Baletní panorama Pavla Juráše (26)

Tentoraz:
– Šéfovia baletných súborov z Česka a Slovenska o minulej i budúcej sezóne: Petr Zuska, Jozef Dolinský ml., Andrii Sukhanov, Jiří Pokorný, Robert Balogh, Alena Pešková
– Baletný júlový Londýn: Les Saisons Russes du siècle XXIe a English National Ballet
***

V minulom diele sme začali hodnotiť uplynulú sezónu s primabalerínami. Dnes došlo na šéfov a umeleckých riaditeľov súborov z Česka i Slovenska. Bohužiaľ rozsah panorámy neumožňuje zvládnuť všetkých, čo je trochu škoda, pretože zmizne možnosť porovnania pre čitateľov. A tak dnes na štyri otázky odpovedia šéfovia kamenných divadiel a v budúcom diele to budú šéfovia povedzme nezávislých zoskupení mimo baletné súbory z väčšinou trojsúborových divadiel. Takže v budúcom diele sa môžete tešiť na plány a zaujímavosti z Pražského komorního baletu, od DekkaDancers a nebude chýbať ani 420PEOPLE. Nechcem nikoho uraziť, ale vytrvale, viac než jeden mesiac, som oslovoval šéfov všetkých kamenných divadiel v republike. Niektoré reakcie, či možno i antireakcie nebudem ani komentovať. Čitateľ nech si sám spočíta, ktorí šéfovia chýbajú a nezaujíma ich možnosť podeliť sa s čitateľmi, teda divákmi, pre ktorých so svojimi súbormi pripravujú divadelné predstavenia o svoje hodnotenie, plány, ambície či pripravované predstavenia. Obraz súboru a jeho kvalít ukazuje aj úroveň jeho prezentácie v mediálnej rovine.

Čo vám sezóna 2012/2013 priniesla? Splnila vaše očakávania?

Petr Zuska (umělecký šéf baletu Národního divadla, Praha): Především mi přinesla extrémně mnoho stresu a nervů v rámci boje s Ministerstvem kultury, respektive jeho dosavadním personálním obsazením. Z hlediska jeho ignorance, nekompetentnosti, neprofesionality a neodpovědnosti k mému souboru a Národnímu divadlu všeobecně jsem nic srovnatelného za dobu jedenácti let mého šéfování nezažil. Druhá strana mince je ale velice pozitivní, a to je fungování souboru samotného. Po sloučení se Státní operou a doplnění nových umělců z tuzemska a zahraničí čítá nový soubor Českého národního baletu osmdesát dva tanečníků. Uplynulá, tedy první sezona, kterou jsem nazval přechodovou, má očekávání nejen splnila, ale v dobrém slova smyslu předčila. Z uměleckého, provozně-organizačního i čistě lidského hlediska. Soubor je svou kvalitou naprosto rovnocenný evropskému a světovému niveau a vládne v něm pozitivní atmosféra, motivace a zdravá konkurence. Odehráli jsme cca sto padesát představení jen na pražských scénách a přibližně dvacet na zájezdech. Tato čísla nemají nikde na světě obdobu. Proběhly dvě umělecky i divácky velice úspěšné premiéry. A tak jako v posledních několika letech v rámci Baletu Národního divadla si i nový soubor dále udržuje průměrnou návštěvnost okolo krásné cifry osmdesát pět procent.Jozef Dolinský ml. (riaditeľ baletu Slovenského národného divadla, Bratislava): Vo svojej prvej sezóne som nemal veľké očakávania. Preto ma ani nemalo čo až tak veľmi sklamať. Niektoré veci sa podarili, iné potrebujú čas. Je to prirodzené.

Andrii Sukhanov (umelecký šéf baletu Štátneho divadlo, Košice): V sezóne 2012/2013 uviedol Balet Štátneho divadla Košice zatiaľ dve plánované premiéry: Zvonár u Matky Božej v choreografii a réžii Jána Ďurovčíka a ďalší titul do klasickej časti repertoára, Spiacu krásavicu Piotra Iljiča Čajkovského v choreografii Ondreja Šotha a Mikhaila Novikova a réžii Ondreja Šotha. Sezónu sme uzavreli 21. 6. 2013 našou treťou premiérou – experimentálnym tanečným divadlom Sándor Márai. Inscenácia, pri ktorej sa opätovne stretávajú Michael Kocáb, Zuzana Mistríková a Ondrej Šoth, vznikla s podporou Európskeho hlavného mesta kultúry 2013 a Ministerstva kultúry Slovenskej republiky a je intímnou výpoveďou o výnimočnej košickej osobnosti s neuveriteľným osudom. Jej tvorcovia inscenáciu venovali prof. Milanovi Čorbovi, ktorý s košickým baletom spolupracoval na inscenáciách Malý princ a Requiem.

