Baletní panorama Pavla Juráše (26)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Jiří Pokorný (šéf baletu Divadla J. K. Tyla, Plzeň): V první řadě přinesla již konkrétní kroky, co se týče rozložení hracího plánu a harmonogramu přesunu a zkoušek do Nového divadla, které by mělo být dostavěno již příští rok. Musím zmínit naše tři nové baletní premiéry, vesměs původní. Anna Karenina od Libora Vaculíka s novou hudební koncepcí z děl Dmitrije Šostakoviče, kde kromě výrazných osobností, jakými jsou Petr Zuska, Zuzana Pokorná nebo Ondřej Vinklát, dostáli ohromnému pokroku a uměleckého rozvoje Michaela Musilová, Petr Hos a Milan Maláč. Druhou premiérou byla Lorcova Krvavá svatba z dílny Aleny Peškové s původní hudbou Gabriely Vermelho, kde se podařilo skloubit syntetické divadlo s hloubkou výpovědí jednotlivých postav. A konečně poslední premiéra ve spolupráci s naší operou, kde v první části večera byly uvedeny dvě díla Maurice Ravela La Valse a Bolero Zdenka Prokeše. Jsem rád, že se podařilo uvést v Plzni další nová díla jak pro naše publikum, tak pro tanečníky.

Alena Pešková (šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Mnoho krásné práce… A poučení, že proti nedostatku času, prostoru a tím klidu na ní nebudu bojovat… Prostě si vzájemně vyhovíme (smích)… Navíc nejlepší nápady přicházejí ve stresu… A bez něho není relax (smích)… Setkání a spolupráce se zajímavými umělci… A očekávání? Ta se více či méně splnila. V Liberci jsme v našem počtu dokázali, že dokážeme – tak trochu jinak – Louskáčka, podařilo se nám opět „napadat“ lidi v nákupních centrech našimi flash-moby, což mělo tentokráte velký ohlas, a co tu pro mě dopadlo nad očekávání dobře, byla poslední naše premiéra Café Reichenberg. Byla to premiéra tak trochu „mimo“. Mimo abonmá, mimo naší hlavní scénu – hrajeme na Malém divadle, a mimo také tím, že tvůrkyně Marika Hanousková a Veronika Fišerová nejsou žádnými renomovanými režiséry ani choreografy, nýbrž tanečnice ze souboru. Já jsem se rozhodla dávat takto každoročně příležitost tanečníkům ze souboru s těmito ambicemi, anebo úplně začínajícím choreografům. Je to samozřejmě tak trochu z nouze ctnost, jelikož na třetího choreografa v sezoně prostě finance nemám. Dámy si dělaly vše sami, včetně toho, že vznikla originální hudba… Našli si „své“ lidi, kteří pro ně dělali vše zdarma a s nadšením… Ta euforie byla cítit. Já jsem se pak setkala opět s mým milým plzeňským baletem na Krvavé svatbě. A také s autorkou hudby Gabrielou Vermelho, která v představení účinkuje… Jen je mi teď líto, že už dlouho nebude… Malé, čerstvé tajemství… Gabriela čeká potomka. Tak gratuluji (úsměv). Jen to UMB (ultra-minimal-ballet) mi letos trochu stagnovalo. Takže další sezonu „nakopávám“. (smích)Ohrozila často skloňovaná kríza vaše umelecké plány?

Petr Zuska (umělecký šéf baletu Národního divadla, Praha): Ano, ohrozila. Od roku 2010 jsem musel již třikrát přesunout, nahradit či zrušit nějakou plánovanou premiéru. A zdá se, že tento nezdravý stav nekončí. Zatímco výnosy, tedy výdělek mého souboru, neustále roste, nepřímou úměrou se stále snižuje rozpočet. Ano, šetřit se jistě musí, otázkou je do jaké míry. Dotace na kulturu jsou v této zemi ve srovnání s celou Evropou dlouhodobě ostudně nízké. Stejně tak je na tom i Národní divadlo coby první scéna této země, ve srovnání s podobnými divadelními domy ve světě. Z mé mnohaleté zkušenosti tedy plyne podobná další otázka pro Ministerstvo kultury, Ministerstvo financí a vůbec pro vrcholnou politickou a legislativní sféru, zda je lépe udělat z naší první scény provinční divadélko, či ji rovnou zrušit. Přimlouvám se za druhou alternativu. Je čistší a ještě levnější.

