Síla německého orchestru s hlubokou českou stopou
Úzké propojení s festivalovým děním vychází z hlubokého vnitřního sepětí, které Bamberger Symphoniker k české hudební tradici chovají. Tento orchestr, řazený mezi německou špičku, sídlí v bavorském Bamberku, avšak jeho kořeny sahají k hudebníkům odsunutým po roce 1945 z Československa, zejména z Prahy a Brna. Tato jedinečná historická paměť vdechuje tělesu specifický středoevropský esprit a niterný vztah k repertoáru.
Českou linii zastupuje i za pultem stojící dirigent Jakub Hrůša – šéfdirigent tohoto tělesa, hlavní hostující dirigent České filharmonie a římského orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia, který v roce 2028 nastoupí na post šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie. Návraty do Brna mají pro Hrůšu vždy hluboce osobní rozměr: „Do Brna se vždy vracím s velkou vděčností. Je to město, kde jsem se narodil a kde žije téměř celá moje širší rodina, ale především místo, které mě formovalo. Bez Brna bych nebyl tím, kým jsem.“
Od Janáčkovy žárlivosti po Dvořákovu Kytici
Z této vnitřní spřízněnosti vychází i celková dramaturgie koncertu, jež tvoří promyšlenou hudební cestu přelomu 19. a 20. století. Večer symbolicky otevírá skladba Leoše Janáčka Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni), JW VI/10. Tato působivá kompozice vznikla v roce 1894 jako původní předehra k prvnímu jednání Janáčkovy přelomové opery. Skladatel v ní poprvé naplno rozehrál svůj osobitý, úsečný hudební jazyk založený na nápěvcích mluvy a obrovském dramatickém napětí. Nakonec však tuto předehru z opery vyřadil a upravil do samostatné koncertní podoby. V této formě poprvé zazněla 14. listopadu 1906 v Praze v podání České filharmonie pod taktovkou dirigenta Františka Neumanna. Na brněnském festivalu tato skladba funguje jako symbolický můstek k operním produkcím Její pastorkyně, které orchestr v téže době na Janáčkovi Brno uvádí.
Z Janáčkova dramatického světa koncert plynule přechází k dalším kořenům české hudební modernity, jež reprezentuje monumentální symfonická báseň Antonína Dvořáka Holoubek, op. 110 z roku 1896. Toto dílo, patřící do slavné čtveřice orchestrálních balad inspirovaných Erbenovou sbírkou Kytice, má s Brnem hlubokou historickou vazbu. Byl to právě Leoš Janáček, kdo Dvořáka osobně přemluvil, aby se světová premiéra uskutečnila v Brně, kde bylo dílo pod Janáčkovou taktovkou uvedeno 20. března 1898. Samotní symfonikové museli pro správné pochopení Dvořákova díla prostudovat také Erbenovu literární předlohu: „U programní hudby je přímo nezbytné znát příběh a cítit jeho ducha. Zkušenost mě naučila, že když orchestr porozumí literárnímu pozadí, jeho interpretace získá hlubší rozměr,“ dodává Hrůša.
K propojení obou českých autorů dirigent podotýká: „Dvořák byl pro Janáčka naprosto zásadní osobností, přesto se jejich umělecké povahy lišily. Zatímco Dvořák zůstává zakotven v romantickém idealismu, Janáček působí vždy dramatičtěji a radikálněji, moderněji. U obou je patrná inspirace folklorem, zejména moravským a celkově slovanským, ale každý s ní nakládá jinak. Právě na tomto rozdílu lze dobře pozorovat generační i estetický posun a rozdíly v náturách obou,“
Brucknerova „Romantická“ jako monumentální finále
Tematickou linii středoevropského romantismu pak dovršuje monumentalita Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“, WAB 104 Antona Brucknera. Skladatelovo nejpopulárnější dílo z roku 1874, v němž čarovné lesní volání rohů nad tremolem smyčců evokuje hlubokou přírodní mystiku, má rovněž silnou brněnskou stopu. V českých zemích tuto symfonii poprvé uvedl právě v Brně 21. dubna 1893 Otto Kitzler, významný dirigent a dřívější Janáčkův učitel.
Jakub Hrůša s Bamberger Symphoniker nahrál Brucknerovu Čtvrtou symfonii ve třech verzích, za což i obdržel ocenění International Classical Music Awards. Na festivalu zazní druhá verze, která podle dirigenta nejvíce odráží autorovu autentickou mluvu. Hrůša přitom upozorňuje na viditelnou paralelu: „Paralela s Janáčkem je zřejmá: oba byli natolik originální, že čelili tlaku okolí své doby, které je chtělo vtěsnat do škatulky očekávaného.“
Uvedení těchto děl v Brně představuje jedinečnou příležitost sledovat v jediném večeru vzájemné hudební souvislosti mezi Janáčkem, Dvořákem a Brucknerem, a to v mimořádné interpretaci. Obrovský zájem veřejnosti a beznadějně vyprodané vstupenky v rekordním čase jen podtrhují, že koncert Bamberských symfoniků tvoří mimořádnou událost celého festivalu.