Do baletného súboru sa v končiacej sezóne vrátili dlhoroční sólisti Sergej Jegorov, Maksym Sklyar a Elena Chetvernya. Súbor posilnili aj noví tanečníci zo zahraničia (z Maďarska, Japonska a Ruska) – predovšetkým Ivan Schekhavtsov, odchovanec ruskej baletnej školy, ktorý svojimi tanečnými výkonmi zaujal odbornú aj laickú divadelnú verejnosť, Ami Fujikawa z Vaganovskej školy v Petersburgu a Igor Pashko, ktorý bol nominovaný na prestížnu ruskú divadelnú cenu Zlatá maska za najlepší mužský tanečný výkon v balete Popoluška.

Kvalita súboru sa nezvýšila len príchodom nových tanečníkov. Systematicky pracujeme na tom, aby mali šancu zvyšovať svoju profesionalitu všetci členovia baletu.

Počas uplynulej sezóny mal baletný súbor možnosť spolupracovať aj s Vladimírom Malakhovom a Christine Camillo (Staatsballett Berlín), ktorí viedli klasické tréningy a podieľali sa na príprave inscenácie Spiaca krásavica, ktorá bola mimoriadne ohodnotená odbornou divadelnou kritikou, choreografom a baletným majstrom Giorgiom Madiom a súčasným moderným choreografom Pálom Frenákom.Robert Balogh (šéf baletu, Moravského divadla, Olomouc): Na podzim 2012 jsme měli premiéru Labutího jezera, kterou připravila primabalerina baletu Národního divadla v Praze Hanka Vláčilová, kostýmy Roman Šolc, scéna Martin Černý. V roli Odetty – Odilie se střídají dvě talentované mladé tanečnice Yui Kyotani (navržená na Thálii) a Carolina Zarach, v roli prince Ivo Jambor a Arkadiusz Orlowski. Roli Rothbarta stvárnil Goh Shibata. Všechna naše představeni během celé sezony jsou vyprodaná. Umění děláme pro diváky a plné divadlo je znamení úspěšné sezony. Světova premiéra taneční verze muzikálu Andrew Lloyd Webbera Ježíš Kristus Superstar měla být naší druhou premiérou. Nebyla, nezískali jsme autorská práva. Zůstává mi jenom doufat, že se toto představeni ještě vrátí na naše jeviště a že ho uvidí nejenom naše publikum v Olomouci.

Jiří Pokorný (šéf baletu Divadla J. K. Tyla, Plzeň): V první řadě přinesla již konkrétní kroky, co se týče rozložení hracího plánu a harmonogramu přesunu a zkoušek do Nového divadla, které by mělo být dostavěno již příští rok. Musím zmínit naše tři nové baletní premiéry, vesměs původní. Anna Karenina od Libora Vaculíka s novou hudební koncepcí z děl Dmitrije Šostakoviče, kde kromě výrazných osobností, jakými jsou Petr Zuska, Zuzana Pokorná nebo Ondřej Vinklát, dostáli ohromnému pokroku a uměleckého rozvoje Michaela Musilová, Petr Hos a Milan Maláč. Druhou premiérou byla Lorcova Krvavá svatba z dílny Aleny Peškové s původní hudbou Gabriely Vermelho, kde se podařilo skloubit syntetické divadlo s hloubkou výpovědí jednotlivých postav. A konečně poslední premiéra ve spolupráci s naší operou, kde v první části večera byly uvedeny dvě díla Maurice Ravela La Valse a Bolero Zdenka Prokeše. Jsem rád, že se podařilo uvést v Plzni další nová díla jak pro naše publikum, tak pro tanečníky.