Jozef Dolinský ml. (riaditeľ baletu Slovenského národného divadla, Bratislava): Nedostatok financií v oblasti umenia nie je záležitosť súčasnej „krízy“. Je to celkom dobrá výhovorka, keď sa vám niečo nepodarí zrealizovať.

Andrii Sukhanov (umelecký šéf baletu Štátneho divadlo Košice): V zásade sa nám v tomto roku podarilo realizovať všetko, čo sme si predsavzali, ale je pravda, že niekedy za veľmi zložitých podmienok. Sám za seba musím povedať, že napriek skutočnosti, že v našom súbore sú veľmi obetaví a divadlu oddaní tanečníci a spolupracovníci, aj oni musia mať šancu viesť dôstojný život. A možnosti, ktoré má naše divadlo – a nielen naše – sú v tomto smere veľmi obmedzené. Nesťažujem si, situácia je v kultúrnych inštitúciách všeobecne zložitá. Obávam sa však, že ak sa nezlepší, nebudeme na Slovensku v budúcnosti schopní viesť ani jeden kvalitný tanečný súbor.

Jiří Pokorný (šéf baletu Divadla J. K. Tyla, Plzeň): Vždycky se musel člověk snažit skloubit vize s kompromisem a ne jinak tomu bylo i letos, kde byly kráceny rozpočty příspěvkových organizacích, naší nevyjímaje. Krizí bych spíše pojmenoval ten fakt, že celková sociální atmosféra v oblasti umění je demotivující již pro studenty uměleckých škol, což se pak odráží na výběru absolventů a samotné práce v souborech. Platy, které jsou hluboko pod celostátním průměrem a minimální perspektiva v lepší budoucnost jsou odrazem toho, jak již se na to dívají rodiče potencionálních tanečníků. Naší obrovskou snahou ve spolupráci s mnohými organizacemi a výraznými osobnostmi nejen taneční obce, je stále na tuto skutečnost poukazovat a dále programově pracovat na tak zvané druhé kariéře tanečníků.

Robert Balogh (šéf baletu, Moravského divadla Olomouc): Krize se promítá samozřejmě i do kulturního dění v celém našem státě. Lidé si rozmyslí, za co utratí peníze a chtějí vysokou kvalitu. Balet má v Olomouci fantastické publikum a diváky a i když dostáváme omezené finance, vytváříme kvalitní umění, které diváky přitahuje. Umělecké plány mám přizpůsobené našemu publiku, snažím se o kvalitní dramaturgii, která diváky motivuje představení navštívit.

Alena Pešková (šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Tak za prvé, žádná krize není. Máme se všichni jak – s prominutím – „ prasata v žitě“, materiálně jako národ asi nejlépe v naší historii. Ale je tu něco horšího. Je tu „Blud krize“, který vyvolávají ti, kterým by vadilo, kdyby lidé utráceli více za duchovno, než za ten materiál. A ten „Blud“ – kdyby se lidé dali, ohrožoval by velmi. Lidé by nabyli dojmu, že je třeba šetřit, či si nasyslit spíš spíž spíš:-), než chodit do divadla, na výstavy a kupovat si knihy. Ale já jsem optimista a idealista, takže nic takového se nestane. Nejdříve musíme vědět pro co žít – a dobré umění nám to ukazuje, inspiruje nás, jak i trpět krásně – a pak se starat o to zachování života… A kus chleba se vždycky najde. Navíc umělecké plány může ohrozit jen umělcova krize – což se doufám nestalo. (smích)

Čakajú vás nejaké výrazné personálne zmeny?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na