Baletní panorama Pavla Juráše (16)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tentoraz: 
– Slávime svetový deň tanca
– Dance open v Petrohrade – udalosť roku
– Bubeníčkova modrá hodinka
– Neumeierovo zimné putovanie
– Od Ľudovíta XIV. k Elisabeth Platel
– Baletný slávnostný týždeň v Mníchove
– Goodbye prvá americká primabalerína
Labutie jazero – už druhá premiéra v tejto sezóne
***

V roku 1982 prvýkrát vyhlásil Tanečný komitét ITI (International Theatre Institut – Medzinárodný divadelný ústav) 29. apríl Medzinárodným dňom tanca. Od tej doby je tento deň každoročne slávený na celom svete rôznymi akciami a dátum tohoto divadelno-tanečného sviatku je pripomienkou narodenia veľkého tanečného reformátora Jeana-Georgese Noverrea (1727). Podobne ako na Deň divadla (27. marca) je vyzvaná významná osobnosť zo sveta tanca k napísaniu Posolstva, ktoré divadelné ústavy sprostredkovávajú po celom svete a ktoré jednotlivé programy, súbory a akcie spája. Zámerom Medzinárodného dňa tanca a Posolstva je spojiť dohromady všetky druhy tanca, jeho rôzne podoby a prejavy, osláviť túto divadelnú formu a radovať sa z jej univerzálnosti, rušiacej všetky politické, kultúrne a etnické bariéry a spojiť ľudí dohromady v mieri a priateľstve spoločným jazykom – Tancom. Medzi autormi Posolstva boli také osobnosti ako Jurij Grigorovič, Robert Joffrey, Merce Cunningham, Hans van Manen, Maja Plisecká, Maurice Béjart, Alicia Alonso, Jiří Kylián, William Forsythe, Mats Ek, Sasha Waltz, Julio Bocca, Akram Khan, Anne Teresa De Keersmaeker, či vlani Sidi Larbi Cherkaoui. Autor tohtoročného posolstva je Lin Hwai-min uznávaný ako „inovátor tanca“, neúnavný hľadač nových foriem a smerov, choreograf, prepojujúci v svojej tvorbe štýly východných a západných tanečných škôl a estetik. V roku 1973 založil na Tchaj-wane Cloud Gate Dance Theatre Company (podľa legendy je Cloud Gate názov najstaršieho čínskeho rituálneho tanca z doby pred päťtisíc rokmi) – šlo o vôbec prvý súbor súčasného tanca v čínsky hovoriacich oblastiach, v roku 1983 konštituoval tanečné oddelenie na národnej tchaj-pejskej univerzite umenia a v roku 1999 Cloud Gate 2. Je umeleckým riaditeľom súboru a vytvoril doposiaľ približne 86 choreografií, vrátane 18 celovečerných inscenácií. Je nositeľom čestných ocenení a rádov – napríklad časopis Ballet International ho menoval v roku 2000 „osobnosťou roku“ (ocenenie dostali napríklad Jiří Kylián, William Forsythe, Pina Bausch), v roku 2004 bol vyznamenaný Dance Forum Award Ceremony, v tom istom roku bola jeho choreografia „Smoke“ naštudovaná baletom v Zürichu. Súbor sa predstavil tiež v Prahe v rámci festivalu Tanec Praha – v roku 2002 vo Vinohradskom divadle projektom „Moon Water“ a o tri roky neskôr v Sazka Arene predstavením „Songs of Wanderers“ (Piesne pútnikov). A tu je posolstvo.

Ve „Velké předmluvě“ ke Knize písní, což je antologie čínské poezie z období mezi 10. a 7. stoletím před Kristem, je psáno:
„Emoce se rozbouří a odějou se do slov.
Kde slova nestačí, mluvíme ve znacích
Kde znaky nestačí, vyzpíváme je
Když ani zpěv nestačí, pak je podvědomě
naše ruce zatančí a nohy zastepují“.
 
Tanec je mocný výraz.
Promlouvá k zemi i nebesům
Vypovídá o naší radosti, strachu a přáních
Tanec mluví o nehmotném, odhaluje stav lidské mysli
A temperament a povahu lidí

Tak jako v mnoha kulturách světa, domorodci na Taiwanu tančí v kruhu.
Jejich předkové věřili, že ďábel musí zůstat mimo kruh.
Přes jejich spojené ruce proudí teplo od jednoho ke druhému a pohybují se ve společném pulsu
Tanec spojuje lidi.

A tanec se děje, odehrává, probíhá v úběžníku.
Pohyby se ztratí sotva se odehrály
Tanec existuje pouze v prchavé, pomíjející chvíli, okamžiku.
Je vzácný. Je metaforou samotného života.

V této digitální době, obrazy pohybů mají miliony podob.
Jsou fascinující.
Ale nemohou nikdy nahradit tanec, neboť nedýchají.
Tanec je oslavou života.

Zhasněte své televizory, vypněte svoje počítače, a pojďte tančit.
Projevte se pomocí toho božského a vznešeného nástroje, kterým je vaše tělo.
Pojďte tančit a propojte tepání svého pulsu s druhými lidmi.
Uchopte tuto vzácnou a pomíjející chvíli.
Pojďte oslavit život tancem.

Len pre porovnanie prikladám od všeobecného poetického posolstva choreografa, celkom odlišné spoločensky a politicky vyhranené posolstvo Daria Fo, veľkého talianskeho satirika, dramatika, divadelného režiséra, herca a skladateľa, nositeľa Nobelovej ceny za literatúru (1997), k inému veľkému sviatku: Dni divadla, ktorý sa konal 27. marca.

V dávné minulosti mocní tohoto světa dali najevo svou nesnášenlivost tím, že vypudili z naší země herce commedia dell´arte. Dnes v důsledku krize nacházejí herci a divadelní soubory jenom svízelně jeviště, divadla a diváky. Proto dnešní vládci nemusejí hledat způsob, jak kontrolovat osoby, které se vyjadřují ironicky a se sarkasmem, – neboť herci už nemají kde oslovit diváky.

Ovšem v renesanční Itálii museli vládci vyvinout značné úsilí, aby udrželi „komedianty“ na uzdě, protože ti měli velmi početné publikum.

Je obecně známo, že k hromadnému exodu herců  commedie dell’arte došlo ve století protireformace, které požadovalo uzavření všech divadelních sálů, především v Římě, neboť herci byli obviněni, že znesvěcují Svaté město. Roku 1697 papež Inocenc XII. nařídil, pod značným tlakem konzervativnější části měšťanstva a představitelů kléru, zbourání divadla Tordinona, které podle názoru moralistů uvedlo největší počet obscénních představení.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na