Alena Pešková (šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Mnoho krásné práce… A poučení, že proti nedostatku času, prostoru a tím klidu na ní nebudu bojovat… Prostě si vzájemně vyhovíme (smích)… Navíc nejlepší nápady přicházejí ve stresu… A bez něho není relax (smích)… Setkání a spolupráce se zajímavými umělci… A očekávání? Ta se více či méně splnila. V Liberci jsme v našem počtu dokázali, že dokážeme – tak trochu jinak – Louskáčka, podařilo se nám opět „napadat“ lidi v nákupních centrech našimi flash-moby, což mělo tentokráte velký ohlas, a co tu pro mě dopadlo nad očekávání dobře, byla poslední naše premiéra Café Reichenberg. Byla to premiéra tak trochu „mimo“. Mimo abonmá, mimo naší hlavní scénu – hrajeme na Malém divadle, a mimo také tím, že tvůrkyně Marika Hanousková a Veronika Fišerová nejsou žádnými renomovanými režiséry ani choreografy, nýbrž tanečnice ze souboru. Já jsem se rozhodla dávat takto každoročně příležitost tanečníkům ze souboru s těmito ambicemi, anebo úplně začínajícím choreografům. Je to samozřejmě tak trochu z nouze ctnost, jelikož na třetího choreografa v sezoně prostě finance nemám. Dámy si dělaly vše sami, včetně toho, že vznikla originální hudba… Našli si „své“ lidi, kteří pro ně dělali vše zdarma a s nadšením… Ta euforie byla cítit. Já jsem se pak setkala opět s mým milým plzeňským baletem na Krvavé svatbě. A také s autorkou hudby Gabrielou Vermelho, která v představení účinkuje… Jen je mi teď líto, že už dlouho nebude… Malé, čerstvé tajemství… Gabriela čeká potomka. Tak gratuluji (úsměv). Jen to UMB (ultra-minimal-ballet) mi letos trochu stagnovalo. Takže další sezonu „nakopávám“. (smích)Ohrozila často skloňovaná kríza vaše umelecké plány?

Petr Zuska (umělecký šéf baletu Národního divadla, Praha): Ano, ohrozila. Od roku 2010 jsem musel již třikrát přesunout, nahradit či zrušit nějakou plánovanou premiéru. A zdá se, že tento nezdravý stav nekončí. Zatímco výnosy, tedy výdělek mého souboru, neustále roste, nepřímou úměrou se stále snižuje rozpočet. Ano, šetřit se jistě musí, otázkou je do jaké míry. Dotace na kulturu jsou v této zemi ve srovnání s celou Evropou dlouhodobě ostudně nízké. Stejně tak je na tom i Národní divadlo coby první scéna této země, ve srovnání s podobnými divadelními domy ve světě. Z mé mnohaleté zkušenosti tedy plyne podobná další otázka pro Ministerstvo kultury, Ministerstvo financí a vůbec pro vrcholnou politickou a legislativní sféru, zda je lépe udělat z naší první scény provinční divadélko, či ji rovnou zrušit. Přimlouvám se za druhou alternativu. Je čistší a ještě levnější.

Jozef Dolinský ml. (riaditeľ baletu Slovenského národného divadla, Bratislava): Nedostatok financií v oblasti umenia nie je záležitosť súčasnej „krízy“. Je to celkom dobrá výhovorka, keď sa vám niečo nepodarí zrealizovať.

Andrii Sukhanov (umelecký šéf baletu Štátneho divadlo Košice): V zásade sa nám v tomto roku podarilo realizovať všetko, čo sme si predsavzali, ale je pravda, že niekedy za veľmi zložitých podmienok. Sám za seba musím povedať, že napriek skutočnosti, že v našom súbore sú veľmi obetaví a divadlu oddaní tanečníci a spolupracovníci, aj oni musia mať šancu viesť dôstojný život. A možnosti, ktoré má naše divadlo – a nielen naše – sú v tomto smere veľmi obmedzené. Nesťažujem si, situácia je v kultúrnych inštitúciách všeobecne zložitá. Obávam sa však, že ak sa nezlepší, nebudeme na Slovensku v budúcnosti schopní viesť ani jeden kvalitný tanečný súbor.

