Autoři baletní premiéry Timeless v Hovorech s…
Stalo se za poslední roky již tradicí, že každé premiéře souboru Baletu Národního divadla předchází tematické posezení na Nové scéně, během něhož je představena koncepce programu a její tvůrci. Dne 18. listopadu byly tak řečené Hovory s… věnovány připravovanému programu Timeless, tedy triptychu choreografií George Balanchina Serenáda, Emanuela Gata Separate Knots a Glena Tetleyho Svěcení jara.
Odpolední besedou tentokrát provázel dramaturg Baletu Národního divadla Václav Janeček spolu s novým uměleckým šéfem Filipem Barankiewiczem a tanečníky souboru, kteří v úvodu předvedli dvě krátké ukázky z Balanchinovy Serenády za klavírního doprovodu Sergeje Poluektova.
Prostor byl věnován nejdříve Nanette Glushak, bývalé primabaleríně American Ballet Theatre, jež se jako členka takzvané Balanchine Trust stará o nastudování některých Balanchinových baletů ve světě. V krátkosti přiblížila typický styl balanchinovské neoklasiky a velmi pochvalně se vyjádřila o pražských tanečnících, jejich disciplíně, oddanosti a tvárnosti, kterou při práci na Serenádě prokázali.
Bronwen Curry, která se souborem pracovala na přípravě Tetleyho Svěcení jara, vyzdvihla choreografovu takřka pionýrskou roli v přístupu k mísení klasické taneční techniky s technikami moderního tance (zejména Marthy Graham a José Limóna). Poukázala rovněž na hlavní myšlenku této verze Svěcení. Tou není samotná oběť, kterou ve valné většině choreografických zpracování balet končí, ale znovuzrození. Samotný Tetley své Svěcení vnímal jako zpodobnění Kristova návratu na zem.
Emanuel Gat je jediným žijícím tvůrcem z trojice a pro pražský soubor vytvořil zcela nové dílo Separate Knots. Jeho nejzajímavějším aspektem je skutečnost, že tři vybraná obsazení se od sebe odlišují svým složením. Divák tak bude moci jeden večer zhlédnout duet ženy a muže, jindy duet dvou mužů či dvou dívek. Emanuel Gat přiznává, že na sále je inspirován samotnými tanečníky a nechává jim velkou míru svobody. Výsledná choreografie by tak měla každý večer díky interpretaci a okamžité reakci tanečníků vypadat mírně odlišně.
Zhruba hodinová beseda s tvůrci a inscenátory proběhla v poměrně příjemném duchu a došlo i na vzájemnou diskuzi mezi inscenátorkami a přání k úspěšné premiéře v několika jazycích od polštiny, angličtiny, češtiny až po francouzštinu. Velmi pozitivním krokem vpřed byla bezesporu práce simultánní tlumočnice, díky které si rozhovory mohli užít i ti členové publika, kteří nevládnou anglickým jazykem.
