Barokní árie i salta: Kontratenorista Jakub Józef Orliński přilákal do Rudolfina i mladou generaci

Koncert Jakuba Józefa Orlińského v Praze byl pestrým výběrem z barokního a polského repertoáru, který ukázal jeho široký rozsah a výrazové možnosti. Na klavír ho doprovázel Michał Biel, jeho stálý partner a vynikající klavírista, jehož hra je citlivá, precizní a výrazná. Dokáže se přizpůsobit různým náladám a stylům hudby a podpořit Orlińského v jeho zpěvu. Oba jsou mimo jiné absolventy nejprestižnější americké hudební školy Juilliard School.

Orliński začal koncert árií Non t’amo per il ciel z oratoria Johanna Josefa Fuxe. Jeho hlas byl čistý, jemný a plný citu. Poté následovaly skladby Henryho Purcella, které patří k jeho oblíbeným. Orliński zpíval s lehkostí, grácií a humorem a dokázal vtáhnout posluchače do příběhů plných lásky, žárlivosti a intrik. V písni Music for a While předvedl svou schopnost gradovat dynamiku a intenzitu, což se dále projevilo nejvýrazněji i v písni The Cold Song, v němž zazářil i jeho herecký talent.

Poté se Orliński přesunul k polskému repertoáru, který mu je jako rodákovi z Varšavy blízký. Zpíval tři písně na texty Puškina od Henryka Czyże z písňového cyklu Pożegnania, které byly plné romantického náboje a lyrismu – Kochałem Panią, Na wzgórzach Gruzji a Ostatni raz. Jeho interpretace byla plně v souladu s náladou básní. Před přestávkou se ještě vrátil k Purcellovi, z jehož skladeb zazněla árie z Bouře Your awful voice I hear.

V druhé polovině večera následovaly písně polského skladatele z přelomu 19. a 20. století Mieczysława Karłowicze, který byl součástí skupiny rebelů zvané Mladé Polsko. Její členové se inspirovali lidovou hudbou, do které se snažili vnést nové, modernistické trendy, dekadenci a temný pohled na lidskou existenci. Textovými předlohami k cyklu 10 Pieśni, op. 3, byla díla polských básníků, k nimž patřili například Jan Ivański, Józef Waśniewski a Kazimierz Tetmajer.

Polským repertoárem pokračoval Orliński skladbami jednoho z nejvýznamnějších skladatelů polské opery Stanisława Moniuszka, který pro potřeby domácího koncertování šlechty složil i několik dílů zpěvníku zvaného Śpiewnik domowy. Orliński velice procítěně zazpíval píseň Łza. Až neuvěřitelnou rychlost zpěvu a výraznou mimiku a komiku předvedl v písni Prząśniczka.

Oficiální část koncertu zakončila krátká, ale působivá skladba od Georga Friedricha Händela Antifona d moll Amen alleluja, HWV 269. Tato náboženská skladba je složena z jediného sousloví, které se opakuje v různých variacích: „Alleluja, Amen“. Händel využil svou mistrovskou schopnost vytvářet kontrasty, harmonie a koloratury a vytvořil tak skladbu plnou radosti, slávy a chvály. Jakub Józef Orliński dostal prostor předvést precizní práci s dechem a bránicí při provedení trylků a šestnáctinových melismat a doslova nás přenesl do jiných dimenzí.

Burácející publikum oba protagonisty nechtělo pustit z pódia – a tak se přidávalo na střídačku z polského a barokního repertoáru, a to dokonce pětkrát. Mezi přídavky jako druhé zaznělo Alla gente a Dio diletta z oratoria Il faraone sommerso Francesca Nicoly Fagy. S napětím bylo očekáváno, zda Orliński předvede i nějaké své breakdance číslo – a nezklamal – dokázal, že salto a pár obratů se dá lehce provést i v saku.

Koncert Jakuba Józefa Orlińského se vyznačoval jeho vynikající technikou, upřímnou bezprostředností a charismatem. Jeho interpretace barokní hudby je dokonalá, jeho hlas je jasný, silný a pružný a s nádhernou barvou projevující se výrazně především na dlouhých tónech. Dokáže zpívat s lehkostí, grácií a zároveň s ohromujícími koloraturami, přesným frázováním a čistou, srozumitelnou artikulací.

Orliński působí také jako ambasador polské písňové tvorby, která v Česku není moc známa a bývá prováděna zřídka. Sounáležitost a vnitřní blízkost s polskými texty a naturelem se projevovala v Orlińského zpěvu plném emocí, které dokázal přenést i na posluchače. Podle jeho komentářů mezi jednotlivými úseky je zřejmé, že Michał Biel je nejen jeho doprovodným klavíristou, ale i rovnocenným partnerem, je i jeho velkým rádcem ve výběru repertoáru, především toho polského.

Koncert Jakuba Josefa Orlińského a Michała Biela byl nezapomenutelným zážitkem pro všechny, kdo milují hudbu a zpěv. Byl to dokonalý mezigenerační spoj mezi uměním a zábavou.

Český spolek pro komorní hudbu • Jakub Józef Orliński
11. února 2024, 17:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Johann Josef Fux: Non t’amo per il ciel (Nemiluji tě pro nebe), árie z oratoria Il Fonte della salute, aperto dalla grazia nel Calvario, K. 293Henry Purcell: Music for a While
Henry Purcell: Fairest Isle
Henry Purcell: The Cold Song
Henry Purcell: Strike the ViolHenryk Czyż: Kochałem Panią (Jednou jsem tě miloval) z písňového cyklu Pożegnania (Sbohem)
Henryk Czyż: Na wzgórzach Gruzji (Přes kopce Gruzie) z písňového cyklu Pożegnania (Sbohem)Henryk Czyż: Ostatni raz (Naposledy) z písňového cyklu Pożegnania (Sbohem)Henry Purcell: Your awful voice I hear (Slyším tvůj strašný hlas), árie z BouřeMieczysław Karłowicz: Nie płacz nade mną (Neplač nade mnou) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Mieczysław Karłowicz: Z erotyków (Z milostných básní) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Mieczysław Karłowicz: Mów do mnie jeszcze (Mluv se mnou ještě) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Mieczysław Karłowicz: Przed nocą wieczną (Před věčnou nocí) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Mieczysław Karłowicz: Na spokojnym, ciemnym morzu (Na klidném, temném moři) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Mieczysław Karłowicz: W wieczorną ciszę (Ve večerním tichu) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Mieczysław Karłowicz: Zaczarowana królewna (Začarovaná princezna) z písňového cyklu 10 Pieśni (10 písní), op. 3
Stanisław Moniuszko: Łza (Slza) ze sbírky 7. Śpiewnik domowy (7. domácí zpěvník)
Stanisław Moniuszko: Prząśniczka (Přeslice) ze sbírky 3. Śpiewnik domowy (3. domácí zpěvník)
Georg Friedrich Handel: Amen alleluja, antifona d moll, HWV 269

Účinkující
Jakub Józef Orliński – kontratenor
Michał Biel – klavír