Jiří Pokorný (šéf baletu Divadla J. K. Tyla, Plzeň): Vždycky se musel člověk snažit skloubit vize s kompromisem a ne jinak tomu bylo i letos, kde byly kráceny rozpočty příspěvkových organizacích, naší nevyjímaje. Krizí bych spíše pojmenoval ten fakt, že celková sociální atmosféra v oblasti umění je demotivující již pro studenty uměleckých škol, což se pak odráží na výběru absolventů a samotné práce v souborech. Platy, které jsou hluboko pod celostátním průměrem a minimální perspektiva v lepší budoucnost jsou odrazem toho, jak již se na to dívají rodiče potencionálních tanečníků. Naší obrovskou snahou ve spolupráci s mnohými organizacemi a výraznými osobnostmi nejen taneční obce, je stále na tuto skutečnost poukazovat a dále programově pracovat na tak zvané druhé kariéře tanečníků.

Robert Balogh (šéf baletu, Moravského divadla Olomouc): Krize se promítá samozřejmě i do kulturního dění v celém našem státě. Lidé si rozmyslí, za co utratí peníze a chtějí vysokou kvalitu. Balet má v Olomouci fantastické publikum a diváky a i když dostáváme omezené finance, vytváříme kvalitní umění, které diváky přitahuje. Umělecké plány mám přizpůsobené našemu publiku, snažím se o kvalitní dramaturgii, která diváky motivuje představení navštívit.

Alena Pešková (šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Tak za prvé, žádná krize není. Máme se všichni jak – s prominutím – „ prasata v žitě“, materiálně jako národ asi nejlépe v naší historii. Ale je tu něco horšího. Je tu „Blud krize“, který vyvolávají ti, kterým by vadilo, kdyby lidé utráceli více za duchovno, než za ten materiál. A ten „Blud“ – kdyby se lidé dali, ohrožoval by velmi. Lidé by nabyli dojmu, že je třeba šetřit, či si nasyslit spíš spíž spíš:-), než chodit do divadla, na výstavy a kupovat si knihy. Ale já jsem optimista a idealista, takže nic takového se nestane. Nejdříve musíme vědět pro co žít – a dobré umění nám to ukazuje, inspiruje nás, jak i trpět krásně – a pak se starat o to zachování života… A kus chleba se vždycky najde. Navíc umělecké plány může ohrozit jen umělcova krize – což se doufám nestalo. (smích)

Čakajú vás nejaké výrazné personálne zmeny?

Petr Zuska (umělecký šéf baletu Národního divadla, Praha): Některým tanečníkům není prodloužena smlouva, jiní odcházejí do zahraničních angažmá nebo končí kariéru. Na druhou stranu přicházejí noví, zahraniční i domácí. Vcelku se jedná o výměnu asi šesti lidí. Naprosto normální každoroční situace. Nic zvláštního. Výrazné personální změny bych vřele doporučil v poněkud odlišných sférách – viz odpovědi na předešlé otázky.

Jozef Dolinský ml. (riaditeľ baletu Slovenského národného divadla, Bratislava): Výrazné personálne zmeny súbor nečakajú.

Andrii Sukhanov (umelecký šéf baletu Štátneho divadlo Košice): Žiadne výraznejšie personálne zmeny v Balete Štátneho divadla Košice neplánujeme. Sú tu interpreti, ktorí už dlhé roky oddane pracujú v našom súbore a majú veľkú zásluhu na jeho úspechoch. Sú to skúsení a profesionálni umelci, ktorí ovládajú svoje remeslo a na javisku sú výraznými osobnosťami a bez väčšiny týchto ľudí si košický baletný súbor neviem predstaviť.

Samozrejme, snažíme sa podľa možností prijímať mladých a kvalitných tanečníkov, pretože najmä klasický repertoár je voči interpretom neúprosný a nekompromisný a je potrebné vychovávať stále nové a nové generácie. V ďalšej sezóne posilnia náš súbor dve čerstvé absolventky budapeštianskeho tanečného konzervatória.

Jiří Pokorný (šéf baletu Divadla J. K. Tyla, Plzeň): Žádné výrazné nejsou.

