 19.30 hodin

Hannah Morrison – soprán
Maarten Engeltjes – kontratenor
Benedikt Kristjánsson – tenor
Thomas Oliemans – bas
Collegium 1704 & Nederlands Kamerkoor
Peter Dijkstra – dirigent