Barokní podvečery nabídly středověkou hudbu v renesančním letohrádku. Byl to dobrý nápad?

Večer se nesl ve znamení hudby i literatury

Koncertní řada Barokních podvečerů Collegia Mariana se dramaturgicky nedrží jen období baroka, ale vzhledem k tomu, že „bratrský“ soubor Cappella Mariana se věnuje renesanční polyfonii i hudbě středověku, zařazuje i koncerty starší hudby. Jedním z takových byl večer se skladbami představitele francouzské ars nova Guillauma de Machaut. Ten je jako skladatel obecněji znám asi zejména svou mší Messe de Nostre Dame. Ví se také, že opakovaně (byť ne dlouho) pobýval v českých zemích jako dvořan krále Jana Lucemburského. Machaut však byl také mimořádně významným autorem světské hudby, mimo jiné trojhlasých či čtyřhlasých balad na vlastní texty, i plodným autorem rozsáhlých veršovaných děl. Právě tyto složky skladatelova, vzhledem k dobovému kontextu neobyčejně rozsáhlého, uměleckého odkazu program zajímavě propojil.

Vedle hudebních skladeb Guillauma de Machaut ve formě balady, virelai či motetu zazněly ukázky z jeho raného literárního díla Soud krále českého (Le Jugement de roy de Behaigne) v uměřeném, ale přitom vynikajícím podání Jaromíra Meduny. Jeho námětem je otázka, zda má větší žal vznešená dáma, které muž jejího srdce zemřel, nebo rytíř, jehož milovaná dala přednost jinému. Moudrý král, který má „spor“ rozsoudit, sice nakonec rozhodne ve prospěch rytíře, ale oba nechá dlít nějakou dobu na svém dvoře, aby se zbavili černých myšlenek.

Cappella Mariana tento program v poslední době opakovaně uvádí. Zvláštností tohoto koncertu bylo rozšíření instrumentáře (flétny – Jakub Kydlíček, harfa – Hana Blažíková, fidula – Vojtěch Semerád) o druhou fidulu, na kterou hrál Vojtěch Jakl. Právě atraktivní zvukovost a živelně emotivní náboj hry Jakuba Kydlíčka byly velkou devízou večera.

Prostředí ani pěvecké party se plně nesešly s očekáváním

O pěvecké party se dělili Vojtěch Semerád a Hana Blažíková. Jakkoli byly jejich výkony kvalitní, ne vše vyznělo (snad i kvůli mírné indispozici obou pěvců) zcela ideálně. Balady Guillauma de Machaut se vyznačují expresivní melodikou ztvárňující daný text k dokonalému vyznění, které zcela překlenuje odstup věků i jazykovou bariéru (publikum mělo samozřejmě k dispozici překlady), je nicméně třeba i opravdově procítěného výrazu. Vojtěch Semerád jako by zde nemohl plně ukázat kvality svého vysokého tenoru, které jej činí vyhledávaným interpretem renesanční polyfonie nebo třeba partů pro haute-contre ve francouzské barokní hudbě (jen dva dny předtím vystoupil na koncertě Pražského jara se souborem Ensemble Correspondances v programu z oper Jeana-Baptisty Lullyho). V přednesu se místy uchyloval k určité popisné prvoplánovosti, jež se spíše míjela účinkem. Hana Blažíková své jedinečné charisma i velké sólové zkušenosti v tomto druhu repertoáru ukázala i tentokrát.

Poněkud překvapivá byla volba místa konání. Hodovní sál v nejvyšším podlaží letohrádku Hvězda je sám o sobě mimořádným prostorem, ale patří do jiné epochy a hudbě Guillauma de Machaut jako by byl příliš velký. Jde však spíše o celkovou atmosféru než akustiku. V úvodu koncertu se sice někdo z posluchačů poněkud neurvale dožadoval větší hlasitosti ze strany recitátora, slyšet však bylo dobře. Je pravdou, že v Praze není k dispozici mnoho sálů, kam se i dobově hodí podobný světský repertoár, ale najdou se. Letošní Pražské jaro pořádalo koncert s hudbou Francesca Landiniho, jenž byl v zásadě současníkem Guillauma de Machaut, v prostorách Anežského kláštera. Jiným vhodným místem je třeba Novoměstská radnice. I přes asi ne zcela šťastné umístění (a déšť, který návštěvníky po cestě oborou na koncert zkropil) přinesl nicméně tento večer rozhodně příjemný a zajímavý zážitek.

Hodnocení autora recenze: 70%

Barokní podvečery: Douce dame jolie
28. května 2025, 19:00 hodin
Letohrádek Hvězda, Praha

Program
Guillaume de Machaut:
chanson roial „Joie, plaisence et douce norriture“
lai „Qui naroit autre deport“
 
Tres douce dame que j’aour
motet: „De bon Espoir“
 
ballade „De desconfort, de martyre amoureus“
Double Hoquetus

ballade „Doulze amis, oy mon complaint“
De toutes flours

virelai „En mon cuer ha un descort“
 
J’aim sans penser
ballade „Dame, de qui toute ma joie“
ballade „Amours me fait desirer“

Helas! Tan ay dolour
virelai „Douce dame jolie“

Účinkující
Cappella Mariana
Hana Blažíková – soprán, gotická harfa
Vojtěch Semerád – umělecký vedoucí, tenor, fidula
Vojtěch Jakl – fidula
Jakub Kydlíček – flétny
Jaromír Meduna – přednes