Robert Balogh (šéf baletu, Moravského divadla Olomouc): V nové sezoně nás čeká jenom doplněni souboru třemi mladými talentovanými tanečníky.Alena Pešková (šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Obrovské. Vyměnit čtyři tanečníky ve čtrnáctičlenném souboru znamená mít ho více než čtvrtinově jiný. Ve stávajícím repertoáru není nikdo nahraditelný, vše se staví „na lidi“. Trochu se obávám, ale také se těším na „novou krev“, vždy jde i o celkovou atmosféru v souboru, která se samozřejmě promění.

Čo vás čaká po lete? Aká bude nová sezóna, čo sa týka dramaturgie, programu? Vízií?

Petr Zuska (umělecký šéf baletu Národního divadla, Praha): Příští sezona se v rámci Baletu dá nazvat jako „česká sezona“. Do určité míry náhodou, rovněž ale díky roku 2014, jako Roku české hudby a v neposlední řadě i z výše zmíněných finančních aspektů. V listopadu se na scéně Státní opery uskuteční premiéra Prokofjevova Romea a Julie. Jde o novou originální verzi, kterou vytvářím já. V dubnu v Národním divadle uvedeme nový triptych s názvem Česká baletní symfonie II. Tento večer volně navazuje na někdejší stejnojmenný titul repertoáru, jehož dramaturgií je hudba českých skladatelů v konfrontaci s různými generacemi českých choreografů. V této „dvojce“ tedy konkrétně půjde o legendární Polní mši Bohuslava Martinů v choreografii Jiřího Kyliána, prostřední část bude patřit mé nové kreaci na hudbu Stabat Mater Antonína Dvořáka, no a o závěr se postará přední sólista souboru a velice talentovaný mladý choreograf Viktor Konvalinka ve spolupráci s vynikajícím současným českým skladatelem Janem Jiráskem. V ryze autorském počinu se zatím pracovním názvem Guru. Tím slavíme Rok české hudby. Třetí premiéra sezony by se měla uskutečnit v červnu ve Stavovském divadle a měl by to být Valmont v choreografii i režii Libora Vaculíka. Velice komorní představení stylově na pomezí tanečního divadla a činohry však ještě v tuto chvíli bohužel nemohu stoprocentně potvrdit a to překvapivě opět z finančních důvodů. Držte nám palce! Petr Zuska

Jozef Dolinský ml. (riaditeľ baletu Slovenského národného divadla, Bratislava): Dramaturgický plán je schválený a rovnako je naplánovaná aj celá sezóna. Hneď v septembri ju otvoríme koprodukčným projektom Baletu Slovenského národného divadla a Street Dance Academy Laciho Strika, Julio a Romea, ktorého prvé uvedenie bude 17. septembra. 29.11. premiérujeme balet Luskáčik v choreografii a réžii Rafaela Avnikjana a Jozef Dolinského. Na jar uvedieme Sen noci svätojánskej Youriho Vámosa a v júni 2014 má premiéru komorný projekt Prospero, Caliban and the lovers – večer pôvodných choreografií súčasných tvorcov Andreja Petroviča, Stanislavy Vlčekovej a Jara Viňarského.Andrii Sukhanov (umelecký šéf baletu Štátneho divadlo Košice): V sezóne 2013/2014 nadviažeme na trend, ktorý sme začali rozvíjať v tejto sezóne. Balet Štátneho divadlo Košice sa predstaví s troma premiérami. Všetky sľubujú umelecky výnimočné inscenácie, pripravené v spolupráci s renomovanými režisérmi a choreografmi. Okrem predstavenia ich umeleckého majstrovstva košickému publiku, umožní ich práca v košickom súbore rozvíjať talent našich tanečníkov.

ChaOtika (premiéra: 27. 9. 2013) – choreografie Pála Frenáka (Francúzsko) komunikujú jazykom súčasného tanca, v ktorom dominuje originálny štýl a forma prevedenia. Je autorom nezabudnuteľných emotívne nabitých, provokatívnych a kontroverzných pohybových kreácií, ktoré nenechajú diváka ľahostajne sa prizerať, ale zasahujú a otvárajú tajomstvo ľudskej duše a túžob človeka. Tanečník a choreograf Pál Frenák založil v roku 1999, po dlhšej emigrácii vo Francúzsku, francúzsko-maďarsky tanečný súbor. Jeho odvážne balety okamžite spôsobili senzáciu na tanečnej scéne. Exkluzívne pre košický baletný súbor Pál Frenák vytvorí nové predstavenie ChaOtika. Jeho kreácie budú aj v pripravovanej košickej premiére vychádzať z rôznorodosti pohybov, ktoré sú inšpirované ľuďmi, ich vzťahmi a prostredím, v ktorom žijú. Frenák bude vizualizovať hlboké otázky, ktoré dokorán otvárajú dvere fantázie a neostane iba pri konvenčnosti…

Smrť v Benátkach (premiéra: 21. 2. 2014). Súčasné tanečné divadlo z dielne režiséra a choreografa Ondreja Šotha. Vzťah mladej generácie k súčasným hodnotám a zmyslu ich sebapoznávania. Autorský príbeh sa odohráva v impresionistickom období na motívy osudu starnúceho nemeckého spisovateľa, ktorý sa na jeseň svojho života pokúsi zbúrať všetko konvenčné, čo obklopovalo jeho život doteraz a zažíva renesanciu pocitov z nového miesta v Benátkach, ale i túžob, ktoré nikdy predtým necítil. Dielo o túžbe, hľadaní, láske i sklamaní, nádejach a ideáloch, ale aj starobe. Mannova literárna predloha bude aktualizovaná pre dnešok – obdobie súčasnej mladej generácie, ktorá hľadá zmysel života a vzťahu k sebe samým, či vzťahu k iným.

Anna Karenina (premiéra: 25. 4. 2014). Veľkovýpravná baletná dráma podľa predlohy z pera popredného ruského spisovateľa Lva Nikolajeviče Tolstého. Svetoznámy príbeh Anny Kareninovej žne úspechy po celom svete v rôznych spracovaniach. Popredný ruský choreograf Kirill Simonov vytvorí špeciálne pre balet Štátneho divadla Košice novú inscenáciu.

Kirill Simonov sa narodil v ruskom meste Petrozavodsk v roku 1975. Vyštudoval tanec na slávnej Vaganovej akadémii ruského baletu v Moskve. Získal množstvo prestížnych ocenení za svoju choreografickú tvorbu a medzi jeho popredné diela patrí Luskáčik v Mariinskom divadle St. Petersburg, na ktorom spolupracoval so svetoznámych dizajnérom Mikhailom Chemiakinym, Madame Lionelli premiérovanú v Albert Hall v Londýne, či balet Popoluška, za ktorý získal množstvo nominácií na prestížne divadelné ocenenie Zlatá maska (Moskva).

Jiří Pokorný (šéf baletu Divadla J. K. Tyla, Plzeň): Příští sezóna by měla být přelomová. Jak jsem již zmínil, díky výstavbě nového divadla a přípravám města Plzně na rok 2015, kdy bude nositelem titulu Evropské hlavní město kultury. Velice rád bych navázal zahraniční kontakty v kontextu české národní identity a tím otevřel brány pro rozvoj tanečníků a choreografů. Co se týče repertoáru, chystá náš baletní soubor Prokofjevovu Popelku, která by se vrátila na plzeňské jeviště po dlouhé odmlce od minulého nastudování. Jarní premiéra by měla patřit mladému choreografovi Máriovi Radačovskému, který by pro náš soubor pracoval poprvé. Na podzim ještě letošního roku uspořádá Taneční sdružení ve spolupráci s naším divadlem již tradiční Choreografickou soutěž, pro podporu a rozvoj mladých umělců. Dát i jim šanci a možnost se realizovat a tím přispět k dalšímu rozvoji naší krásné profese.Robert Balogh (šéf baletu, Moravského divadla Olomouc): Věřím, že nová sezona bude dramaturgicky velmi zajímavá. Chystáme balet Romeo a Julie s geniální hudbou Prokofjeva v mé režii a choreografii. Po úspěšném uvedení v Bolšom teatre v Moskvě a v Berlíně připraví pro náš soubor mezinárodně uznávaný choreograf klasických baletů Vasilij Medvedev Esmeraldu.

Alena Pešková (šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Velmi, velmi brzy po létě budeme mít v Liberci slavnostní premiéru tanečního divadla Gustav Klimt – která vzniká u příležitosti 130. výročí založení divadla. Gustav Klimt je další významná osobnost která se „dotkla“ tohoto divadla, a to přímo opony. Spolu se svými „kumpány“ jí krásně „vymaloval“. Ne ještě svou rukou typickou, ale je to On – „Triumf lásky“. „Klimtovku“ si do Liberce jezdí v létě fotit turisté z celého světa. V rámci prologu našeho představení bude vždy k vidění. Hudbu nám právě dopisuje Monika Načeva s Tomášem Vtípilem, ale uslyšíme i Albana Berga, Gustava Mahlera či Ludwiga van Beethovena. Na scéně opět pracuje můj bratr Richard Pešek jr. Je to tak trochu oříšek. Co chcete dělat vedle Klimta? Někdy jde záměrně kontrapunktem proti němu… Někdy s harmonií k němu… Ale já to také celé nepojímám jako žádný dokument. Je to spíše má představa představ Klimtových… Značně předsmrtně popletených. Dále nás čeká premiéra Pohádky o Raškovi, skokanu na lyžích, dle předlohy Oty Pavla… A na choreografa Martina Dvořáka se moc těším, „namlouváme se“ již dost dlouho. Dále bych chtěla opět uspořádat – a to přímo na Mezinárodní den tance – „Událost sezony“. Uskutečnila se již jednou – liberecký balet tu vystoupil ve společném večeru se 420PEOPLE. Tentokráte budeme na jednom jevišti s Pražským komorním baletem. A chtěla bych v rámci večera ukázat ještě nějaké „speciál překvapení“. Jednáme o jakési společné improvizaci na dané (divákem) téma. Tak uvidíme 🙂 A poslední záležitost by byla opět choreografka ze souboru Marika Hanousková s Domem Bernardy Alby. Takže „nabito“ a těšení (smích) Přeji všem čtenářům Opery Plus krásné léto!
*** 

Po zaujímavých odpovediach umeleckých aj ľudských osobností, ktoré vniesli k jednote otázok zaujímavú názorovú pluralitu, len niekoľko malých pozvánok pre dovolenkové plány.

Andris Liepa, bývala baletná hviezda Boľšoj, sa stal podnikateľom. V júli sa vráti do londýnskeho Coliseumu, kde sa jeho súbor Les Saisons Russes du siècle XXIe od 16. júla do 20. júla 2013 predstaví s tromi baletnými programami – celkom šesť baletov, ktoré budú obsahovať i pre Londýn premiéry: Cleopatre – Ida Rubinstein, choreografia Patrick de Bana, plus päť z najväčších diel Michaila Fokina: Le Spectrede la Rose, Šeherezáda, Chopiniana, Polovecké tance a Vták ohnivák. Andris Liepa sa narodil v roku 1962 v slávnej umeleckej rodine. Jeho otec Maris Liepa bol jedným z legendárnych tanečníkov Bolšoj. Andris vyškolený v Moskve, získal angažmán vo Veľkom divadle. Tancoval v klasických baletoch ako Luskáčik, Šípková Ruženka, Giselle, Labutie jazero a mnohých ďalších. V roku 1988 sa Andris stal prvým ruským tanečníkom, ktorému bolo oficiálne dovolené pracovať v zahraničnom súbore a on sa následne objavil ako hosťujúci umelec New York City Ballet a potom American Ballet Theatre, v Béjartovom balete Lausanne, bol stálym hosťom Mariinskeho divadla. Andris získal ocenenie na mnohých medzinárodných súťažiach. Spolu so svojou sestrou Ilze Andris založil charitatívnu nadáciu Maris Liepa. On je inšpiráciou a riaditeľom, manažérom a producentom baletnej skupiny.Cleopatre – Ida Rubinstein je balet choreografa Patricka de Bana. Hold záhadnej herečke/tanečnici Ide Rubinstein (1885-1960) a hviezde Ballets Russes Sergeja Diaghileva, ktorá tancuje titulnú úlohu tohto diela v Paríži v roku 1909. Ida tancovala v spoločnosti po dobu dvoch rokov a odišla v roku 1911 s cieľom vytvoriť svoju vlastnú spoločnosť. Rýchlo sa stala populárnou postavou Belle Epoque vo svete umenia, rovnako ako veľkorysým patrónom. Podrobnosti o jej osobnom živote zostali nejasné celé desaťročia. De Bana čerpá z histórie a chce vytvoriť tajomný, očarujúci svet Idy, keď nacvičuje a hľadá, aby sa Cleopatra stala jej najväčšou rolou. Cleopatre – Ida Rubinstein rozpráva príbeh o zrode Cleopatry od Fokina v roku 1909. De Bana zvolil hudbu veľkých skladateľov, ktorí spolupracovali pravidelne s Ballets Russes ako Stravinskij, Rímskij-Korsakov, Glazunov, Faure a Ravel. Okrem toho použil hudbu Omara Faruk Tekbileka, presláveného tureckého flautistu. V titulnej role sa predstaví pozoruhodná umelkyňa Ilze Liepa, sestra Andrisa.Skúsený čitateľ si zaiste vybaví jej strhujúcu Grófku v Petitovom balete Piková dáma. Le Spectre de la Rose založený na básni francúzskeho romantického básnika a dramatika Theophile Gautiera s hudbou Carla Mariu von Webera, jedného z prvých významných skladateľov romantizmu, bude uvedená vo verzii otca obidvoch umelcov Marisa Liepu, ktorý bol považovaný za jedného z najlepších tanečníkov svojej generácie a v tomto balete vystupoval ako sólista v Moskve mnohokrát. V roku 1993 sa Andris Liepa pustil do obnovenia Šeherezády s pomocou vnučky Fokina – Isabelle Fokin. Obnovený balet – spolu s Petruškou a Vtákom Ohnivákom bol nafilmovaný a výsledok The Return of Firebird, bol ocenený ako celovečerný film, ktorý režíroval a produkoval Andris Liepa. V roku 2002 inscenoval Liepa Šeherezádu v rímskej Opere a v roku 2011 v Londýne. Chopiniana bude uvedená ako pocta môjmu otcovi, povedal Andris Liepa. „Chopiniana bol jeho obľúbený balet. Naša verzia obnoví kostýmy a scénografiu podľa Alexandre Benoisa.” Podobne v Poloveckých tancoch budú použité pôvodné návrhy Rorericha. Mená Ďagilev, Fokin, Nižinský a mnoho ďalších popredných svetiel na ruskom baletom nebi boli stlmené vo svojej rodnej krajine celé desaťročia po tom, ako sa rozhodli zostať na Západe po revolúcii v roku 1917. Andris Liepa venoval veľkú časť svojej kariéry na oživenie ruských baletov epochy Balletts Russes v ich pôvodnej podobe, spolu so súborom baletu Kremľa a ďalších medzinárodných baletných hviezd. „Po revolúcii,” vysvetľuje Liepa, „prakticky všetky diela išli na západ a najlepší predstavitelia ruskej kultúry – všetci umelci, skladatelia, choreografi – všetci išli na západ. Veľmi málo zostalo a títo nemohli oficiálne povedať, že boli dedičmi umelcov ako Michail Fokin. Myšlienka oživenia a uvedenia týchto diel a umelcov späť k životu a to najmä späť do Ruska, kde začínali, začala na moje narodeniny 6. januára 1991, keď som sa rozhodol navštíviť Ďagilevov hrob na ostrove San Michele pri Benátkach. Miesto bolo opustené. Videl som baletné špičky čo tanečníci nechali na jeho hrobe a cítil som, že by som mal niečo dať tiež, takže som tancoval otcovu verziu Spectre de la Rose.“

V Londýne je možnosť vidieť aj iný zaujímavý program English National Ballet pod názvom A Tribute to Rudolf Nureyev, teda Pocta Rudolfovi Nurejevovi. Na programe sú tri kľúčové diela: Petruška, ktorú Nurejev tancoval vo Fokinovej choreografii, prostredná časť je vrcholné dielo Maurice Béjarta Piesne potulného tovariša, ktorými sa Nurejev pretancoval v sedemdesiatych rokoch do súčasného francúzskeho repertoáru žijúceho choreografa. A záver tvorí tretie dejstvo Raymondy (Nurejevova verzia z roku 1969). Program sa hrá od 25. do 27. júla. Nie je nezaujímavé, že v Raymonde sa vystrieda s Tamarou Rojo i Daria Klimentová.
Takže hurá do Londýna.
Foto Pavel Hejný, www.alenapeskova.cz, Gabriel Kuchta, DJKT Plzeň, Valeria Komissarova, archiv